V dnešním článku přínáším další povzbudivá hesla, která vznikla při pěší pouti Praha - Jeníkov, když jsme rozjímali nad 4. kapitolou listu Římanům, jež pro letošní pouť byla tato kapitola poslední. Dá-li Pán, budeme v rozjímání pokračovat při pěší pouti v roce 2015
Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl? Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem! Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´ Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků: `Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.´
Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obře-záni? Čteme přece: `Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.´ Kdy mu byla započte-na? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní. Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena, i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou. Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry. Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno. Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona. Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, jak je psáno: `ustanovil jsem tě za otce mnohých národů´. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není. On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal `otcem mnohých národů´ podle slova: `tak četné bude tvé potomstvo´. Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě; nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. Proto mu to `bylo počítáno za spravedlnost´. To, že mu to `bylo počítáno´, nebylo napsáno jen kvůli němu, nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
Co dosáhl Abrahám? Ve víře je vzorem nám.
Tam, kde zákon není, není jeho přestoupení.
Uvěřil, měl naději, tak šel k Bohu příměji.
Přes zdravotní potíže neochabl ve víře.
Nepropadl pochybnosti, věřil Bohu víc než dosti.
On měl stále naději, věřil Bohu hlouběji.
Vzdával Bohu stále díky, i přes svůj věk převeliký.
Bůh je schopen učinit, to co ráčil zaslíbit.
Je nám velkým příkladem, následovat ho tak chcem.
Když věříme v Ježíše, Bůh nám zisky připíše.
On naději neztratil, Bohu pevně uvěřil.
Abrahám je otcem víry, vem z něj příklad, to tě sílí.
Věřil, že Bůh na to má, i když tělo zkomírá.
pan Lukeš
Nepropadne pochybnosti, kdo bude mít víry dosti.
otec Nik
Kdo se skutky vykazuje, odměnu si vynucuje.
Spravedlivý žije z víry, jeho víra nezná míry.
Kdo jsou hříchů zbaveni, to jsou lidé blažení.
Abraham měl naději, stal se otcem později.
Naději on stále měl, přestože cíl neviděl.
I když už byl starý dost, neměl žádnou pochybnost.
Co Bůh zaslíbil, také učinil.
Nepropadl pochybnosti, jistoty měl v sobě dosti.
V bolesti a utrpení, posílí nás zaslíbení.
