V deklaraci o eutanazii z roku 1980 je život chápán jako dar Boží lásky.
Jestliže se většina lidí domnívá,
že život má posvátný charakter
a že s ním nikdo nesmí nakládat
svévolně, pak věřící vidí v životě
také dar Boží lásky, který jsou povoláni
zachovávat a činit plodným.
(...)
Se vší rozhodností je třeba ještě
jednou zdůraznit, že nic a nikdo
nemůže žádným způsobem dopustit
zabití nevinné lidské bytosti, ať
je to plod nebo zárodek, dítě nebo
dospělý, člověk starý nebo nevyléčitelně
nemocný či umírající. Kromě
toho není nikomu dovoleno žádat
o tento akt zabití pro sebe nebo pro
jiného člověka, který je svěřen do
jeho péče, ba dokonce nikdo s takovým
činem nesmí ani souhlasit, ať
již explicitně, nebo implicitně. Žádná
autorita nemůže takový čin legitimně
nařídit ani dovolit. Jde totiž
o porušení božského zákona, urážku
důstojnosti lidské osoby, zločin
proti životu a proti lidstvu.
Kongregace pro nauku víry,
Deklarace o eutanazii (výňatek),
5. května 1980
Světlo 32/2013
