Mnoho věřících má problémy pochopit, co znamenají slova o Ježíši Kristu "sestoupil do pekel" v tzv. "Apoštolském vyznání víry" i jinde. Napomoci jim v tom může následující stručné věroučné pojednání od katolického dogmatického teologa a bývalého děkana teologické fakulty v Olomouci Richarda Špačka (1864-1925).
Kristus, který sestoupil do předpeklí, aby tam starozákonním spravedlivým zvěstoval vykoupení, byl od nich uznán za Vykupitele a oslavován. Jeho sestup do předpeklí tedy náleží jak k jeho povýšení, tak k vykupitelskému dílu.
Věta:
Duše Kristova, jež se oddělila od těla,
sestoupila do předpeklí,
aby tam starozákonním spravedlivým
zvěstovala vykoupení.
1. Výklad
Duše Kristova se ihned po smrti odebrala svou podstatou tam, kde duše spravedlivých toužebně očekávaly, až jim bude uvolněna cesta do nebe. Výraz
předpeklí (limbus patrum = latinsky „okraj otců") vznikl z lidového názoru, že peklo je hluboko v zemi, kdežto spravedliví starozákonní se zdržují v hořejší, nám bližší zemské vrstvě. Kde vlastně předpeklí podle takových představ bylo, nelze určit právě tak, jako to nelze určit ani o nebi ani o pekle. Se článkem víry to však nijak nesouvisí. Existenci předpeklí lze dokázat z Listu Židům 9,8, kde se praví: „
Ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku." Na toto místo se odvolávali již církevní otcové.
Do
vyznání víry byl tento článek přijat ve 4. století
v Akvileji a v 8. století se vyskytuje již ve všech podobách
Apoštolského vyznání.
Čtvrtý lateránský koncil
učí: „
Sestoupil s duší, vstal z mrtvých s tělem a vstoupil na nebesa s obojím" (
Denzinger, 429).
2. Důkaz
a) Ze
Starého zákona předpověď
žalmisty: „
Neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, ani nedopustíš, aby tvůj svatý viděl porušení" (Ž 15,10) vykládá
apoštol Petr o Mesiáši a říká: „
Viděl do budoucnosti a mluvil o Kristově vzkříšení, že totiž nebyl ponechán v podsvětí a že ani jeho tělo neuzřelo porušení" (Sk 2,31). O Mesiáši se vykládala slova (Oz 13,14): „
Ó smrti, budu tvou smrtí, ó podsvětí, budu tvým zničením," že totiž překoná smrt a roztříští brány předpeklí.
b) V
Novém zákoně: „
Co však znamená jiného, že vystoupil, než že (předtím) také sestoupil do nižších částí země?" (Ef 4,9)
Apoštol Petr říká: „
Byl sice usmrcen podle těla, ale obživen podle ducha. V něm přišel také hlásat duchům, kteří byli v žaláři a kteří kdysi neuposlechli ve dnech Noemových" (1P 3,18-20). Kristus sestoupil v duchu (tj. jeho duše) k duchům (πνευματα [pneumata]) těch, kteří při potopě za Noema zahynuli a byli zadrženi v žaláři. Nekázal tedy lidem na zemi před nastávající potopou, jak vykládal
sv. Augustin o věčném Slovu (Epistola 104 ad Evodium), neboť lidé na zemi se nikde v Písmu nenazývají πνευματα [pneumata], jak dokázal již
Robert Bellarmin (De Christo, 1,4,13). Přišel tedy k duchům těch, kteří před potopou neuposlechli, oznámit radostnou zvěst (srov. 1P 4,6: „
Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým /νεκροις ευαγγελιςθη [nekrois euangelisthé]/, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni."), že jsou vysvobozeni ze žaláře. I když byli kdysi neposlušnými a nekajícími, dali se asi před svou smrtí hrůzami potopy pohnout k
pokání. Kristus jim tedy nekázal ani to, aby se obrátili, ani že budou na věky zavrženi.
c) Otcové, sv. Ignác Antiochijský (
List Magnesijským, 9,29),
sv. Justin (Rozmluva s Tryfonem, 99),
sv. Irenej a
Tertullian svorně uznávají předpeklí.
Sv. Augustin dokonce prohlásil: „
Kdo, kromě nevěřícího, bude popírat, že Kristus sestoupil do předpeklí?" (Epistola ad Evodium, 2,3). O účincích Kristova kázání
otcové soudili různě:
latinští otcové toto kázání omezovali na starozákonní spravedlivé, někteří
řečtí otcové se pak domnívali, že tam kázal i duším šlechetných pohanů (
Sókrata, Platóna), kteří žili podle svého rozumu a svědomí.
d) Scholastičtí theologové pro sestoupení Krista do předpeklí uváděli
theologické důkazy. Sv. Tomáš Akvinský píše: „
Jako Kristovo tělo bylo sice v podsvětí, avšak nikoliv jak ostatní těla postiženo hnilobou, tak i duše Kristova sestoupila do předpeklí, avšak nikoliv proto, aby tam trpěla tresty, nýbrž aby z trestů vysvobodila ty, za než Kristus podstoupením smrti učinil zadost" (Compendium theologiae, 231).
Kalvín bludně tvrdil, že duše Kristova sestoupila do pekla, aby tam v opuštěnosti a zármutku vytrpěla trest zavržení (lat.
poena damni). Dal se k tomu svést mylným předpokladem, jakoby naše vykoupení bylo vykonáno teprve Kristovým sestoupením do předpeklí. Pro takovéto Kristovo sestoupení není nejen rozumný důvod, ale naprosto se příčí důstojnosti Božího Syna. Již sv. Augustin to prohlásil za
blud (
De Haeresibus ad Quodvultdeum liber unus, 79).
Kristus tím, že sestoupil do předpeklí, nás nevykoupil, nýbrž starozákonním spravedlivým přivlastnil ovoce vykonaného vykoupení.
Sv. Řehoř Veliký o těchto duších právem tvrdí, že začaly patřit na Boha, a dovolává se Lk 23,43 „
Dnes budeš se mnou v ráji."
Kristus, když sestoupil do předpeklí, zjevil tam velkolepě svou vykupitelskou moc a slávu. Žalář, místo stesků, kde duše po tisíciletí toužily po vykoupení, byl ihned proměněn v místo radosti a jásotu. Do nebe byli starozákonní spravedliví uvedeni nanebevstoupivším Kristem.
Do
očistce duše Kristova nesestoupila. Tam pouze, jak
sv. Tomáš Akvinský vykládá, zasáhla svou mocí buď tak, že jim zvěstovala brzké vysvobození, nebo ty duše, které již byly dostatečně očištěny, odtud vyvedla (
Summa theologiae, III,52,8).
(Převzato z: Richard Špaček, Katolická věrouka, II, Praha 1930. Upraveno a doplněno redakcí Revue Theofil.)
Od téhož autora:
Richard Špaček: O nanebevstoupení Krista a o jeho moci a slávě v nebi
Richard Špaček: O druhém příchodu Krista a jeho znameních
Richard Špaček: O bohopoctě vtěleného Krista
Richard Špaček: O zmrtvýchvstání Krista
Richard Špaček: Křest
Související články:
Michal Dvořáček: Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása)
Lukáš Drexler: Apoštolské vyznání víry (Symbolum apostolicum)
Epifanius ze Salaminy: Sestoupení Pána do pekel
Zamyšlení ke smyslu křesťanských velikonoc
Radomír Malý: Historicita Ježíše Krista
&&&&&
Převzato z
http://www.theofil.cz/,
článek z 30. 3. 2010 naleznete
zde.
