Poznámka editora: Následující interview od Izabelly Parowicz s kardinálem Raymondem Burkem, prefektem Vatikánské Apoštolské Signatury bylo zpracované 7. ledna 2014 a originálně publikované v
(
Polonia Christiana magazine) v polštině. Tady je s dovolením opětovně publikované.
1 - Vaše Eminence, je vůbec možné byť jen částečným katolíkem? Často slyšíme výroky jako: "Jsem katolík, ale..." Do jaké míry jsou katolíkům dovoleny kompromisy, pokud jde o obranu lidského života, manželství a rodiny?
Pojem "částečný katolicismus" je protiřečením, které odráží aktuální kulturní tendence klonící se k individualismu a relativismu, jinými slovy, tendence přizpůsobit se jakékoli skutečnosti bez ohledu na její objektivní charakter- jen podle vlastních myšlenek a tužeb. Katolíci, kteří mají takovou představu o své katolické víře a jejím praktikování, jsou někdy nazváni "cukrárenští" katolíci, protože z toho, co učí Církev o víře a morálce si vybírají to co chtějí věřit a čím se chtějí řídit. Skutečný katolík přijímá bez kompromisů všechny pravdy, které Církev učí o víře a morálním životě.
2 - Proč se nevinnost v naší době bagatelizuje? Mám na mysli život nenarozených dětí, dětí, které jsou psychologicky znásilňované během povinné výuky sexuální výchovy a nevinnost chápanou jako čistotu myšlenek a (předmanželskou) čistotu těla.
Pokud+ chce tato totální sekulární agenda uspět, musí pro svůj způsob myšlení získat děti a mládež. Vzdělání je hlavním klíčem k vítězství ve společnosti. Jediný způsob jak zachytit děti a mládež je ten, že si uzurpují svatou povinnost rodičů a učitelů vzdělávat v souladu s tím, co je pravdivé, dobré a krásné. Rodiče a učitelé, kteří s rodiči spolupracují při správné výchově jejich dětí, musí nutně úplně respektovat období nevinnosti dětí a mladých lidí. Respektování přirozené nevinnosti, která je odrazem Božího daru svědomí každému dítěti - rodiče a učitelé připravují děti a mladé lidi, aby jasně a odvážně reagovaly na ty síly, které by je oloupily o jejich nevinu. A to jak zevnitř - díky účinku prvotního hříchu - tak i zvenku, například kvůli špatným kamarádům a zlým komunikačním prostředkům jako je například pornografie na internetu.
Rodiče a učitelé by měli být ostražití, jestli do učebních osnov není zavedeno něco, co porušuje nevinnost dítěte, nebo dokonce něco, co se snaží vštěpit dítěti velmi zlé způsoby myšlení. Příkladem je učební plán, který schválily některé významné vlády: učí 4-5 leté děti, že manželství může mít i jiné formy než jen celoživotní věrné a plodné spojení jednoho muže a jedné ženy.
3 - Hippokrates nebyl katolík, přesto svým bohům přísahal toto: "Ani s prosbami se nedám přinutit k podání smrtícího léku, ani sám nikdy k tomu nedám podnět. Žádné ženě nepodám prostředek na vypuzení plodu. Svůj život a svoje umění vždy budu chránit v čistotě a udržím je bez jakékoliv viny." Dnes jsou útoky na lidský život čím dál silnější a silnější. Dokonce i výslovně katoličtí lékaři, kteří skládají (v moderní verzi) Hippokratovu přísahu, mají tendenci posvátnost lidského života klást na lehkou váhu a umožnit řešení, které zahrnuje zabíjení (t. j. potraty a eutanazii), aby se zabezpečilo osobní naplnění, pohodlí a nebo odstranění "problému" jednotlivce. Jak můžeme zabránit, aby se toto vnitřní skryté zlo šířilo dále?
