Promluva na pohřbu zbožné ženy

9. 4. 2014 měla pohřeb paní Helena Houdková. Jáhen Ladislav Kinc při mši svaté pronesl tuto promluvu.





Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám a pro druhého do ohně skočil, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, láska je dobrosrdečná, nezávidí. Láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nedělá co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, láska zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy.
Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává.
Zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.

Slyšeli jsme Slovo Boží.

Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Slova svatého evangelia podle Matouše
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blahoslavení, pláčící, neboť oni budou potěšeni.
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Blahoslavení tvůrce pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blahoslavení těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat vylhaně vám připisovat každou špatnost: radujte se a jásejte, neboť máte v nebi vekou odměnu.

Netruchleme nad tím, že jsme ji ztratili, buďme vděční Bohu, za to, že ji máme.

Ježíši, důvěřuji Ti!

Otče Pavle, Františku, Zdeňku, Heleno, Jendo, bratři a sestry, milí přátelé - Na začátku našeho rozjímání Božího Slova o lásce, o blahoslavenství a nad životem paní Heleny Houdkové připomenu naše moudré přísloví: Nechval dne před večerem a člověka před smrtí.
Každý z nás čas od času sní nebo rozvíjí své představy. Když jsem se dozvěděl o tom, že paní Houdková pokojně vydechla naposledy, tak jsem si představoval co se dělo v nebi, když tam přišla.
Nevím, jak vy, ale o této skutečnosti nepochybuji a to ze dvou důvodů. 1) Říká se, že žena bude spasena jako matka a naše zemřelá toto povolání vědomě naplnila na 100% - to by mohli dnes dosvědčit její děti, vnoučata a pravnoučata – a nejen oni, ale také každý, komu dala svou mateřskou lásku. 2) Bůh jí dal velkou milost. Těsně před smrtí jí otec Pavel – z moci, kterou dal Pán Ježíš Petrovi – ten svým nástupcům a oni všem kněžím na celém světě - odpustil všechny hříchy a tresty za ně.
Jak to vypadalo v nebi ve chvíli, kdy tam Pán a dárce života přivedl svou milovanou dceru Helenu. Jaký tam byl jásot, zatímco my jsem tady plakali. A ona – ve své přirozené skromnosti a pokoře se zdraví - s Otcem, Synem, Duchem svatým – s Pannou Marií, sv. Josefem, sv. Martinem, sv. Helenou, zástupem svatých, zástupem duší, které svými zbožnými skutky vysvobodila z očistce, možná byla překvapená – koho v nebi nečekaně potkává a na druhou stranu, že tam chybí, ti, s kterými tam počítala. To vše ale překrývá skutečnost, o které apoštol píše: Ani na lidskou mysl nepřišlo, lidské oko nevidělo, jakou nádheru Bůh připravil těm, kteří ho milují.
V evangeliu Pán Ježíš slibuje chudým, plačícím, tichým, milosrdným, těm, kteří mají čisté srdce, touží po spravedlnosti, tvůrcům pokoje, pronásledovaným - Boží království – to je věčné štěstí. Znal jsem paní Houdkovou 20 roků, náš vztah se prohloubil 12. května 1999, kdy si mě zvolila za biřmovacího kmotra. Podle jejího vyprávění a svědectví jejích blízkých vím, že neexistoval kříž, který by v životě nenesla. Až na výjimky okusila většinu utrpení, které člověk ve svém pozemském putování může zažít. To všechno nesla s neochvějnou vírou. Který z těchto křížů ji tížil, bolel nejvíc? Jako každá věřící matka se trápila myšlenkou, zda se její děti, vnuci, pravnuci dostanou do nebe. Jen Bůh ví, co za toto všechno obětovala. Několikrát jsem jí vysvětloval, že v oblasti víry můžeme jen prosit a víme, že tento dar je spojen se svobodným rozhodnutím rozumného člověka. A k tomu jsem dodával naději – až budete v nebi, pak Vaše prosba dojde naplnění.
První čtení – Pavlovu velepíseň lásky si často vybírají pro svatební obřad snoubenci. Když je čteno – tak většinou sebejistým úsměvem dávají najevo, že jsou to slova o jejich vzájemné lásce – a přitom si ve velké většině na lásku jen hrají a o skutečné lásce nic nevědí. Starší, kteří už mají léta manželství za sebou utírají slzy, protože ví, že pravá láska bolí a ví, že pravá láska všechno vydrží.
Paní Houdková – vím, že nechcete, abych Vás chválil. Ale myslím, že byste souhlasila, abych Vaším jménem, zde ve vámi milovaném kostele – poděkoval Pánu Bohu – za vše, především za víru, naději a lásku, kterou jste dostala při svatém křtu. Děkuji Bohu vaším jménem za bolest lásky a milost vytrvání v dobrém.
Myslím, že také mohu jménem nás všech paní Houdkové poděkovat – za vše, především za dobrý příklad. Kdybych mohl a měl tu moc, posbíral bych vzpomínky Vás všech na naši zemřelou a napsal bych z nich knihu, která by měla cenu zlata – protože by byla o lásce.
Ke klasickému školnímu vzdělání v naší nádherné vlasti patří román Boženy Němcové Babička. V jedné kapitole se dívá krásná, bohatá, urozená kněžna za odcházející babičkou, obklopenou vnoučaty a říká: „Šťastná to žena.“ My se dnes s bolestí loučíme s mimořádnou ženou a tuto bolest může prosvítit věta víry, naděje a lásky: „Věčně šťastná žena.“ …….. A jít životem dál, podle jejího příkladu, abychom se s ní naplnění věčnou radostí a štěstím – setkali v nebi, v náruči Boží – na věky.

Amen.