"Pokud státní zákonodárství privileguje manželství a rodinu, pak nikoli z důvodu sexuální náklonnosti, ale v zájmu přežití společnosti a spravedlivého soužití generací. Očekávám, že účastníci Katolického dne v tomto smyslu jednoznačně pozvednou hlas." Řezenský biskup Rudolf Voderholzer to napsal ve svém letošním postním pastýřském listu.
Výslovně zdůraznil roli křesťanů žijících ve světě.
"Laický apoštolát znamená, že pokřtění a biřmovaní křesťané mají prostřednictvím své odborné způsobilosti ve své profesi pracovat pro Boží království." Řezenský biskup kromě genderové problematiky poukázal rovněž na další naléhavé sociální otázky, například na problematiku potratu:
"Vzít nenarozenému dítěti není řeší, ale nespravedlnost, která volá do nebe."
Ten, kdo patří Kristu, má podíl na jeho zprostředkovatelské službě. Proto se Církev, nezavírá spokojeně za zdi kostelů, ale staví se do služby jednoty člověka s Bohem a lidí navzájem. (srov. Druhý vatikánský koncil, konstituce o Církvi Lumen gentium 1) a nesena radostí evangelia jde, jak papež František neúnavně zdůrazňuje, až na okraj společnosti.
Přeji si, aby Katolický den dal svými mnoha akcemi jasně najevo, že biblicko-křesťanský pohled na člověka je ideálním předpokladem pro budování a udržování humánní společnosti, ve které stojí za to žít. každému člověku je jakožto Božímu obrazu dána nezcizitelná důstojnost, kterou je třeba ctít od početí až do smrti.
Tváří v tvář současným trendům, kdy se zmírňuje legislativa týkající se asistované sebevraždy, musíme jako křesťané upozorňovat na pravou a jedinou lidskou alternativu: tedy nepomáhat starým nebo nemocným lidem vztáhnout na sebe ruku, ale spíše je za ruku držet a stát při nich v jejich obavách z bolesti a osamění.
Všem ženám, které se kvůli těhotenství ocitly v nouzi, by mělo být stále znovu a jednoznačně zaručeno, že jim Církev poskytne veškerou myslitelnou duchovní, materiální a emocionální podporu. Stačí se podívat na internet, aby našly nejbližší poradnu Charity. Církev představuje bezpečí pro matku, otce a dítě- pro všechny zúčastněné. Opakuji: bezpečí i pro nenarozené dítě. Neboť vzít mu život není řešení, ale nespravedlnost, která volá do nebe.
Katolický den je vhodnou příležitostí znovu a jasně ukázat, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, a tuto polaritu pohlaví výslovně schválil. Na vzájemné přitažlivosti obou pohlaví a na plodnosti jejich lásky. Stvořitel založil budoucnost lidstva.
Schopnost být otcem a schopnost být matkou nejsou vypěstované kulturní role, ale Stvořitelem dané poslání muže a ženy. A proto děti mají právo přijmout díky zkušenostem ze soužití s otcem a matkou své pohlaví a žít svůj život jako Boží dar.
Pokud státní zákonodárství privileguje manželství a rodinu, pak nikoli z důvodu sexuální náklonnosti, ale v zájmu přežití společnosti a spravedlivého soužití generací. Očekávám, že účastníci Katolického dne v tomto smyslu jednoznačně pozvednou hlas.
Katolický den by měl svým výslovným sociálním zaměřením u všech účastníků, ale zejména u mladých lidí, kteří hledají své místo ve státě a společnosti, vzbudit otázku: Jsem povolán k tomu, abych se angažoval v jedné z demokratických politických stran v naší zemi a převzal v křesťanském duchu politickou odpovědnost? Právě to odpovídá poslání pokřtěných a biřmovaných křesťanů, kteří žijí ve světě (tzv. laici), neboť podle učení Druhého vatikánského koncilu laický apoštolát znamená, že pokřtění a biřmovaní křesťané mají prostřednictvím své odborné způsobilosti ve své profesi pracovat pro Boží království.
Nabízí se ještě mnohem více oblastí, kde je třeba stavět mosty: mezi vírou a přírodními vědami, mezi ekologií ve smyslu ochrany stvoření a ekonomií, mezi Církví a současným uměním a ještě další, což zde nelze dopodrobna rozvádět.
Ale k jedné úspěšné stavbě mostu bych se přece jen rád vrátil: k německo-českému sousedství v souvislosti s pádem železné opony v roce 1989. Na Bílou neděli se bude v Římě slavit svatořečení dvou papežů – Jana XXIII. a Jana Pavla II. Jan XXIII. zahájil svoláním Druhého vatikánského koncilu proces reformy Církve a zesoučasnění víry. Jan Pavel II., první papež z Polska, o pokojné revoluci v Evropě v roce 1989 řekl: „Loď komunismu ztroskotala především na skále, na které Kristus vystavěl svou Církev.“
Tím byl příkladně vyjádřen význam duchovního a politického působení křesťanů při novém uspořádání Evropy. Na pouti do města Neukirchen beim Heiligen Blut v sobotu 31. května, kde půjdu v čele spolu s biskupem Františkem z Plzně, nejen navážeme na četné iniciativy na podporu porozumění mezi národy, které se objevily od pádu železné opony, ale budeme se také modlit za sílu a představivost, abychom se s vírou mohli účastnit dalšího budování křesťanské Evropy.
Převzato z
http://res.claritatis.cz/,
článek ze 14. 4. 2014 naleznete
zde.