Situace, kterou popisujete je tragicky reálná. Často jsem hluboce zarmoucený, kdy vidím jak je lékařské umění, které svoji povahou směřuje k uzdravení a zachování lidského života, ponížené jen na technologické zmrzačení a smrti. Je důležité, aby děti, mezi kterými jsou budoucí lékaři celého světa, dostaly solidní katechezi¨, včetně základních informací týkající se nedotknutelné důstojnosti nevinného a bezbranného života, integrity manželství a rodiny a svobodného chování podle správně informovaného svědomí. Je také důležité poskytnout příležitost pro lékaře a další zdravotnické pracovníky, aby se scházeli kvůli dalšímu vzdělávání týkajícího se etických a náboženských dimenzí zdravotnické péče a kvůli vybudování vzájemné solidarity v boji proti kultuře sekularismu a smrti. Vynikajícím příkladem takové práce je Společenství Lékařů sv. Gianny, které se vyvinulo na "katolickou Hippokratovu přísahu společenství lékařů sv. Gianny".
4 - Je vyvíjen rostoucí tlak na Polsko, aby legalizovalo techniky in vitro. Vybraným nemocnicím se už i přidělily veřejné finance, aby "pomohly" zoufalým párům. Katoličtí lékaři, kteří se veřejně postaví za lidský život a neváhají ho chránit, jsou často nazýváni šílenci a fanatiky, i když svoje pozice opírají o silný, poctivý a dobře podložený výzkum. Stejnou nálepku dostávají i obyčejní lidé, kteří se zapojí do pro-life aktivit. Jakými argumenty je možné přesvědčit toto zvrácené a často zmatené myšlení, které nechce poslouchat "papežence"?
Je důležité zdůraznit, že opozice Církve vůči "in vitro" technikám určených na lidské početí vychází z přirozeného mravního zákona a není ze specificky katolického přikázání. když se o tomto tématu veřejně diskutuje, je důležité poukázat na to, že zdravý rozum beroucí do úvahy nedotknutelnou důstojnost lidského života a integritu lidského oplodnění bude vždy a všude považovat umělé vytváření lidského života za velmi zlé - přesto, že by to bylo i s dobrým záměrem. Uvažovat o otázce oplodnění "in vitro" bychom neměli bez odkazu na instrukci Donun Vitae vydanou dne 22. února 1987 na příkaz sv. Jana Pavla II. Kongregací pro nauku víry. Ona představuje základní církevní nauku spolu s přirozeným mravním zákonem a potom řeší konkrétní otázky, jako například oplodnění "in vitro".
(Donum vitae najdete v článku
Umělé oplodnění - Co učí Církev?)
5 - Dnešní svět pohrdá mnohočetnými rodinami (obzvlášť "nezodpovědnými" rodiči), na druhé straně mnoho rodin se snaží dát svým dětem tu nejlepší výchovu a vzdělání. A aby tak mohli udělat (v době ekonomické krize), rozhodnou se, že nebudou mít "příliš mnoho" dětí. Bezpochyby má poznání antikoncepčních metod (ať už Církví schválených a nebo ne) vliv na moderní model rodiny. Jak můžeme podporovat otevřenost k novému životu, když tak mnoho rodin, a to ve vyspělých i rozvojových zemích, bojuje s finanční nejistotou? Jsme i my, katolíci (t. j. katolická manželství) nakaženy určitým strachem z toho mít více dětí? Nehledáme výmluvy, abychom ospravedlnili naše uzavírání se vůči novému životu?
Musíme si uchovat v paměti dvě základní etické a náboženské zásady. Za prvé, manželské pouto je ze své podstaty zaměřeno na "plození". Manžel a manželka budou tedy vítat plození a výchovu dětí jako "korunu slávy" své manželské lásky - pokud mám použít slova Pastorační konstituce o Církvi v současné světě z Druhého vatikánského koncilu (Gaudium et spes, 18).
