Zamyšlení nad evangeliem 6 neděle velikonoční.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal na vždy: Ducha pravdy. Světlo ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu.
Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mně zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.
Příslib Ducha Svatého
Pán ukázal učedníkům na začátku své promluvy při poslední večeři
cíl (věčný život) a
cestu k cíli (následování Krista v postoji víry, modlitby a plnění přikázání); nyní jim přislibuje pomoc nejsvětější Trojice.
Nejprve hovoří o Duchu Svatém jako pomocníku, přímluvci, obhájci a zastánci.
Duch Svatý, jenž vychází od Otce ve jménu Syna, je pomocníkem Boží pravdy proti světskému duchu lži a omylu a zůstane věčně u věřících.
Duch Svatý je též
těšitelem. Každý člověk potřebuje útěchu už jako tvor ve své mdlobě a ohrožení nepřátelstvím zlých bytostí, nemocí a smrti; ještě více ji však potřebuje jako křesťan, který má nést ve stínu kříže své strasti a často musí procházet temnotami a ptá se přečasto v žalmech: „Proč, Pane?“
Boží dítě, důvěřující moudrosti, moci a dobrotě svého Otce, a přece zakoušející donekonečna světské zmatky i vlastní kříže, potřebuje sílu i útěchu Ducha Svatého, aby vytrvalo jako „město na hoře“ na svém místě a dalo jako světlo ve svícnu světu svědectví důvěry v Boží zaslíbení, bez zúžení a beze změny obsahu.
Duch Svatý je výslovně též
zastáncem, obhájcem viníků.
Jsme si toho dobře vědomi, že potřebujeme přímluvu Božího Syna pro naše viny? Jsme obžalování Božím slovem a musíme uznat, že např. dnešní utrpení části Církve v některých zemích není nezaslouženým osudem či zlobou slepých sil, nýbrž i plodem staletých vin a součtem tisíců hříchů.
V Duchu Svatém jsme schopni uznat tyto skutečnosti a říci upřímně: „ Mou největší vinou!“ Svět chce jen stále znovu dokazovat, že vinni jsou jen „ti druzí“. Věřící člověk ví, že si zasloužil Boží odsouzení, ba i smrt za hřích, a slyší jen pro Boží dobrotu:
„Já jsem živ, i vy budete živi.“
Křesťan ví, že je bezmocný u Božího soudu, a přece slyší útěšné:
„Nenechám vás tu jako sirotky, zase k vám přijdu.“
Jsem vděčen Pánu za tuto mnohostrannou útěchu a záchranu Duchem pravdy, těšitelem a obhájcem?
Boží příbytek v omilostněné duši
Milující křesťanské srdce přitahuje Nejsvětější Trojici do duše; člověk je pak skutečným chrámem Božím a toto společenství Boží s vykoupeným člověkem nemůže ovšem rozlomit žádná moc ani smrt.
Věčný život u Boha je pokračováním a dovršením milosti Božího dětství zde na zemi pro ty, kteří se nechali zachránit Božím milosrdenstvím.
„Miluje-li mě kdo… můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“
Dej nám, Pane, dostatečné světlo a sílu, abychom milovali Tebe i Tvou cestu; ostatní nám daruje Tvá dobrota ve společenství Nejsvětější Trojice.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
