Udržet pozornost dítěte během bohoslužby někdy není jednoduché. Pokud se dítě nudí, přirozeně hledá způsoby, jak se zabavit. V takovém případě může ostatní vyrušovat. Stále aktuální problém. Co s tím?
Datum vložení: 13. 4. 2011, 15:01
Autor: PePo
Rubrika: Studio Jan
Pokud je farní společenství živé, tak je velice rozmanité. Najdeme tam seniory, lidi středního věku, rodiny s mnoha dětmi i ty s jedním dítětem, mladé dospělé, lidi z nejrůznějších profesí a sociálních vrstev, tradiční věřící, občasné návštěvníky mše svaté, aktivní členy farního společenství, lidi velmi duchovně zaměřené a ty, kteří spíše čerpají ze společenství. Každý má jiné očekávání, jiné potřeby, jiný důvod proč se zúčastní nedělní mše svaté. Katolická církev si opatruje svou jednotu v rozmanitosti.
Různé skupiny v církvi mají mnoho možností vyjádřit a praktikovat svou spiritualitu. Nedělní shromáždění farního společenství má být ale otevřené všem. V různosti tohoto shromáždění můžeme prožívat bohatství a pestrost církve, byť nám někteří lidé nebo prvky nejsou příliš blízké. Jinakost ostatních farníků nám má připomenout jinakost našeho Boha: Bůh není nikdy takový, jak si ho představujeme, je vždy jiný. Vyzývá nás k tomu, abychom vytvářeli jedno tělo, Tělo Kristovo, Církev.
V takovémto rozmanitém shromáždění, ve velice strukturované liturgii, není mnohdy jednoduché udržet pozornost svých dětí při mši sv. Pokud ztrácí pozornost, začínají být neklidné a přivolávají chtě nechtě pozornost okolí. Od farního společenství to chce někdy velkou trpělivost. Pro rodiče může vznikat nepříjemná situace a může dojít k rozhodnutí, že nebudou s dětmi navštěvovat mši svatou, pokud je tato situace ještě doprovázena nepříjemnými poznámkami farníků či kněze.
Kde jsou děti, tam je život. Protože děti jsou také budoucností naší církve, předkládáme několik tipů, jak obohatit účast dětí na mši svaté. Je důležité na začátku říci, že zodpovědnost za přijetí dětí při mši svaté nemají jen rodiče, ale celé společenství. Rodiče z jejich strany se mohou snažit o to, aby se děti mohli stát plnohodnotnými členy farního společenství. Farníci a kněz jejich shovívavostí, láskou, otevřenou náručí a oceněním rodičovské snahy, mají možná ještě důležitější úlohu.
Dvanáctero pro rodiny s dětmi při mši svaté
1)
Sedejte si co nejblíže k oltáři.
Děti potřebují vědět, co se děje, a jak jsou malé, je vizuální kontakt velice důležitý.
2)
Nebuďte přísnější než jinde.
Děti se budou v kostele chovat podle toho, jak se chovají jinde na veřejnosti. Pokud jim jinde umožňujete volný pohyb, tak jej budou také vyžadovat v kostele. Pak není reálné jim pohyb zakázat. Spíš jim ho různými způsoby můžete omezit.
3)
Poodstupte s dítětem, když rozpoznáte u něho nervozitu.
Když rozpoznáte, že určité části mše svaté jsou pro děti náročné, tak s nimi můžete na chvilku odejít nebo poodstoupit od dění a zaměřit jejich pozornost na obraz, dětskou Bibli apod.
4)
Učte děti šeptat.
Děti mají tendenci mluvit nahlas. Není asi vhodné jim mluvení zakázat, ale naučit je (i mimo kostel) šeptat, tím, že je k tomu budete vyzývat.
5)
Připravujte se sami a s dětmi na bohoslužbu.
Protože se i sami nebudete moci plně soustředit na bohoslužbu slova, je velice důležité si čtení s dětmi připravit. To lze slovy, ale i více kreativně, např. že vybarví příslušnou omalovánku. Přitom jim můžete připomínat, jak je důležité při mši svaté poslouchat čtení z Písma svatého.
