Chtěl jsem být "opravdovým mužem". Byl jsem v prvním ročníku na střední škole a netušil jsem, co to znamená být "opravdovým mužem", ale hledal jsem. Měl jsem mlhavou představu, že jsem chtěl být jako můj otec, ale ne nudný a starý - jak jsem si o něm myslel.
Můj otec hrál na střední fotbal (americký fotbal-rugby), takže jsem si myslel, že budu také na střední škole hrát fotbal. Řekl jsem si, že možná být dobrým hráčem fotbalu, znamená stát se "opravdovým mužem". Vážil jsem 49 kg a bránění ve fotbale mi šlo hrozně.
Ve fotbalovém týmu jsem si našel nové kamarády. Odcházel jsem od svých kamarádů z dětství a od mých rodičů, kteří mne ve skutečnosti milovali takového, jaký jsem byl. Ale já jsem se ze všech sil snažil stát se mužem a myslel jsem si, že je třeba odmítnout všechno předchozí.
Přestal jsem poslouchat rodiče. Přestal jsem trávit svůj volný čas s přáteli ze základní školy a nižší střední školy. Začal jsem trávit více času s chlapci z fotbalového týmu, o kterých jsem si myslel, že jsou na dobré cestě stát se "opravdovými muži".
Když se ohlédnu zpět, chlapci z fotbalového týmu mne ve skutečnosti neměli rádi. Jen mne více či méně tolerovali. Byli větší, rychlejší a silnější než jsem byl já a já jsem si myslel, že to znamená být skutečným mužem.
Jednou po tréningu mě jeden z chlapců pozval k němu domů. Rodiče nebyli doma. Bylo nás tam asi pět a přesto jsem byl nervózní, chtěl jsem je ohromit. Chtěl jsem zapadnout.
Chlapec, který nás pozval, pustil video a po pár minutách jsem si uvědomil, že se díváme na pornografický film. Cítil jsem se nepohodlně a věděl jsem, že to není správné. Ale chtěl jsem být "opravdovým mužem" a předpokládal jsem, že toto k tomu patří.
Sledování pornofilmů s chlapci se stalo zvykem. Špatným zvykem. Brzy jsem zjistil, že se na podobné obrázky můžeme dívat i na internetu ve svém vlastním sklepě doma.
Zahalený ve tmě jsem byl ztracený v hříchu. Věděl jsem, že to, co dělám, je špatné. Ale omlouval jsem to pocitem, že se ze mne stává "opravdový muž". To co jsem neviděl bylo, že se ze mne stával osamělý a deprimovaný člověk.
Ironií na depresi je, že většinou si neuvědomujete, že jste v depresi, pokud vás někdo nebo něco na to neupozorní. Neposlouchal jsem své rodiče. Nestaral jsem se o své kamarády, kterým na mne skutečně záleželo.
Toto se stalo nejtemnějším obdobím mého života, ale Bůh to sledoval. Milost mého nebeského Otce přišla ke mě skrze mého pozemského otce.
Můj otec je stavební dělník. Přenáší těžké věci a vytváří věci svýma rukama. Je to velký chlap. A též má lehce předpovídatelnou pracovní dobu. Obyčejně byl před sedmou ráno už pryč z domu a nevrátil se před pátou odpoledne. Celá rodina jsme měli večeři vždy okolo šesté každý večer.
Představte si moje překvapení, když jsem jednoho dne okolo třetí hodiny přišel domů ze školy a můj otec seděl u stolu v jídelně. Matku jsem neviděl a můj bratr byl na praxi nebo nějaké školní akci.
Jen co jsem viděl otce, věděl jsem, že se něco děje. Skenujíce své svědomí rychlostí blesku jsem se od nervozity třásl jako osika. Vzal jsem si sklenici vody a sedl jsem si ke stolu k otci. Netušil jsem, proč je doma tak brzy a čeká, aby si se mnou povyprávěl.
Hřích nás oslepuje, obzvláště náš vlastní. Otec začal vyprávět. Byl pokojný, ale asertivní. Nekřičel ani nezvyšoval hlas. Protnul ticho. "Synu, vím co děláš".
V té chvíli jsem pochopil, o čem mluví a srdce jsem měl až v kalhotách. "Myslím, že vím, proč to děláš. Je to zřejmě proto, že chceš být opravdovým mužem, ale dovol mi ti říct, že prohlížení těchto obrázků žen z tebe opravdového muže neudělá. Prohlížení těchto obrázků pokřiví tvoji sexualitu a zničí důstojnost každé ženy ve tvém životě".
Můj otec udělal jednoduché hledání v historii našeho počítače a našel pornografické stránky, které jsem navštěvoval. Cítil jsem se strašně. Chtěl jsem plakat, ale nemohl jsem. Cítil jsem se vinný a styděl jsem se.
Pokračoval: "Chci, abys šel dolů a smazal všechny stránky, které jsi navštívil, z historie našeho počítače. Potom chci, abys se omluvil své matce. Ví, co jsi udělal."
Šel jsem dolů a smazal web stránky a potom jsem se vrátil nahoru a klekl si před svou matku, která seděla na gauči. Se slzami v očích jsem jí požádal o odpuštění. Odpustila mi, zvedla mě a objala.
Otec mne objal a podíval se mi do očí: "Odteď už to nikdy víc nedělej." V té chvíli jsem pocítil sílu Ducha.
Síla přichází skrze mého otce od mého nebeského Otce. Dal jsem jednoduchý a čestný slib sobě a Bohu, že už nikdy více se nepodívám na pornografii a dodnes, od doby co jsem měl 15 let, jsem se nikdy víc na porno nepodíval.
Ne proto, že jsem byl "vystresovaný" a odolal pokušení vlastní silou vůle, ale proto, že jsem měl otce dost odvážného na to, aby se mnou přímo hovořil o sexuálním hříchu, to mi dalo zvláštní milost udělat to, co mi kázal nebeský Otec: "Jdi a víc už nehřeš."
Katoličtí muži, mluvte o sexuálním hříchu se svými syny a nebo mladými chlapci, kterými jste "mentory". Nebojte se. Buďte "opravdovými muži".
Jestliže by můj otec nebyl opravdový muž a nemluvil se mnou o pornografii, věřím, že by na světě bylo o jednoho katolického kněze méně a tento článek by se nenapsal.
Převzato z
lifenews.sk, 4. dubna 2014
článek naleznete
zde.
