Zamyšlení nad evangeliem 5 neděle velikonoční.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: „Ukaž nám Otce?“ Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte alespoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci.“
Útěch z víry v Boha a v Krista
víra a důvěra jsou základním tónem řeči Páně na rozloučenou a dodávají sílu pro zvládnutí zkoušek života i umírání. Spasitel ví o duševním otřesu apoštolů, protože s nimi hovořil o loučení. Pán to chápe; neopustili „oni všechno a šli za ním“, protože věřili v trvalé spojení s ním? A nyní přijde brzo hodina ještě většího otřesu, až Pána zatknou a odvedou jako zločince na popravu; i Petr – Skála se zřítí… Do toho stavu volá Ježíš slova svého poselství:
„Věřte!“ „Vaše srdce ať se nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne!“
Nyní je na učednicích, aby pochopili, že víra spočívá především v tom, že jsme v milosti a vedení Božím, a jen z nepatrné části je také výsledkem spolupráce lidského srdce; zakusí, že milost je darem, nikoliv vlastní zásluhou a budou schopni bezmezné důvěry v Boha.
Slovo Kristovo: „Věřte!“ není pouze rozkazem, nýbrž záchranou nabídkou: Smíte důvěřovat v moc a dobrotu Boží!
„Věřte i ve mne“ – teprve to je žádaná víra, osobní svobodná důvěra člověka v moc a lásku Boží, když se člověku zdá všechno temné, beznadějné.
Kristus Pán žádá tuto víru v sebe právě ve chvílích zkoušky, kdy přestává všechno patření na jeho moudrost a moc; i ve chvíli, kdy se o něm splní prorocké slovo: „Nemá postavy ani krásy“, kdy mu bude vzata i lidská důstojnost a bude popliván a zbičován viset v nahotě jako zločinec na popravčím místě; ve chvíli, kdy budou mít učedníci dva dny dojem, že zaniklo v louži krve, posměchu všechno, čemu učil a co dělal Pán.
Právě v této chvíli žádal Spasitel víru ve své slovo a dílo!
Útěcha z víry v soupodstatnost Páně s Otcem
Víra v Boha vyžaduje víru v Krista – tím se liší křesťan od Žida nebo mohamedána. Bůh se nám zjevil v Kristu zcela novým, nádherným způsobem – křesťan má tedy k Bohu docela jiný vztah víry než nekřesťan.
Založil jsem svou cestu k Bohu jednoznačně na této milosti víry v Božství Páně? Platí pro mne Kristovo blahoslavenství: „Nezjevilo ti to tělo a krev, nýbrž můj nebeský Otec.“
Útěcha z překonání každé pozemské bezvýchodnosti, lži a smrti Kristem
toto rozjímání bude v souvislosti s danou situací, totiž v časovém úseku 24 hodin před ukřižováním! V tomto zorném úhlu vyžaduje toto slovo Páně zvláštní sílu víry.
„Já jsem cesta“, říká Pán v okamžiku, kdy už je připraven pro něho kříž jako konec životní cesty; v okamžiku, kdy zdánlivě končí na popravišti život a začíná poušť smrti. V této situaci znamená slovo Páně, že on je cestou
právě tehdy, když všechny ostatní životní cesty končí, ve všech bezvýchodných situacích životních.
Spasitel přišel z nebe na svět a zná tuto cestu zpět, i když je zatím odděleno nebe od země mořem vin a krve.
„Já jsem pravda“, znamená v této chvíli v ústech Spasitelových ujištění, že nakonec
nezvítězí lež a nenávistné pomluvy, nýbrž pravda, jak ji zná Bůh.
Bůh sice dopouští, že chvíli je „na koni“ ďábelská lež proti Kristu, ale velikonoční jitro přinese brzy vítězství pravdy pro Pána (i jeho učedníky). Lidové přísloví, že lež má krátké nohy, platí jen o malých lhářích; ďábelské, rafinované lži, šířené především tajemnými ideologiemi, mají velmi dlouhé nohy a dovedou se rozběhnout z Božího dopuštění rychle po celém světě. Bůh jim však určil konec: „Já jsem pravda!“ My ovšem neznáme den konce a nám přísluší ve zkoušce víry důra v Boží moc i dobrotu, tedy důvěra v dobrý konec pro všechny věřící.
„Já jsem život“, říká Pán Ježíš, ač ví, že jeho mrtvé tělo bude položeno na necelých 24 hodin do hrobu!
Ujišťuje nás tím, že nás nesmí zmást tělesné umírání, protože toto není koncem života, nýbrž jen jeho proměnou.
Nádherná věta Páně, dává nám tedy, bereme-li v úvahu časové souvislosti jejího vyslovení, hluboké vysvětlení o pojmu „víra v Krista“:
Křesťanská víra je důvěrou v záchranou moc Kristovu pro všechny jeho věrné, zvláště důvěrou v jeho přemožení všech bezvýchodných situací, temnot, lži a dechu smrti.
Útěcha z naděje na nebeskou vlast
Spasitel zde dává učedníkům nejen útěchu, nýbrž i katechetické poučení o světě věčnosti.
Pán Ježíš hovoří o věčnosti tak jednoduše a obrazně, jako matka, která chce vysvětlit maličkým dětem něco o nebi: Hovoří o „domu Otce“ s mnohými světnicemi, tedy o rozměrných prostorech. Pán připomíná zároveň i svůj odchod na druhou stranu domu, kde je trvalý stav společenství s Kristem a Otcem, i svůj návrat sem, kde je stav pozemského života. Jde tedy o dvě části téhož domu Božího; tímto způsobem hovořil Pán vždy o celém stvoření:
Všechno je Božím světem, zde i na věčnosti.
Jaká to katecheze Krista Pána o posledních věcech člověka! Jaké radostné poselství! Smrt je jen přechodem z jedné části Božího domu do druhé – lepší, věčné: jen nevěřící lidé se mohou bát tohoto přechodu ze sklepa do světlého bytu.
Křesťan nesmí ztratit z očí svou pravou vlast – nebe, ale nesmí přenechat zemi v této životní zkoušce ďáblu a jeho pomocníkům. Křesťan má zůstat věren i zemi jako Božímu dílu a úkolu, především tím, že nese temnými stíny země Boží dobrotu a světlo naděje z víry.
Jsme mimo věčnou vlast, ale nejsme mimo Boží stvoření; jsme jen na cestě mimo domov, ale na cestě s Pánem, jenž zde žil s námi, zde se modlil, pracoval, radoval se i trpěl a umíral s námi.
Víme, že budeme s ním oslaveni, jestliže jsme s ním trpěli.
Útěcha v souženích života
Jen Bůh má v ruce klíč ke všem dveřím světa a nikomu se nepodaří zavřít všechny brány, protože Boží vůle je jasná:
„Jděte a získejte za učedníky všechny národy! Brány pekelné ji nepřemohou.“
„Až vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného.“
Druhý příchod Páně
je ohlášen: „Když odejdu, připravím vám tam místo, zas přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy bylo tam, kde jsem já“.
Soudný den je tedy pro věřícího dnem návratu domů, radostný začátek blažené věčnosti.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
