Zamyšlení nad evangeliem 4 neděle postní.
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl:“Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt do rybníka Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kdo ho dříve viděli žebrat, se ptali: „Není to ten, co tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: „Jdi k Siloe a umyj se!“Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím“. Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe.“ To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali proto ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil – a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dozvěděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. vy však říkáte: „Vidíme.“ Proto váš hřích trvá.“
Souvislost nemoci s hříchem
učedníci Páně viděli nemoc a smrt v zásadní souvislosti s vinou prarodičů a leckdy s konkrétní osobní vinou (nerozumné mrhání zdravím, alkoholismus, pohlavní výstřednosti aj.).
Proto jejich otázka: „Kdo zhřešil: on (slepec) sám, a nebo jeho rodiče?“
Chci děkovat Pánu, že od jeho příchodu nemoc není jen trestem za hřích nebo následkem hříchu, nýbrž i cestou spásy a nesením výkupného kříže s Kristem.
Souvislost uzdravení s vykoupením
protože nemoc a smrt jsou následkem hříchu, přišel Pán nejen potlačit hřích, nýbrž i moc nemoci a smrti. Božím dílem je celý člověk a Pán Ježíš přinesl vykoupení celého člověka; tím má i nemoc a uzdravení jistý náboženský smysl a zjevuje Boží působení.
To platí nejen o uzdravení slepce v evangeliu, nýbrž též o každé nemoci, kterou křesťan snáší v duchu Kristově a při níž doufá pro zásluhy Páně ve vzkříšení těla. Tím může každá nemoc vést křesťana k oslavě Boží.
Boží cesty jsou pro nás často nesrozumitelné
sv. Pavel říká „nevyzpytatelné“; Izaiáš zdůrazňuje jejich odlišnost od lidských cest.
Nejprve nevidomému zalepuje oči blátem, a přece je to začátek prohlédnutí. Takový postup je však obvyklý v „matematice“ milosti: člověk bohatne tím, že se něčeho zříká; v lidské slabosti se ukazuje Boží síla; poslušností dosahuje člověk vyšší svobody.
I kdybych kráčel ve stínu smrti, nebudu se báti zlého, neboť Ty jsi se mnou.
Předsudky jsou špatní rádcové
lidská diskuze o biblickém uzdravení slepce se vede čtyřmi směry. Nejprve hovoří se slepcem těžko chápaví sousedé; pak ho vyslýchají farizeové, zaslepeni předsudky vůči Pánu; po výslechu rodičů slepce je uzdravený slepec farizeji odsouzen a vyloučen ze synagogy. Ve všech čtyřech úsecích vidíme zhoubnost předsudků proti pravdě, od naivně nevěřících sousedů, přes zastrašenost rodičů, až po předpojatou nevěru farizejů. Těm stačí omezený výklad sobotního klidu k zásadnímu omítnutí zázraku, a proto zarytě odmítají i další zkoumání mesiášského nároku Páně a tvrzení uzdraveného: „Je to prorok… Víme, že hříšníky Bůh nevyslyší, ale vyslyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal“.
Musím se varovat starých i nových předpojatostí vůči lidem a názorům; moudrost spočívá v klidném zkoumání pravdy lidí a jejich skutky podle slov apoštolových:“všechno zkoumejte a co je dobré, toho se držte.
Život každého člověka má hluboký smysl
být slepcem od narození je i dnes tragické. Před dvěma tisíci lety to bylo beznadějné, a přece Pán řekl:“Mají se na něm zjevit Boží skutky“. Jaké světlo proudí z těchto slov Spasitelových do temnot různých lidských tragédií! Ježíš prohlašuje: Život tohoto slepého žebráka má smysl, ba největší smysl, totiž oslavy Boží:Jestliže to však mohl Pán říci o tomto ubožákovi, pak neexistuje na celém světě nikdo, o kom by to nemohlo platit – ani tělesně postižený, ani duševně chorý, ani jiný člověk, s nímž jednal život macešky. I když nepochopíme v každém jednotlivém případě smysl takové existence, musíme vždycky děkovat Bohu, že jsme zdravější a méně zkoušeni, než tito ubožáci; kromě toho je to poučení, abychom nepokládali za samozřejmé to, co samozřejmé není.
Můj život a život všech lidí j podobný existenci slepce od narození: všichni jsme v podstatě duchovně chudí a slepí žebráci, kteří chybují od mateřského lůna.
Musíme Pánu Bohu děkovat, že nás už dávno neodhodil jako zapáchající odpadky a že na nás chce ukázat skutky milosrdenství, moci a lásky! Proto se udály Boží skutky vánoční a velikonoční! Neexistujeme proto, abychom se pyšnili, co všechno jsme dokázali v kultuře a technice, nýbrž existujeme především proto, aby Bůh zjevil na nás své dobrotivé skutky!
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
