Zamyšlení nad evangeliem slavnosti Zmrtvýchvstání Páně.
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složena zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
Existenciální poselství
Důvodem naší víry není pouze svědectví učedníků, nýbrž skutečný Boží velečin. Boží Syn vstal z mrtvých dříve, než se dostalo ženám jako prvním tohoto poselství a dříve než apoštolové viděli Zmrtvýchvstalého. Ženy přišly k hrobu ještě v pašijové náladě, Bůh však dokončil naši spásu už předtím vzkříšením. Bůh pak žádá, abychom přijali s díky jeho čin jako dílo spásy pro nás.
Prázdný hrob
není sám o sobě důkazem zmrtvýchvstání Páně, byl však prvním popudem k zamyšlení nad neočekávanou situací. Magdaléna jako první nachází prázdný hrob, protože se odloučila od žen, které připravovaly pomazání Páně a běžela sama k hrobu ještě za tmy. Takové jednání odpovídá plně nebojácnému a neklidnému temperamentu Magdaleny; Bůh používá všech lidských vlastností k dobrému –
jistě mohou i Tvé vlastnosti sloužit Božím plánům pro dobro a spásu!
Velký pátek byl také strašnou katastrofou, že se nedovedli rychle vzpamatovat ani apoštolové ani Magdaléna a nevzpomněli si na Kristovo proroctví o zmrtvýchvstání. Magdalena je zmatena nalezením prázdného hrobu, myslí, že pohřbený Pán byl snad přemístěn a chvátá k apoštolům s touto zprávou. Pro Maří z Magdaly existovala po obrácení jen jedna ústřední myšlenka: Ježíš!
Jestliže v tom napodobíme Magdalenu, zastře jako u ní láska k Pánu mnohé naše hříchy a nedostatky.
Ústřední ověření hrobu Páně
Měli bychom být vděčni apoštolům nejen za věcné jednání a zpravodajství, nýbrž i za svědectví obdržené milostí víry: Uspořádané roušky jsou jen znamením, nikoliv důkazem – Janovi stačilo znamení pro přijetí milosti víry ve zmrtvýchvstání.
Nikdo se neobejde bez víry ve vzkříšení Páně: I když budou mít Petr a Jan později poselství žen od andělů, zakusí svými smysly skutečnou přítomnost Páně, budou s ním hovořit, jíst, rybařit a budou svědky jeho nanebevstoupení.
Skutečnost eschatologické existence Zmrtvýchvstalého lze plně příjmout jedině vírou, neboť Pán se nevrátil do přirozeného stavu pozemského života jako Lazarus, dcera Jairova a syn vdovy z Naimu, nýbrž překročil hranici mezi pozemskostí a věčností.
Víra apoštolova
je obrazem naší situace. Jan měl ochotu věřit, měl postoj víry – proto mu stačilo znamení prázdného hrobu a uspořádaných roušek. Důvěřoval, že Bůh má možnost vést k cíli i tam, kde jsou lidské cesty bezvýchodné, doufal v „mocnou pravici Páně“, jež má i jiné řešení než jsou lidské možnosti.
Sv. Jan věřil, i když ještě neporozuměl proroctvím Písma a ještě nedostal výslovné poselství o zmrtvýchvstání Páně.
Ochota věřit je nádobou, do níž vloží Pán rád dar víry.
My máme stejný přístup k milosti víry jako sv. Jan. Jeho víra nespočívala na zjeveních, nýbrž v souhlasu s Božím znamením. Kdo je spojen s Bohem v modlitbě, má pevnou základnu milosti víry v Duchu Svatém. Kdo není s Bohem spojen modlitbou, tomu nepostačí žádná zjevení a zázraky.
„Bůh je větší než naše srdce.“ a „jeho myšlenky nejsou našimi myšlenkami a jeho cesty nejsou našimi cestami.“ I ve všedním životě se musíme spoléhat na každém kroku na to, že jiní lidé vědí více, než my sami, a mohou nám otevřít cestu k cíli, kterou bychom sami nenašli.
Podobně najde cestu do našeho srdce poselství o zmrtvýchvstání Páně, jestliže budeme počítat s mocí, již má Bůh.
Víra počítá vždy se širší skutečností než lze „dokázat“ smysly a rozumovým úsudkem.
Kdo nedovede důvěřovat Boží lásce a moci, nepochopí velikonoční Boží čin. Cestou k Zmrtvýchvstalému není „důkaz“ prázdného hrobu ani „důkaz“ mnoha zjevení Páně či jiné „důkazy“, nýbrž srdce, důvěřující z milosti Božímu poselství. Tuto milost důvěry umožní především modlitba.
Dva typy věřících lidí
Petr a Jan stojí zde jako příklady dvou různých věřících typů v Církvi, totiž typu církevních představených a typu věřících s osobním nadšením, ale bez úředního pověření.
Boží služba žádá člověka ochotného ke spoluodpovědnosti s milostí a s odvahou k riziku; mám proto trpělivé pochopení i pro církevní reformátory minulosti i dneška, zvláště jsou-li osobně dobří a pokorní. Pokorně a odpovědně pracující bohoslovci naši doby patří k tomuto typu věřících – a tato evangelijní perikopa dovoluje usoudit, že je zcela správné, když církevní představení jdou s Petrem z ohledu na celek Církve pomaleji a opatrněji než „horlivci“, kteří jsou horliví z lásky nebo z jiného charismatu.
Zmrtvýchvstání k věčnému životu
je nejen eschatologickou skutečností u Krista Pána, nýbrž i základním zaslíbením našeho určení ke vzkříšení. Tím je zmrtvýchvstání Páně nádhernou pomocí pro naše umírání i pro náš život. Lidé žijící bez této věřící naděje ve věčný život, jsou nepřímo svědky, jak je bohatá pravda o vzkříšení.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
