Mons. Andreas Laun, světící biskup salzburský: Existuje nějaký zločin nebo nějaké,
ať už malé, porušení zákona, které je zavrženíhodné jenom poté, když je konáno profesionálně?
Anebo jiné, které přestává být bezprávím,
protože je někdo přikazuje? A nějaké
bezpráví, u něhož neexistuje pachatel – ať
zůstaneme politicky korektní – u kterého
nesmí být označena vlastní oběť? Zní to
složitě, ale jednoduše řečeno, například:
„Oběť“ je zadavatel, který byl obsloužen
„neprofesionálně“.
Ne, to není možné? A přece, v Rakousku,
a myslím, že v mnoha ostatních
zemích Evropy s různými variantami zákona
také: Potrat platí jako zákonný, pokud
je proveden odborně a je těhotnou
ženou chtěný, tedy zadaný. Protože se
zde neděje žádné bezpráví, neexistuje tu
ani oběť. To všechno ovšem jen v rámci
zákona, který chápe potrat jako beztrestný,
přičemž je nutné říci, že toto „v rámci“
je měřeno velmi velkoryse a jen ve
velmi málo případech je potrat zakázán
a tím trestný. Veřejné mínění k tomu říká,
že je to „dobré a správné“, protože se
potraty dějí dle zákona, což svého času
rozhodla většina.
Konkrétní příklad: Ve Vídni byla kvůli
nevyhovujícím hygienickým podmínkám
a jiným nedostatkům zavřena potratová
klinika. Tím se chrání ženy. Ony
jsou „oběti“; „pachateli“ jsou ti, co potraty
prováděli. Ne těhotné, které potrat zadávaly.
A pachatelé nejsou vinni tím, že
prováděli potraty, ale tím, že jednali neprofesionálně.
A děti, které při tom zemřely?
„Ty nejsou ve tmě vidět,“ čteme
u B. Brechta, a to platí také zde. „Děti“,
jaké děti? O kom se to tu mluví, zde, kde
„může být tolik rozdílných názorů“?
Položme tuto otázku tak, že ji přeneseme
na zneužívání dětí, aby bylo možné
rozeznat celou absurditu situace: Také
zneužívání dětí chtěli němečtí
„zelení“ a jiná mocná pedofilní
uskupení „odkriminalizovat“, tedy
udělat beztrestným. Potom by také
v zákonném rámci neexistovala
ani „oběť“, ani „pachatel“. Možná
by nařízení znělo: – „Mezigenerační
lásku“ lze provozovat jen po psychologické
konzultaci a odborném
posudku, v některých případech je
dokonce pro děti dobrá. – Potom by
bylo možné ty, kteří mluví o zločinu
na dětech, potrestat, jako se to dnes děje
s ochránci nenarozeného života. Můžeme
zneužívání dětí srovnávat s potratem?
Ano, neboť při pohlavním zneužití je těžce
raněna duše dítěte, při potratu je dítě
zabito, a při zabití dítěte jde o worst case
(horší případ), než je pohlavní zneužití.
Papež František by řekl: Potrat a pohlavní
zneužití dětí je dílo ďáblovo.
Tak jako tak by bylo důležitým prvním
krokem pojmenovat pravdu i s ohledem
na nehygienické potraty: Pachateli jsou
zaprvé ženy, které potrat zadávají, pachateli
jsou zadruhé politici, kteří zákony
tvoří, pak je to okolí, které nutí ženy
k potratům, především ale jsou to lékaři-
pachatelé, kteří provádějí potraty bez
ohledu na to, zda jde o nouzovou situaci,
a zcela určitě jsou pachateli ti, kteří
z žen udělali oběti díky zranění a nedostatečné
hygieně.
Ale potom by mělo velký význam hlasitě
a jasně říci: Při každém potratu je,
podle slov Matky Terezy, žena také obětí
svého špatného činu, ale vlastní obětí
jsou zavražděné děti, nezávisle na otázce,
proč byly zabity a jestli pachatelé jednali
„hygienicky“ nebo ne. Z pohledu dítěte
je tato otázka cynismem nejhoršího rázu.
K tématu se hodí i jiná novinová zpráva:
Rakousko musí vpustit a pozvat imigranty,
protože má málo odborníků, které
jeho hospodářství potřebuje. Pochopitelně,
jen se ptáme: Proč je zamlčena příčina
toho, že chybějí odborníci? Též odborníci
začínají tím, že se narodí. Díky
antikoncepci nenarození a potracení odborníci
prostě neexistují.
Jestliže ženy v jiných zemích přivedou
na svět budoucí odborníky, můžeme je do
Rakouska dovážet – jako suroviny, které
bychom možná sami měli, ale nemáme,
protože je jejich „získávání“ příliš „namáhavé“.
No jo, ale ne namáhavější než
námaha, kterou měli naši rodiče, dokonce
bezprostředně po válce. Dnes bychom
k tomu měli i více finančních prostředků.
Položme si také tuto otázku: My, především
také politici, musíme konečně
spirálu mlčení prolomit a nehanobit ty,
kteří to učiní jako první. Začít by měli
a mohou křesťané, zvláště biskupové, ti
především, ale také kněží, jáhni a mnoho
laiků se svými organizacemi. Otázka
nezní „co si osobně myslíte a míníte“, nýbrž
kde a kdy křičíte jako při požáru nebo
tsunami a kde se viditelně připojujete
k protestu.
Když byl potrat v Rakousku zaveden,
napsal profesor Wolfgang Waldstein: „Rakousko
přestalo být v plném slova smyslu
právním státem!“ Kdo je tento Waldstein?
Onen katolický novinář, kterého ve svém
projevu v Berlíně papež Benedikt XVI. třikrát
podrobně citoval, aby poukázal na rozhodující
kritérium právního státu: Uznání
nejvyššího Božího zákona, který je nadřazen
veškerému státnímu chtění. Křesťané
říkají „Boží zákon“, ale také nevěřící
jej mohou poznat, protože je „vepsán“
do srdce každého člověka.
Ve „starém Římě“ žil jeden senátor,
který se nechtěl vzdát toho,
aby se kvůli bezpečnosti Říma zničilo
Kartágo. Změňme větu, kterou
končil každý svůj projev: „Jsem
přesvědčen, že zákon, který dovoluje
potrat, musí být zrušen!“ Jde
o spravedlnost, svobodu a mír pro
Evropu a celý svět!
Z www.kath.net/news/42123
přeložil -tk-
Světlo 32/2013
