Jaký byl sobotní den X. pěší pouti Praha -Jeníkov, když už v nohách máme téměř 70 km?
V Libochovicích na faře, kde jsme spali, jsme byli od místního pana faráře pozváni na malou snídani, kdy jsme dostali nejen teplý čaj a kávu, ale také jsme měli možnost ochutnat polské mléko, sýr i paštiku. Hned po ránu jsme tak u společné snídaně mohli vytvořit společenství. Myslím, že nejeden z nás by zde rád zůstal, ale čas byl neúprosný a tak jsme se pomalu začli vydávat na cestu, která dnešní den vedla krásnou krajinou Českého středohoří.
Na cestu jsme dostali požehnání a vydali se směr Třebenice, kde před několika lety byl na faře zabit otec Ladislav Kubíček. Cestou jsme se modlili ranní chvály a také jsme chvíli po cestě zpívali.
Když jsem vcházeli do vesnice Chodovlice, která je poslední před Třebenicemi, začali jsme se společně modlit radostný růženec.
V Třebenicích také míváme zastávku na občerstvení "bratra osla" a ani letos tomu nebylo jinak. Po doplnění zásob do naších žaludků, jsme se přesunuli k místní faře, na které je na památku otce Ladislava Kubíčka pamětní deska, u které jsme se společně pomodlili. Dále naše kroky směřovali do vesnice Teplá, která je nedaleko a kde jsme měli jako každý rok mši svatou, jež sloužil otec Nik, který nás na pouti doprovázel. Někteří z místní lidí už nás u kaple očekávali a tak se naše společenství při mši svaté ještě rozšířilo. Kaple je zasvěcena Panně Marii, a tak nám otec Nik ve své promluvě také něco málo řekl o Marii.
Po mši svaté jsme byli pozváni do jedné rodiny, která nám opět připravila velmi dobré a bohaté pohoštění. Velké
Pán Bůh zaplať za něj! Vítečná teplá polévka společně s gulášem nám v tom ne-teplém počásí přišla velmi vhod. Byla zde opět příležitost k evangelizaci a ke vzájemnému sdílení. Ačkoliv se nám ani zde nechtělo moc odcházet, věděli jsme, že ještě před sebou máme asi 10 km a proto jsme se museli zvednout a jít pokračovat v cestě. Jako již tradičně, nechybělo zde společné foto, po kterém jsme spolu s mítními, kteří nás vždy kousek doprovází vyšli směr Milešovka.
Až doposud jsme měli vcelku dobré počasí, kdy sice bylo chladno, ale nepršelo. Nyní jsme museli vytáhnout i pláštěnku a část cesty jít v dešti. Krajina před námi se zatáhla do mlhy, takže nebyl vidět ani nejvyšší bod Českého středohoří, jimž je vrchol Milešovka. Cestou jsme se opět společně modlili korunku k Božímu milosrdenství a také byla příležitost poznat nové spolupoutníky, nebo si jen tak popovídat.
Pod Milešovkou jsme se jako tradičně zastavili v místní hospodě, kde jsme si jednak mohli chvíli odpočinout a jednak opět byla příležitost s různým rozhovorům. Po krátké pauze a posilnění se, jsme se vydali na poslední stoupání naší cesty, které je velmi táhlé, ale kdy vystoupání až na vrchol a postupné scházení do údolí Kostomlat je velmi kouzelné, zvláště v tomto období. Při této cestě jsme se rozdělili do několika menších skupinek - podle fyzických schopností. Byla opět příležitost pro soukromé rozjímání nebo pro nějaký rozhovor, či modlitbu.
Do Kostomlat, kde bylo naše další ubytování jsme došli docela brzo a tak jsme tentokrát měli více možností na odpočinek a na rozjímání listu sv. apoštola Pavla Římanům.
Večer jsme se společně sešli a znovu rozjímali nad Písmem svatým a nad tím, co nám tento list chce říct. V průběhu našeho povídání se venku velmi rozpršelo a tak jsme byli rádi, že jsme v suchu. Každý z nás si asi přál, aby pršelo jen v noci a zítra byl pěkný den, ale Pán Bůh to asi chtěl jinak. Na úplný závěr dnešního dne se pomodlili kompletář a šli jsme spát.
Velké Pán Bůh zaplať i za tento dnešní den X. pěší poutě z Prahy do Jeníkova. Bohu díky za všechna milá setkání i pohoštění během cesty. Kéž všem, kdo nám na cestě prokazují dobro, žehná sám Pán!