Za druhé, plození a výchova dětí je nejzávažnější zodpovědností rodičů, kterou vykonávají s plným respektem vůči povaze lidského plození, a to bez použití ať už zařízení a nebo chemikálií, aby tak zaměnili umělé za to, co je přirozené.
Papež Pavel VI. nám podává neměnné učení Církve o zodpovědném rodičovství ve své encyklice
Humanae Vitae /zobrazíte zde/ (25. července 1968). Svatý papež Jan Pavel II. věnoval své středeční audience během prvních let svého pontifikátu úvahám o manželské lásce a její konkrétní vyjádření v tajemstvích plození. Je poučné si uvědomit, že papež Benedikt XVI. ve své encyklice Caritas in veritate osobně odkazuje na encykliku papeže Pavla VI. Humanae Vitae, což zdůrazňuje, že nauka Humanae Vitae není jen otázkou "individuální morálky", a že pravé porozumění lidské sexuality je nevyhnutelné k pravému lidskému rozvoji (č. 15). Podle slov papeže Benedikta XVI. je potřebné "ještě jednou budoucím generacím vyzdvihnout krásu manželství a rodiny a skutečnost, že tyto instituce zodpovídají nejhlubším potřebám a důstojnosti člověka" (č. 44)
Nakonec je důležité, abychom pochopili, že manželská láska je svátostnou účastí na Boží lásce, která je čistá a nezištná, to znamená - úplně velkorysá. Rodiče potom, jak se postarají o to, co je nevyhnutelné pro správnou výchovu svých dětí, budou velkorysí při přijímání každého daru nového lidského života od Boha, uznávají v aktu plození spolupráci při tajemství Boží lásky, která je konkrétně jejich láskou. Tímto způsobem budou učit své děti milovat stejným způsobem, t. j. přijmout i obětovat hmotné statky kvůli lásce k Bohu a bližnímu.
Antikoncepční mentalita, která radikálně narušuje krásu manželství a rodiny, nás učí hledat hmotné statky nade všechno. Takto se stáváme sobeckými. Není divu, že antikoncepční mentalita vede nakonec mysl jednotlivce k ospravedlnění vykonání potratu, tedy skutečného zlého skutku.
6 - Za posledních 50 let se církevní anulace stala poměrně jednoduchým způsobem, jak se dostat z těžkého nebo nevyhovujícího manželství. Skutečné důvody na prohlášení neplatnosti manželství jsou často zaměňovány za pouhé výmluvy o začátku nového života. Existují případy, kdy jeden a nebo oba dva manželé fiktivně změnili svoji adresu, aby získali kladné rozhodnutí od druhého, rychlejšího a nebo "ne tak úzkoprsého" diecézního soudu. stává se také, že i když jeden z manželů tlačí na zrušení, druhý se k tomu staví negativně a jak je anulace udělena - nakonec velmi trpí a nebo dokonce ztratí víru. Ještě k tomu se zdá, že vzniká "na trhu" nový druh právníků specializujících se na tyto případy neplatnosti. Mohl byste nám, Vaše Eminence, nabídnout některé postřehy k tomu, jak nejvyšší soudní orgány Církve zabraňují zneužívání instituce anulace? Jak mohou laici odolat pokušení zneužít anulaci jako "nouzový východ" z nerozlučitelného manželství?
