Zamyšlení nad evangeliem 2 neděle postní.
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle –ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“
Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“
Poznat budoucnost v přítomnosti
a nesmísit oboji je tak těžké, že se to někdy nepodařilo ani zkušeným apoštolům.
I naše oslavené tělo bude jednou podobné tomuto tělu Páně při proměnění na hoře a oslavenému tělu Zmrtvýchvstalého. Křesťan má mít neustále před očima budoucnost oslavení, aby dovedl správně projít temnou cestou kříže jako Pán a apoštolové.
Otřesný zážitek v samotě
Apoštolové se domnívali, že dobře znají Pána; vždyť s ním po léta hovořili, jedli, putovali a poslouchali jeho kázání. Ve skutečnosti ho nepoznali a dali se oklamat povrchním dojmem pramenícím ze zvyku. Proto vzal Pán tři přední apoštoly na den a noc z všedních kolejí do samoty hory. Tam nebylo pro apoštoly co organizovat a nebyla možnost vydávat se za přetížené prostředníky mezi Mesiášem a lidem; mohli v tichu přijít k sobě, pozorovat Pána a uvědomit si v modlitbě, kdo vlastně je Ježíš, když viděli jeho oslavené tělo a když o něm dával svědectví nebeský Otec s nejvyššími zástupci Starého zákona.
Událost proměnění Páně platí tedy i pro nás; i my potřebujeme otřesný zážitek Boží velikosti a blízkosti. Je k tomu potřeba – aspoň čas od času – samota a meditace jako pro apoštoly na svaté hoře; jinak se z nás stanou povrchní lidé, jimž je život nezávazným filmem.
Kdy jsem si naposled popřál delší chvíle plodné duchovní samoty: exercicie, duchovní obnovu aj.?
Kristova modlitba
Pán se modlil nejraději v samotě pouští a hor. Tentokrát vzal výjimečně s sebou tři přední učedníky. „Při modlitbě se mu změnil vzhled tváře.“
Modlitba Páně není tedy jen pensum k odříkání a mnohomluvnost, nýbrž takové „povznesení mysli k Bohu“, že celá osoba Spasitelova byla zanícena modlitbou. Kristus nechtěl dosáhnout modlitbou ničeho jiného kromě Otce.
Příklad Kristův je pokáráním naší modlitby, která je většinou zaměřena na nějaký hmatatelný „účel“.
I v naší modlitbě a bohoslužbě máme především toužit, abychom dosáhli Božího společenství, abychom ukázali důvěru k Otci a neviděli „nikoho než jenom samotného Ježíše“.
Mše svatá
s nekrvavou, ale skutečnou obětí kříže z golgotské hory by měla být pro nás stále novým zážitkem Boží blízkosti a velikosti jako chvíle apoštolů s Ježíšem na hoře proměnění.
Toho zážitku dosáhneme, jestliže nejsme přítomni jen ze zvyku a pro třetí přikázání, nýbrž se snažíme o skutečně osobní mešní zbožnost s touhou po Božím slově a chlebě.
Pak zakusíme sladkost Boží blízkosti jako Petr: „Pane, je nám tady dobře!“
Útěcha a síla pro dobu zkoušky
Krátce před proměněním hovořil Pán poprvé důrazně k apoštolům o nutnosti svého utrpení a o nutnosti následování Krista cestou křížovou. Apoštolové byli zděšeni a nechápali plně smysl těchto slov Spasitelových.
Nyní chce Pán dát třem předním apoštolům důkaz svého mesiášského poslání a správnosti cesty skrze kříž k oslavě.
I my potřebujeme útěchy a síly Boží. Malověrní lidé ztrácejí důvěru, že Pán je tak mocný, aby se prosadil proti zlu dnešního světa, protože zapomínají na Boží velebnost Páně. My na to nemáme zapomínat, neboť i dnes září Boží světlo za mělčinami hospodářské, politické a kulturní roviny života.
Milovaný Syn Boží
Nikdo věřící nemůže zmenšit toto nejvyšší svědectví Otce pro Syna: „Toto je můj milovaný Syn“ .
Láska Otcova je podivuhodná. Otcova láska neušetřila svého Syna, nýbrž za nás za všechny jej vydala na smrt. „Bůh tak miloval svět, že dal jednorozeného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, nýbrž měl věčný život“.
Můžeme sami očekávat od Boha jinou lásku než tuto „nešetřící“ lásku? Boží láska podřizuje vyšším cílům Boží vůli i Božího Syna, jenž „hovořil s Mojžíšem a Eliášem o svém odchodu ze života, který měl dokonat v Jeruzalémě“.
Milovaný adoptivní syn boží, tedy každý křesťan, musí mít podobný postoj k Boží vůli jako Ježíš.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
