Modlila jsem se ranní chvály a v mé mysli vyvstala otázka. Uvědomuješ si, že to, že umíš číst, je dar?
Odpoledne jsem pak jela autem a přede mnou se vynořila krásná krajina a v mé mysli vyvstala otázka. Uvědomuješ si, že to, že vidíš, není samozřejmost?
Víš to, že život, to, že můžeme na tomto světě být je velký, nezasloužený dar?
DÍKY TOBĚ BOŽE, ŽE JSI NÁM DAL ŽIVOT, ŽE SMÍME ŽÍT, ŽE SE SMÍME KAŽDÝ DEN RÁNO ZNOVU PROBUDIT!
Víš to, že moje i tvoje oči jsou dar?
DÍKY TOBĚ BOŽE, ZA OČI, ZA DAR ZRAKU. DÍKY, ŽE SE MŮŽEME DÍVAT NA VŠECHNO TO KRÁSNÉ, CO JSI PRO NÁS STVOŘIL!
Víš to, že moje i tvoje uši jsou dar?
DÍKY TOBĚ BOŽE, ŽE JSI NÁM DAL SLUCH. DÍKY, ŽE SMÍME SLYŠET ZPĚV PTÁKŮ, DÍKY ŽE SMÍME SLYŠET ŠUM VĚTRU A HUKOT VODOPÁDŮ, I MOŘE. DÍKY, ŽE SMÍME SLYŠET TO, CO NÁM ŘÍKAJÍ LIDÉ KOLEM NÁS!
Víš to, že moje i tvoje zdraví je dar?
DÍKY TOBĚ BOŽE, ŽE MI DÁVÁŠ ZDRAVÍ. DÍKY, ŽE MI DÁVÁŠ ZDRAVÉ NOHY, DÍKY NIMŽ MOHU NAVŠTÍVIT SVÉ PŘÁTELE, MOHU JÍT DO KINA NEBO JEN TAK VEN NA PROCHÁZKU.
DÍKY PANE, ŽE MI DÁVÁŠ ZDRAVÉ RUCE, KTERÝMI MOHU POMÁHAT DRUHÝM. DÍKY TOBĚ BOŽE, ŽE NEZAKOUŠÍM FYZICKOU BOLEST A MOHU SE VOLNĚ POHYBOVAT.
Víš to, že moje i tvoje práce je velký Boží dar?
DÍKY TOBĚ BOŽE, ŽE MOHU CHODIT DO PRÁCE. ČASTO SI SICE STĚŽUJI, ŽE MĚ PRÁCE OMEZUJE V ČASE A ŽE BYCH RADĚJI DĚLALA NĚCO JINÉHO. DÍKY TOBĚ BOŽE, ŽE MI DÁVÁŠ DO SRDCE OBČAS IMPULS, ŽE PRÁCE NENÍ SAMOZŘEJMOST, ALE JE TO TVŮJ DAR.
Víš to, že to, že máme co jíst a do čeho se obléknout není samozřejmost?
DÍKY TOBĚ PANE, ŽE MI STÁLE DÁVÁŠ TOLIK DOBRÝCH VĚCÍ, KTERÉ MOHU JÍST. DÍKY TOBĚ, ŽE SI V OBCHODĚ MOHU KOUPIT TO, CO ZROVNA POTŘEBUJI NEBO NĚKDY I TO, NA CO MÁM CHUŤ.
DÍKY TOBĚ PANE, ŽE I PŘESTO, ŽE NEMÁM NEJMODERNĚJŠÍ A NEJKVALITNĚJŠÍ OBLEČENÍ, ŽE STÁLE MÁM PLNOU SKŘÍŇ, ZE KTERÉ SI MOHU VYBRAT, CO SI NA SEBE OBLEČU.
Víš to, že moji, i tvoji blízcí a kamarádi jsou Boží dar?
DÍKY TOBĚ BOŽE, ŽE MI DO CESTY BĚHEM DNE POSÍLÁŠ SPOUSTU LIDÍ. NĚKDY JE TO SETKÁNÍ MILÉ, JINDY MÉNĚ PŘÍJEMNÉ. PŘESTO DÍKY ZA OBOJÍ. TÍM, CO JE MILÉ MĚ CHCEŠ POVZBUDIT A TO, CO JE MÉNĚ PŘÍJEMNÉ, TÍM MĚ CHCEŠ NĚČEMU NAUČIT…
Víš to, že žít ve svobodné zemi není samozřejmost, ale je to obrovský dar?
PANE, DĚKUJI TI, ŽE MOHU ŽÍT VE SVOBODNÉ ZEMI. ŽE SE MOHU VOLNĚ POHYBOVAT, ŽE MOHU VEŘEJNĚ VYZNAT SVOJI VÍRU, ŽE MOHU JÍT VOLNĚ DO KOSTELA.
PANE, VELKÉ DÍKY ZA VŠECHNO TO ZDÁNLIVĚ MALÉ A SAMOZŘEJMÉ. DÍKY ZA VŠECHNO TO, NA CO UŽ JSEM SI UŽ BĚHEM ŽIVOTA ZVYKLA A PŘÍJDE MI TO TAK AUTOMATICKÉ, ŽE ZA TO ZAPOMÍNÁM DĚKOVAT.
DÍKY TOBĚ BOŽE, ŽE DO MÉHO ŽIVOTA OBČAS DÁVÁŠ IMPULSY, DÍKY KTERÝM SI MOHU UVĚDOMIT, ŽE VŠECHNO CO JE KOLEM NÁS A CO VLASTNÍME, NENÍ SAMOZŘEJMOST, ALE ŽE JSI NÁM TO DAL, JAKO SVŮJ VELKÝ DAR, A ŽE I SKRZE TYTO KAŽDODENNÍ „DROBNOSTI A SAMOZŘEJMOSTI“ NÁM UKAZUJEŠ SVOJI LÁSKU! DÍKY TOBĚ, PANE!
