Belgie chce podniknout další kroky k usnadňování eutanázie. V minulém měsíci legalizovala eutanázii pro nezletilé, nyní se objevil návrh na provádění eutanázie bez souhlasu pacienta. Propagátorem této ideje, která vyvrací vizi eutanázie považované za projev svobodné volby, je profesor Jean-Louis Vincent, bývalý předseda Belgické asociace pro intenzivní terapii.
Hlavní argument zní stejně jako v případě eutanazie dětí. Eutanazie bez souhlasu pacienta se už praktikuje, a to ve větším měřítku než eutanazie na přání. Pofesor Vincent nicméně upřesňuje, že nejde o případy přerušení terapie, nýbrž o podání vysokých dávek tišících prostředků, nikoliv ovšem s cílem potlačit bolest, ale uspíšit smrt v případech, kdy kvalita života už není uspokojující a nejsou šance na její nápravu.
Tentokrát nejde o pacienty zažívající nesnesitelnou bolest, ale o ty, kdo nejsou už schopni vědomě požádat o provedení eutanazie. Belgický lékař uklidňuje, že v těchto případech proběhnou nezbytné konzultace s rodinou, protože jedním z cílů eutanazie bez souhlasu pacienta má být "lepší kvalita umírání a rozloučení s blízkými". Podle profesora Vincenta má eutanazie bez souhlasu pacienta mezi lékaři širokou podporu.
Belgický zákon o eutanazii dětí je neuvěřitelný
V souvislosti s nedávným rozhodnutím o legalizaci dětské eutanazie v Belgii několik členů vatikánské Papežské akademie pro život vyjádřilo své zděšení z této nové praxe. John Haas, prezident Národního katolického centra pro bioetiku ve Filadelfi a řídící člen akademie, řekl, že tento vývoj je "hrozný".
"Tento zákon je odůvodňován apely na "práva dětí", ale děti nejsou schopné samy učinit takovéto rozhodnutí," řekl Haas agentuře CNA 21. února v Římě.
"Takže ve skutečnosti dojde k tomu, že na základě tohoto zákona, podle něhož by měly děti o sobě samostatně rozhodnout, budou za děti rozhodovat rodiče a lékaři, aby se zbavili těchto dětských pacientů, kteří pro ně i pro zbytek společnosti představují nadměrnou zátěž. Je to děsivá situace. Hrozná, mohu-li to tak říct." dodal
Návrh zákona, který byl schválen belgickým parlamentem 13. února a předložen králi Phillipovi, umožňuje nevyléčitelně nemocným dětem požádat o eutanazii, pokud mají "velké bolesti" a neexistuje pro ně léčba. Vyžadován je k tomu souhlas rodičů, lékařů a psychiatrů.
Členové Papežské akademie pro život se 20.-21. února na Papežské univerzitě Augustinianum poblíž Vatikánu účastnili semináře o stárnutí a zdravotním postižení. Akademii založil v roce 1994 Jan Pavel II. jako ústav pro studium biologie, medicíny a "etických otázek". Snaží se nabídnout odpověď na to, co papež František nazývá "kultura odpadu", která nedokáže rozpoznat vrozenou důstojnost každého lidského života.
Manfred Lutz, primář v Alexiánské nemocnici v Kolíně nad Rýnem, popsal rozhodnutí belgického parlamentu jako "neuvěřitelné".
" Ve skutečnosti to znamená, že zdravotně postižené děti mohou být "zlikvidovány", aby takříkajíc nezatěžovaly společnost", řekl Lutz.
"Pro humánnost společnosti to má vážné důsledky. Nazval bych to "prolomením přehrady". A my všichni musíme usilovat o to, aby k tomuto prolomení nedošlo i v jiných zemích. To, co bylo schváleno v Belgii, je nelidské- je to návrat k barbarství. uvedl.
Podle Roberta Buchanana z texaského Austinu je jedním z největších problémů týkajících se eutanazie narušení důvěry mezi lékařem a pacientem.
"Jsou lékaři, kteří vykonávají eutanazii, a já si myslím, že to je v přímém rozporu s mým povoláním lékaře: tohoto procesu se vůbec nesmíme účastnit. Úkolem lékaře je pečovat, " řekl Buchanan, který působí jako hlavní lékař na oddělení funkční a záchovné neurochirurgie a neurovědy v Setonově ústavu pro léčbu mozku a páteře.
" Jako neurochirurg se zabývám spoustou velmi, velmi těžkých traumatických poranění mozku a míchy, a lidé umírají. Ale nikdy jsem vlastní rukou nikoho nezabil ani nikomu neposkytl eutanazii. Podle mého názoru by to pro mě bylo velmi matoucí, kdybych se ocitl na místě pacienta. Jaký je zájem lékaře, který o mě pečuje? Chci, aby se mi snažil pomoci,"
Někdy může být pomocí i ukončení některých typů péče, pokud jsou výjimečné nebo pacienta příliš zatěžují, ale rozhodně nechci, aby tím byl ukončen můj život.
Převzato z
http://res.claritatis.cz/,
články z 22. a 16. 3. 2014 naleznete
zde. a
zde.
