"Jdeme v síle Ducha Svatého a přitahuje si nás Panna Maria."
Slova paní Piskové, která nejen mne provázela celým dnem. Ano, díky tomu se dá dojít až do cíle pěší pouti, protože ženy putují za Pannou Marii, která si nás sama přitahuje - krásné, že? :-)
Ve čtvrtek 8. května se před šestou hodinou ráno otevřel vranovský kostel Nanebevzetí Panny Marie, aby mohly vejít nejen ženy a děvčata a zahájit tak společně s o. Markem požehnáním již XII. dívčí pěší pouť z Vranova nad Dyjí do Kostelního Vydří. Každá poutnice dostala na cestu ke svým úmyslům dostala ještě zpěvníček a křížek . V žehnací modlitbě mě už několikátý rok nejvíce oslovuje přání ať se vrátíme
posilněni ve víře a obnoveni v lásce. Po sladkém povzbuzení pro začátek od o. Marka se může vyrazit
Na cestu s námi - na cestu s námi - výjdi Pane… do ulic Vranova směrem k Lančovu. První stoupání nás čeká hned v začátku cesty. Ale odradit se nenechá žádná poutnice. U kapličky nad Vranovem se začínáme modlit Ranní chvály po kterých se až k ceduli Lančov snažíme vydržet v posvátném mlčení. Podle Martiny, která nás vede, je lepší silentium zařadit ze začátku, potom bychom víc naříkaly a sledovaly, co už nás bolí… V Lančově je jedna z těch nejmilejších zastávek. V kostele sv. Máří Magdalény se vždy zpívají Litanie k Panně Marii a i letos se o nás místní ženy pěkně postaraly v podobě občerstvení. -
Moc děkujeme!
Další kroky směřují ke zřícenině hradu Corštejn, po cestě se modlíme růženec Slavný. Další zastavení pro společnou fotku je na mostě pod Bítovem. Za ty roky už je pár tradičních míst, kde máme společnou fotku.
Dost náročný úsek je stoupání do kopce a zároveň zpívání ve Vysočanech. Tentokrát jsme přišly půl hodiny po tom, co zavřeli místní obchod. Škoda, poutnice by jistě nějakou tržbu udělaly. Menší novinka byla v tom, že přesunuli posezení trošičku stranou od obchodu a navíc přibyly i další dvě lavičky, které jsme hned využily.
Po cestě se modlíme růženec Světla. Zastávka v Polici nás těší tím, že jsme prý v půli cesty a přidávají se k nám další poutnice. Počet poutnic vranovského proudu se už výrazně nemění - 18 poutnic. Proud z Moravských Budějovic početně vyhrává - poutnic jde letos 40. To nevadí náš směr má zas o něco víc kilometrů.
Jiraticím se letos úspěšně vyhýbáme všechny (loni to byl pro některé problém a pokračovaly až do Jemnice). Naše cesta vede přes Radotice - výstižné místo, protože k ceduli se nám většinou daří přijít, když hodiny odbíjí poledne a společně se pomodlíme v době velikonoční Raduj se, Královno nebeská. Významná zastávka tady už není, jen ty mladší a hravější využívají kolotoče a houpačky a potom musí dobíhat přes fotbalové hřiště - některé travičky využívají a sundávají boty.
Další cesta vede spíše polní cestou, na které se modlíme růženec Radostný, do Menhartic, kde bývá tzv. obědová přestávka. I tady si ty mladší a hravější užijí místní dětské hřiště.
Tentokrát naše kroky doprovázíme modlitbou během dne. Pro mnohé zkušené poutnice následuje oblíbená a tolik potřebná přestávka na návsi Pálovic, která opět nabízí kolotoč, ale především silné kmeny stromu, které i letos obklopily unavené nohy poutnic.
Tentokrát se modlíme růženec Bolestný - únavy i bolestí pro poutnice přibývá. Kratičká zastávka u rybníku Hříběcí a potom delší přestávka v Ostojkovicich u zastávky, kde se ještě společně pomodlíme Korunku k Božímu Milosrdenství, protože je kolem patnácté hodiny. Před námi je poslední poklidnější úsek cesty k rozcestí.
Po přestávce vyrážíme na nejnebezpečnější úsek - po hlavní silnici do Dačic. Kolem 17. hodiny se scházíme, abychom mohly jít k sestrám bosým karmelitkám, tentokrát na fortně využijeme možnosti po celém dni luxusní toalety :-) a po občerstvení se vydáváme do kaple na modlitbu Nešpor se sestrami. Letos chyběla sestra, která by se nám mohla věnovat, proto byla tentokrát přestávka u sester bez sester zvláštní.
V doprovodném vozidle je schovaná Johanka.
Na 19. hodinu je plánovaná mše svatá v Kostelním Vydří proto se už výrazně nezdržujeme a vyrážíme na poslední část cesty. Čas nás už tak netlačí, protože víme, že o. Marek slouží ještě v 18 hodin mši svatou na Šumné, tak už nikdo nelpí na rychlé chůzi, o kterou se snažíme víceméně celou cestu. Pro mne osobně už v posledním úseku jít rychle ani nejde.
Až v areálu kláštera karmelitánů se setkáváme s proudem z Moravských Budějovic, společně tak můžeme slavit mši svatou, hlavním celebrantem letos byl o. Marek a přisluhujícím o. Pavel.
Všem spolupoutnicím moc děkuji. Jmenovitě Johance za službu doprovodného vozidla a Martině, na níž vězelo břímě zodpovědnosti domluvení mše svaté, návštěvu sester a všeho, především při samotné pouti dodržování časového plánu -
Bohu díky za vás všechny!
Za celý den patří Pánu velké díky, protože počasí bylo tak akorát a k žádnému velkému zranění nedošlo.
Dík za všechno, co stvořils, Pane, dík za teplo, když slunce plane,
dík za hvězdy a vánek svěží, dík za vodu, za hudbu z věží.
Dík za vesmír, planetu Zemi, dík za chvíle, kdy dobře je mi,
za přírodu, když všechno vzkvétá, moře, hory, za krásu světa.
Za to všechno díky vzdáváme, spolu s bratry (tentokrát sestrami :-)) žalmy zpíváme,
ať každá z nás, zblízka i zdáli, celým srdcem Tě, Pane, chválí.
Laudato sii, o mi signore…
Další fotky
zde!
A fotky ze směru z Moravských Budějovic
zde!
