Vraťme se do Galileje
Evangelium o zmrtvýchvstání Ježíše Krista začíná cestou žen ke hrobu na úsvitu den po sobotě. Jdou ke hrobu vzdát poctu Pánovu tělu, ale nacházejí otevřený a prázdný hrob. Mocný anděl jim řekl: „Vy se nebojte!“ (Mt 28,5) a přikazuje jim, aby šly a doručily učedníkům zprávu: „Byl vzkříšen z mrtvých. Jde před vámi do Galileje“ (v.7). Ženy hned běží a cestou potkají samotného Ježíše, který jde proti nim a říká: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí“ (v.10).
Nemějte strach, nebojte se – tento hlas dodává odvahy k otevření srdce, aby přijalo tuto zvěst.
Po Mistrově smrti se totiž učedníci rozptýlili; jejich víra se narušila, zdálo se, že vše skončilo, zhroutily se jistoty, zhasly naděje. Avšak zpráva, kterou jim oznámily ženy, třebaže byla neuvěřitelná, je zasáhla jako blesk ve tmě a začala se šířit: Ježíš vstal z mrtvých, jak předpověděl. Také příkaz, aby šli do Galileje, slyšely ženy dvakrát. Neprve od anděla, pak i od Ježíše samotného: „Ať odejdou do Galileje. Tam jej uvidí.“ Nebojte se a jděte do Galileje.
Galilea je místem prvního povolání, kde se vše začalo! Tam se mají vrátit, na místo prvního povolání. Tam k jezeru, kde jako rybáři spravovali sítě, když přišel Ježíš, povolal je, a oni zanechali všeho a šli za ním (srov. Mt 4,18-22).
Vrátit se do Galileje, znamená znovu všechno projít, počínaje křížem a vítězstvím. Beze strachu. Nebojte se. Znovu pochopit kázání, zázraky, nové společenství, nadšení a selhání, včetně zrady. Znovu chápat všechno, počínaje účelem, který je novým začátkem, svrchovaným skutkem lásky.
Každý má u počátků své cesty s Ježíšem také svoji Galileu. „Jít do Galileje“, znamená něco krásného, znamená znovu objevit svůj křest jako živý zdroj, čerpat novou energii z kořenů naší víry a naší křesťanské zkušenosti.
Vrátit se do Galileje, znamená především vrátit se tam, k onomu žhnoucímu bodu v počátku cesty, kdy se mne dotkla milost Boží. Touto jiskrou mohu roznítit oheň dnes, každý den, a nést hřejivost a světlo svým bratřím a sestrám. Tato jiskra zažíhá pokornou radost, radost, která neuráží bolest a zoufalství, radost dobrou a mírnou.
Také v životě křesťana nastává po křtu jiná, více existenciální „Galilea“: zkušenost osobního setkání s Ježíšem Kristem, který mne povolal následovat Jej a podílet se na Jeho poslání.
Vrátit se do Galileje v tomto smyslu, znamená opatrovat v srdci živou památku tohoto povolání, kdy se Ježíš ubíral mojí cestou, milosrdně na mne shlédl a požádal, abych Jej následoval. Vrátit se do Galileje znamená znovu se upamatovat na onu chvíli, ve které se Jeho oči zkřížily s mýma očima, chvíli, v níž mi dal pocítit, že mne má rád.
Dnes, tuto noc si každý z nás může položit otázku: co je mou Galileou? Jde o to upamatovat se, připomenout si. Kde je moje Galilea? Pamatuji si ji? Zapomněl jsem na ni? Hledej ji a najdeš, tam tě čeká Pán. Šel jsem cestami a stezkami, které mne vedly k jejímu zapomnění?
Pane, pomoz mi: řekni mi, co je mojí Galileou! Víš, že se tam chci vrátit a nechat se obejmout Tvým milosrdenstvím. Nemějte strach, nebojte se vrátit do Galileje.
Evangelium je jasné: je třeba se tam vrátit, aby bylo možné spatřit vzkříšeného Ježíše a stát se svědky Jeho vzkříšení. Není to návrat zpět, není to stesk. Je to návrat k první lásce, abychom přijali oheň, který Ježíš ve světě rozžehl, a nesli jej všem až na konec země. Vraťte se do Galileje beze strachu.
„Galilea pohanská“ (Mt 4,15; Iz 8,23): horizont Zmrtvýchvstalého, horizont církve, touha po intenzivním setkání... Dejme se na cestu!