6)
Naučte se doma s dětmi základní mešní modlitby.
Pokud se dítě s Vámi doma naučí základní modlitby, které se používají při mši svaté, tak se bude schopno více zapojit. Nečekejte s recitací modliteb, až dítě bude schopno jim porozumět. Často pomáhá, když se s dítětem naučíte tyto modlitby zpívat podle nápěvů, které v kostele používáte nečastěji. Je to pro dítě důležité zpestření jeho účasti na mši svaté.
7)
Učte se z otázek dítěte ohledně mše.
Je možné, že si sami nejste jisti, jak probíhá liturgie. Pak je spolupráce s dítětem ohromnou příležitostí se něco nového naučit a obohatit celou rodinu.
8)
Nebojujte s dítětem v kostele.
Pokud začne dítě být příliš neklidné, nezačínejte s ním bojovat v kostele; je dobré s ním poodstoupit nebo na chvíli odejít a před kostelem zjistit, co se děje a vyříkat si to s ním. Získáte si tím kredit u ostatních farníků. Když je Vaše dítě od přirozenosti neklidné, tak je dobré si sednout na takové místo, aby Vaše odchody a příchody nebyly tak rušivé.
9)
Ignorujte případné nepříjemné poznámky lidí.
Velice důležité je ignorovat poznámky, které diskreditují Vaší snahu učinit své děti součástí farního společenství. Pokud se stanou nesnesitelné, zkuste situaci probrat s někým, komu důvěřujete, a předložte své pochybnosti místnímu knězi.
10)
Chvalte dítě za vzorné chování.
Nebuďte ke svým dětem příliš shovívaví (mše svatá je prostorem neobvyklým a dítě se tam musí naučit chovat jinak), ale zároveň na něj nebuďte příliš přísní. Dopřejte dítěti čas, než se vžije do liturgického shromáždění. Některému dítěti to může trvat dlouhou dobu. Dítě kárejte, ale hlavně ho chvalte za ty chvíle, kdy se chovalo vzorně. Po návratu domů mu vždy dejte odměnu za to pozitivní, i kdyby to byl jen jeden bod.
11)
Buďte svému dítěti vzorem v křesťanském životě.
Když se Vám narodí dítě, tak je to pro celou rodinu nová šance prohloubit či obnovit křesťanský život. Rodiče, prarodiče, sourozenci jsou prvotními vzory dítěte. Časem bude zkoumat jejich opravdovost a schopnost odpovídat na svízelné otázky. Vaše vzornost není garancí úspěšné výchovy ve víře. Je to ale Vaše křesťanská povinnost, aby Vaše pokřtěné dítě – které je obklopeno mnoha sekulárními vlivy – dostalo férovou šanci později se svobodně rozhodnout pro nebo proti aktivní účasti ve farním společenství.
12)
Modlete se za Vaše dítě a jeho víru
Intenzivně se modlete za harmonický duchovní vývoj Vašeho dítěte, za Boží vedení při jeho křesťanské výchově. Skutečná hodina náboženství probíhá právě při mši svaté, kde se setkáváme s Ježíšem Kristem v Písmu svatém, ve společenství církve a v tajemství Eucharistie. Učiňte z Církve důležitou část svého života. Prospěje to Vám i Vaší rodině.
Nejdůležitější je, že dítě je naší velkou radostí. Jeho místo při mši sv. si bude hledat samo, a někdy to bude trvat pěkně dlouho a bude Vám docházet trpělivost. Přítomnost na mši sv. není samospasitelná. Křesťanský život začíná doma, žije z Božího slova a Eucharistie a tamtéž vrcholí. Děkujeme, že přivádíte Vaše děti k Pánu: On je miluje takové, jaké jsou.
Text vznikl mj. na základě materiálu FDLC (federace diecézních liturgických komisí USA), který je veřejně dostupný na www.fdlc.org/liturgy_catechesis.htm.
Převzato z Farního zpravodaje Tábor, XII/2- Velikonoce 2011,
Autor: jáhen Tomáš van Zavřel
Přebíráme z
www.proglas.cz/slovesne-porady.html,
článek z 13. 4. 2011 naleznete
zde.