Nejvyšší tribunál Apoštolské Signatury má zodpovědnost za dohlížení na správný výkon spravedlnosti v Církvi. To zahrnuje spravedlnost při správě manželských soudů v případě obvinění z neplatnosti manželství z jedné nebo z obou stran manželství. Prostřednictvím metod, které používají manželské tribunály - t. j. prostřednictvím procesu, který je ustanovený v univerzálním právu Církve - soudce nebo soudci dospějí k rozhodnutí o pravdivosti tvrzení, že manželství bylo od začátku neplatné, i když se zdálo, že je to platné manželství. Univerzální zákon Církve též stanovuje důvody, na základě kterých jedná nebo obě strany mohou takové tvrzení udělat. Tento proces je zaměřen výhradně na objevení pravdy, s ohledem na to, že jen pravda slouží dobru zúčastněných stran. Rozhodnutí soudu se správně nazývá "vyhlášení o nulitě", ne "zrušení", aby to nebudilo dojem, že Církev zrušila platný manželský svazek. Takové vyhlášení znamená, že soudce nebo soudcové - prostřednictvím procesu, ve které byly pečlivě zváženy všechny argumenty ve prospěch platnosti manželství a všechny argumenty v prospěch neplatnosti manželství - s morální jistotou uzavřeli, že manželství bylo od začátku neplatné. Morální jistota znamená, že soudce nebo soudcové, kteří zvažují všechny argumenty - mají Boha před svýma očima - nemají žádnou rozumnou pochybnost, pokud jde o neplatnost. Tento proces zahrnuje i prostředky pro stránky, které by usilovaly o účinnou nápravu, v případě, že by se domnívaly, že proces neposloužil pravdě.
Rozpad manželství může být způsobený něčím jiným, než je neplatnost manželského souhlasu od začátku manželství. Například může být způsobený hříšností jedné a nebo obou stran. Stránka by se měla domáhat potvrzení manželské nulity jen, když je přesvědčená, je manželství, které předtím považovala za platné bylo ve skutečnosti neplatné.
Kromě přijímání stížností s ohledem možných křivd spáchaných místními soudci, nejvyšší soud Apoštolské Signatury též dostane výroční zprávu o stavu a činnosti každého manželského tribunálu. Po prostudování zprávy pošle vyjádření manželskému tribunálu, aby mu pomohl lépe vykonat svoji práci. Apoštolská Signatura též někdy požádá o kopii konečného rozhodnutí v případě manželské nulity, za účelem ověření, že k takovému rozhodnutí přivedla proces spravedlnost a pravda. Na druhé straně má Apoštolská Signatura pravomoc udělovat určité projevy přízně vůči soudcům kvůli účinnějšímu výkonu spravedlnosti.
7 - Chtěl bych se dotknout problematiky politiků, kteří jsou katolíci jen podle jména, kteří konají proti učení Církve, například veřejně podporují potraty nebo legalizují homosexuální "manželství". Vaše Eminence, často zdůrazňujete, že těmto politikům se nesmí podávat svaté přijímání, aby se tak zabránilo hříchu svatokrádeže. Jak by měli kněží postupovat, aby se zabezpečilo, že tento zákaz splní nejen sankční ale i nápravnou funkci?
Odepření svatého přijímání těm, kteří pokračují evidentně v těžkém hříchu, po tom, co byli řádně napomenuti, není otázkou trestu, ale disciplíny, která respektuje objektivní stav člověka v Církvi. Dokonce i svatý Pavel v 11. kapitole Prvního listu Korinťanům nabádá první křesťany: "Jen ten kdo jí a pije, a nerozeznává tělo, ten jí a pije své odsouzení," (v. 29), tak i Církev celé věky nabádala ty, kteří jsou zjevně ve stavu těžkého hříchu, aby nepřistupovali k sv. přijímání. V případě politika nebo jiného veřejného činitele, který působí proti mravnímu zákonu ve vážné věci a přesto prezentuje sebe samého jako toho, který přistupuje k sv. přijímání, by kněz měl takovou osobu napomenout. A potom, jestliže on nebo ona trvá na přistupování k sv. přijímání, kněz by měl odmítnout dát této osobě Kristovo Tělo. Odmítnutí kněze dát sv. přijímání je prvním skutkem pastorační lásky, pomáhá dotčené osobě tím, že jí zabrání svatokrádeži a zároveň uchrání od pohoršení i ostatní věřící.
Převzato z
lifenews.sk, 20. března 2014
článek naleznete
zde.
