Zamyšlení nad evangeliem 5 neděle postní.
Byl jeden nemocný, Lazar z Batánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“
Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zase tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“
Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dni v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš ji řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš ji řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla ji:“Mistr je tu a volá tě.“
Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“Odpověděli mu:“Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ni ležel kámen!“ Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš ji odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen.
Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na rukou i na nohou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo.
Nemoc není vždy trestem
„Pane, tvůj přítel, kterého máš rád, je nemocen“, vzkázaly Pánu Lazarovi sestry Marie a Marta. Nám našeptává předsudek, že nemoc je vždy trestem; sestry však zjišťuji bez váhání: náš brat je sice nemocen, ale Ty jej máš přesto rád!
Chci to říci všem nemocným bratřím a sestrám v nemocnicích či doma; jsi nemocen, ale Ježíš tě má rád!
Láska je ochotná k oběti
Spasitel věděl, že je ohrožen a vyhýbá se střetnutí, protože „ ještě nepřišla jeho hodina“ a Otec ještě neurčil „dvanáctou hodinu“ konec. I sestry Lazarovi vědí o nenávisti vedoucích mužů v Jeruzalémě proti Spasiteli, proto se odvažují jen nepřímé prosby; Ježíš ji zkoumá a poznává, že v prosbě sester je i vzkaz Otcův – a hned se rozhoduje pro návrat do Betánie. Vede ho láska k Otci a láska k příteli Lazarovi; z této lásky je Pánochoten stát se pro přítele sám nemocným a mrtvým, jak to věštil prorok:
„On vzal na sebe naše nemoci a vytrpěl naše bolesti; náš trest přišel na něho a pro jeho rány jsme byli uzdraveni.“
Křesťanský život
je skvělou možností zajistit si spolupráci s Boží milostí spásu, protože žít z Kristova poselství je „dnem se světlem“; teprve smrtí končí možnost zásluh.
Přístup k Lazarovu hrobu
Boží cesty jsou odlišné od lidských cest
Lidská prozíravost a opatrnost apoštolů nechápala, proč se Pán vracel zpět do nebezpečné Judey; nechápala ještě, že se „Boží síla ukazuje právě ve slabosti“, zde v odevzdanosti Kristově do vůle Otcovy a ve slabosti Lazarově, která je předzvěstí Kristovy oslavy smrti a zmrtvýchvstáním.
Nacházíme nepřetržitá svědectví v dějinách Církve, že Bůh vede tvory ke spáse především cestou slabosti, chudoby, prostoty, nebezpečí, kříže a smrti.
Jsem si toho plně vědom ve svých strastech a slabostech?
Náš život je zkouškou
a proto se důkladně mýlí ten, kdo si chce vymodlit uchránění před každou bolestí či nepříjemností. Naopak – „Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje“… Pán byl ochoten pomoci hned, i na dálku, cizím lidem, pohanům, a to i ve sváteční den.
Ježíš však nechává zemřít v bolestech svého přítele Lazara a ponechává v hlubokém zármutku jeho sestry, které měl sám Spasitel rád.
Bolest a smrt nejsou tedy důkazem proti Boží lásce – podobně to vidíme ve smrti Kristově, kterou žádal Otec! Nečekej tedy, že tvé modlitby o uchránění před bolestí budou vyslyšeny, jak si přeje lidské srdce, nýbrž ponechej to vždy nebeskému Otci:
jeho láska, moudrost a moc to zařídí určitě lépe, než bys to zařídil sám!
Cesta oklikou přes bolest a smrt vede k oslavě; pohleď na cestu Páně od Getsemanské zahrady až do zahrady Josefa Arimatejského, až do vzkříšení!
Připodobnit se Pánu
bylo oblíbenou myšlenkou sv. Pavla a po něm mnoha dalších svatých. I nám musí být drahou tato forma následování Krista a patří jistě k nejsilnějším motivům duchovního života, abychom dbali v těžkých životních situacích toho, čemu nás učil Spasitel slovem i příkladem.
Pán Ježíš nechává zde zemřít svého přítele, aniž by ho „zavčas“ navštívil a aniž by tu byl nějaký důvod k odložení takové návštěvy.
Spasitel nechal úmyslně Lazara umřít, neboť i Ježíš měl zemřít z vůle Otcovy. Otec jej neuchrání před smrtí, protože právě smrtí bude oslaven Syn zvláštním způsobem a skrze Syna i Otec. Ježíš tedy nechává úmyslně svého přítele zemřít a nechává mu tím plnou účast na své smrti i vzkříšení. Slovo Tomášovo má asi v janovské mystice podobný význam: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!
Nechme se tedy přivést Bohem do Kristovy smrti kříže, abychom měli ve svém umírání účast na jeho zmrtvýchvstání.
Lazarův hrob
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
