"Misionář je ten, kdo se modlí, ten, kdo svědčí, ten, kdo miluje." (Madeleine Delbrelová, Misionáři bez lodí)
V Otnicích byli opravdoví misionáři! Dovolte mi malé zastavení u nás doma...
S oběma malými dětmi jsme se pravidelně účastnili mše svaté pro děti, kde si otec Nik získal nejedno malé-velké srdce. Těšili jsme se, až před půl čtvrtou vstoupí mezi nás a svojí přítomností vykouzlí příjemnou atmosféru, ve které se o Pánu Ježíši poslouchalo tak přirozeně, že i děti z nevěřícího prostředí každé slovo takřka hltaly.
O to smutnější jsme byli, když náš malý syn vážněji onemocněl a na poslední mši svatou nesměl. Po dvou probdělých nocích se jeho stav stabilizoval a s dcerou jsme přemluvily dědečka, aby malého maroda pohlídal, zatímco jsme se vydaly za otcem Nikem a naším Pánem.
Po další pěkné mši svaté pro děti jsme však zase spěchaly domů. Otec Nik rozdával obrázky jako památku na něj a já jsem si až doma vzpomněla, že jsem ho mohla poprosit o jeden obrázek pro syna. Měl by takovou radost... Posteskla jsem si a v tom slyším zvonek. Jdu otevřít a přede dveřmi stojí otec Nik! Chce pozdravit Timíka!
Obrázek předán, Timeček měl z návštěvy velkou radost a dcerka nakreslila hostovi další malůvku.
Po krátkém, ale skutečně milém setkání jsme se rozloučili.
Někdo by možná řekl - obyčejná návštěva. Pro nás však znamenala mnoho. V této souvislosti se mi vybavuje verš z Listu Židům: "s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly."
Zavřely jsme s dcerou za otcem Nikem dveře a celé usměvavé jsme na sebe mrkly. Madlenka jen tiše zašeptala: "Já ho miluju!" :-)
