"Odpovědní představitelé tisku mají při šíření informací právě z titulu svého povolání povinnost sloužit pravdě a neporušovat lásku". (Katechismus katolické církve č. 2497)
Kristus přichází na svět jako svědek pravdy.
"Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě", říká Ježíš před Pilátem. Když porovnáváme Ježíše s Pilátem, pozorujeme jak Ježíšovi záleží na tom být pravdivý i za cenu ztráty pozemského života. Pilát naopak pravdu zlehčuje. Známe přece to jeho posměšné zvolání"
Co je pravda?"
Pilát není sám, kdo si nedělá velké starosti s pravdomluvností. Je mnoho lidí, kteří jsou velmi lehkomyslní, tj. necítí výčitky, když lžou a podvádějí. Poznávají, jak často výhodné je pravdu zamlčet, použít vytáček a polopravdy nebo přímo bezostyšně lhát. Problém pravdivosti se objevuje již ve Starém zákoně. Setkáváme se tam s falešnými proroky. Ti sice vystupují jakoby ve jménu Hospodina, ale mluví lež. Hlásají to, co si přejí slyšet mocní králové a bezbožný lid. Bojí se připomínat králům jejich hříchy, bojí se napomínat národ, který propadl modloslužbě. Berou jméno Boží nadarmo tím, že zahajují své lživé výroky slovy: "Toto praví Hospodin".
Skuteční Boží proroci hlásají Boží slovo, které je pravdivé. Proto jsou pronásledování, mučeni i zabíjení. Vidíme to například v životě proroka Jeremiáše, který volal, napomínal, hlásal to, co byla pravda, ale se lidem nelíbilo. Člověka, který mluví pravdu je možno umlčet. Protože není snadné pravdivě žít, lidé ze strachu raději mlčí nebo ještě přidají další nepravdy. Proto když nám někdo něco oznamuje, musíme být opatrní. Nevěřit hned všemu a každému, kdo něco tvrdí. Každá doba má svá oblíbená témata a naopak nepřeje určitým skutečnostem.
Dnes a nejen v této době se nepřeje katolické církvi. Jistěže se v církvi objevují i různé a často velké nedokonalosti u některých jejich členů. Ale křesťané přece konají také mnoho dobrého, ať už ve vzdálených zemích prostřednictvím misií nebo i u nás, jako jsou různé charitativní činnosti. Zdá se, že o tom dobrém se ve sdělovacích prostředcích hovoří málo, zatímco o tom špatném se sdělovací prostředky vyslovují stále a s jakýmsi až neskrývaným potěšením.
Dnes nám mnozí podávají informace lživé nebo překroucené a tendenčně zkreslené, jsou tedy takové zprávy pro nás škodlivé. Takové zprávy přinášejí různé reklamy, kterým jde o odbyt zboží. Škodí nám i knihy a filmy, které v nás vyvolávají zmatek a pochybnosti vůči naší víře. Jsou to vlastně úplně vymyšlené příběh. Čtenář je v pokušení tento výmysl považovat za pravdu. Mnohé nedobré zprávy nám mohou nabízet i příslušníci různých náboženských sekt.
Nezbývá nám, než si to všechno umět prosévat sítem, prostě si to přefiltrovat a nenechat se zahltit kalem. Tak jsme to přece dělali, když jsme v době ateistické totality museli poslouchat na školách přednášky poplatné tehdejšímu režimu.
Nebuďme davem, který se přizpůsobuje většině. Zůstaňme osobnostmi, které mají svůj vlastní promyšlený náhled na život a na svět. Když budeme ukotveni v Bohu, pak nás neodfoukne z cesty k Pánu žádná aféra v církvi, ani nějaký špatný příklad. Nevěřme ale všemu. První hřích , kterého se lidé dopustili bylo, že uvěřili tomu, komu věřit neměli- ďáblu. Informace o ovoci z rajského stromu, tak jak jim ji podal ďábel byla lživá. Věřme raději Kristu, který se stal před Pilátem svědkem pravdy. Tomu, který nás vybízí: "Věřte v Boha, věřte i ve mě."
Převzato z časopisu OKNO- časopis Ostravsko-opavské diecéze, č. 3/14, strana 18, autor: P. Rudolf Friedl