.jpg "Masopustní maškary v Milevsku, foto: Chmee2, CC BY-SA 3.0")
Před začátkem postní doby probíhá každoročně ve městě na laguně – Benátkách – světoznámý karneval. Celé město zaplaví nádherné starobylé masky. Slovo karneval pochází z italského carne levare, „dát pryč maso“. Je to tedy vlastně rozlučka s pojídáním masa před blížícím se velikonočním půstem.
Již ve svých počátcích se těšil karneval velké oblibě – mimo jiné i z toho důvodu, že nižší vrstvy se mohly na chvilku stát velkými pány a velkými dámami a naopak. Anonymita pod maskou totiž skýtá mnoho záhadných dobrodružství. Napadá mně - není to s námi tak trochu podobné i dnes?
Nosit masku nám vyhovuje i v běžném životě – nejen o masopustu a na karnevalových plesech. Někteří to dělají pro zábavu a pro zážitek dobrodružství, často jako únik ze všednosti života, někteří zase z nutnosti – třeba proto, aby přežili a obstáli v těžkých životních situacích. Také do dveří kostela často vkročí místo našeho skutečného já maska farizeje (Bože, děkuji ti, že nejsem jako tamten vzadu, co zase přišel pozdě, že se nechovám jako tamti, atd.)
Ale žádné představení netrvá donekonečna. A nám se jednou může stát, že zůstaneme sami v převlékárně, vyčerpaní a smutní…
A když se podíváme do zrcadla, uvidíme prázdnotu nebo maximálně usazenou hrstku prachu.
Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš!
S koncem karnevalu nebo masopustu je dobré odložit svoje masky. Pusťme je po vodě benátských kanálů neboť nadchází půst a ten je odvozen od slova "pustit". A nejen ty hmotné masky, ale i ty povahové a mentální. Zároveň je dobré přiznat si, jací bez těchto masek skutečně jsme. Přiznat bychom to měli především sobě, protože na Boha jsou všechny naše masky krátké. Na to přišel ostatně už i král David, který říká: „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno."
Bůh nás poslal do tohoto světa, abychom zde odehráli určité role, které nám vybral, ale bez masek.
Pokud všechny tyto role od Boha doopravdy přijmeme, máme pak jistotu, že žádná z nich nebyla zbytečná a promarněná – ať už se nám líbila více či méně.
Smysl některých těchto „rolí“ je někdy ještě pro nás tajemstvím, ale už teď víme jedno:
Pokud je doopravdy přijmeme od Pána, jako dar, smysl mají a nic není zbytečné nebo náhoda. Náhoda totiž u Boha neexistuje. Svůj smysl má i to pozitivní, ale i to negativní. Vždyť bez toho negativního a bez zla, by nemohlo existovat, ani vyniknout to dobré, to krásné. Kdo by si například všiml krásného člověka, kdyby byli všichni stejně krásní?
Pokud do všech těch našich rolí dáme společného jmenovatele, Krista, bude náš život mnohem hodnotnější a často tak dobrodružný, že si to ani nedovedeme představit. Bůh nás má totiž vždycky čím překvapit. Na masky si pak ostatně ani nevzpomeneme.
Má tedy smysl si je, kromě zábavy a maškarních plesů, navlékat?
Martin Weisbauer, Radio Proglas
Převzato z
www.proglas.cz,
článek z 5. 3. 2014 naleznete
zde.
.jpg "Masopustní maškary v Milevsku, foto: Chmee2, CC BY-SA 3.0")
