Je pátek ráno. Poutníci se probouzejí a pomalu se chystají na další etapu pěší pouti. Dnes nás čeká etapa dlouhá 30 km.
V 7:00hodin začínáme společnou modlitbou a vycházíme na cestu. Za doprovodu jednoho místního obyvatele se vydáváme na cestu do Velvar, kde je první zastávka na snídani. Jdeme krásnou přírodou lesní cestou a člověk má příležitost přemýšlet nad velkými Božími dary, kterými jsou příroda a vše, co je kolem nás.
Po snídani se modlíme ranní chvály a pak vyzcházíme směr Hospozínek, kde je kaple svatého Jana Nepomuckého. Na mši svatou se připravujeme po cestě modlitbou růžence. Letos se podařilo, že jsme se dostali i dovnitř kaple, kde otec Nik sloužil mši poutní mši svatou. Ve své promluvě mluvil o svatém Janu Nepomuckém a o tom, jak on dokázal být věrný. Potěšilo nás, že na mši svatou přišli i dva místní obyvatelé.
Po polední pauze a posilnění těla jsme směřovali do lázně Mšená, kde jsme si objednali vinikající polévku, která nám v tom ne teplém počasí přišla velmi vhod. Dozvěděli jsme se také, že zde má být v 15.00hodin sloužena mše svatá. Chtěli jsme pozdravit místní poutníky, kteří přišli na mši svatou, ale když jsme dorazili do polorozbořeného kostela, zjistili jsme, že zde nikdo není. Pomodlili jsme se modlitbu během dne a v tom přišel kněz, který zde měl mít mši svatou. Když viděl, že jsme zde jen mi, dal se s námi do řeči a potom jsme dostali požehnání na naši další cestu. Toto setkání bylo velmi milé a velké díky za něj.
Naše kroky směřují na lesní cestu, kde se začínáme modlit korunku k Božímu milosrdenství. Další čas využíváme k různým rozhovorům s druhými spolupoutníky.
Cesta nám ubíhá docela rychle a i přesto, že nohy začínáme cítit, jdeme statečně dál. Chvílemi prosvítá sluníčko na obloze, což je pro poutníky velmi příjemné. Udělali jsme si krátkou zacházku do vesnice Kostelec, kde jsme v předchozích letech měli možnost evangelizovat mezi místními lidmi. Letos jsme sice nikoho na návsi nepotkali, ale alespoň jsme se pomodlili na tomto místě a také za všechny obyvatele večerní chvály a zazpívali jsme Bavorské litanie.
A máme před sebou posledních asi necelých 5 km do našeho dnešního cíle, jimž jsou Libochovice. Dříve než vkročíme do Libochovic, jako již tradičně, se loučíme z Pražskou arcidiecézi, za kterou šel letos jen Václav a jsme přivítání Litoměřickou diecézí, kterou zastupuje otec Nik.
Na faře se nám od místního pana faráře dostává velmi milého přijetí, za což jsme velmi vděčni. Též velký dík za jeho pohostinost a také za jeho svědectví ze života, které, troufnu si říct, bylo pro mnohé velkým povzbuzením a jsme rádi, že jsme otce mohli poznat a dá-li Pán těšíme se za rok na setkání s ním. Kéž mu jeho štědrost a velkorysost oplatí sám Pán.
Večer jsme pak opět měli společnou modlitbu kompletáře a krátké zamyšlení nad 3 kapitolou listu sv. Pavla Římanům.
VELKÉ DÍKY ZA VŠECHNY MILOSTI, KTERÉ JSME BĚHEM DNE DOSTALI. DÍKY ZA POČASÍ I ZA VŠECHNA SETKÁNÍ BĚHEM CESTY.
