Měla jsem opět pár dní volno a tak jsem vyrazila na sever, do adoptivní farnosti Jeníkov, abych zde zase něco málo udělala. A jak už to bývá, opět mě zde čekalo velké dobrodružství….
Vyjela jsem brzy ráno ve středu a téměř celé dopoledne jsem měla nějaké vyřizování v Praze. Vše se dařilo a skvěle to na sebe navazovalo. Po poledni jsem se ještě stihla sejít i s jednou setřičkou, kterou vždy ráda cestou do Jeníkova, pokud je to možné, navštívím.
Pak už jsem vyjela směr Ústí nad Labem, kde jsem si půjčovala stroj na čištění podlahy. Jedním z mých plánů totiž bylo, vyčistit zase kus podlahy v kostele v Jeníkově. Stroj jsem si tedy naložila do auta a vyjela směr Jeníkov. Až když jsem vyjížděla z Ústí nad Labem ven, tak jsem si uvědomila, že jsem vlastně nezaplatila za stroj zálohu, kterou jsem měla zaplatit. Zavolala jsem proto zpět do firmy, a řekla jim, co se mi stalo, a čekala jsem, že se budu muset vracet to doplatit, což už pro mě časově bylo docela náročné. Naštěstí pán byl tak hodný, že mi to odpustil. Bohu díky za to!
Do Jeníkova jsem dojela v 17:00hod. Ještě během cesty jsem od Lojzy, který nyní na faře v Jeníkově vypomáhá, dostala sms, že budu mít v pokoji zatopeno, což bylo velmi milé.
V 17:15hod. jsme pak v kostele měli společnou modlitbu za farnost. Po modlitbě jsme měli na faře společnou večeři a pak každý svůj program.
Ve čtvrtek ráno jsme se pak nasnídali a po společné modlitbě v kostele jsem se začala chystat na čištění podlahy v kostele. Lojza mě byl k ruce a tak jsme vše měli nachystané raz dva. A pak to přišlo….
Chci zapnout stroj a ono nic. Jen to zajiskřilo v prodlužovačce – vyhodila jsem pojistky. A co teď. Začala jsem pomalu zuřit. Pak jsem začala hledat, kde je klička na otevření skříně, abych si pojistky mohla nahodit. Samozřejmě, že na faře nebyla a měl ji pan Salač a ještě jeden pán, kteří však byli v práci. Moje zuřivost se začala stupňovat. Co teď…… Na podlaze nalitý drahý prostředek na čištění, stroj nefunguje a zprovoznění v nedohlednu. Nezbývalo než opět zakleknout na kolena a podlahu začít čistit ručně rejžákem. Místo, abych to za někoho nebo něco obětovala, tak jsem jen zuřila. Naštěstí mě z toho po nějaké chvíli dostal jeden pán, co se nám přišel dívat na elektriku na faru. Zeptala jsem se ho, jestli by nám nějak nemohl pomoci i s nahozením pojistek v kostele a on se na to šel podívat. Sice nám to neotevřel, protože neměl klíč, ale poradil nám, ať zkusíme na faře něco pohledat a že bychom to pak mohli otevřít. Díky za tuto radu, které se Lojza hned chopil a po chvíli skutečně klíč objevil. Pojistky se nám podařilo nahodit a mohli jsme pokračovat v práci s naším velkým pomocníkem. Podařilo se nám zase vyčistit velký kus podlahy – Bohu díky za to!
Večer jsme pak jeli všichni vrátit stroj zpět do Ústí a potom jsme se ještě zastavili v obchodě, kde jsme na faru vybírali koberec. Vrátili jsme se pozdě večer na faru, kde jsme se pomodlili večerní chvály a šli jsme spát.
V pátek byl pro mě zase takový vyřizovací a zařizovací a tak už jsme toho na faře moc nestihli.
V sobotu pak za námi přijel ještě Jirka z Roudnice nad Labem a pomohl nám ještě dosekat drážku na chodbě fary pro novou elektriku. Odpoledne jsme pak ještě připevnili novou garnýž a ještě nějaké drobnosti v kuchyni.
Lojza skoro celou sobotu sekal dřevo, které bylo na farní zahradě. Stejně jako Jirkovi, i jemu patří dík za velkou pomoc, díky které se podařilo v Jeníkově zase se posunout o kousek dál.
Díky také všem, kteří nás provázeli svojí modlitbou. Už nyní se těším na další „brigádnický“ pobyt v Jeníkově, který se uskuteční
od pondělí 24.3. do pátku 28.3. 2014
