Turínské plátno nepřestává vzbuzovat úžas. Profesor Giulio Fanti, jeden z hlavních odborníků tzv. sindologie (z řeckého σινδών – lněné plátno), právě odevzdal do tisku svazek nazvaný: Turínské plátno: první století po Kristu!“ (La sindone: primo secolo dopo Cristo!“, Ed. Segno). Publikuje v něm výsledky experimentů prováděných metodou mechanické a optochemické analýzy v rámci výzkumného projektu Padovské univerzity. Výsledky potvrzují, že tradiční víra není v rozporu s vědeckým pozorováním.
V roce 1988 mezinárodní tým vědců za potlesku všech skeptiků prohlásil, že radiouhlíková metoda určila dobu vzniku plátna se záhadným otiskem do středověku. Později se však ukázalo, že tým pracoval se středověkou záplatou nebo – podle jiných – došlo během výzkumu k systematické chybě způsobené vlivem prostředí. Rovněž nedávná numismatická zkoumání věnovaná zobrazením Kristovy tváře na starých mincích dokládají obeznámenost s tváří muže z plátna. První takové mince razil císař Justinián II. od roku 692, tedy o šest století dřív, než tvrdil v 80. letech tým pracující s metodou radioaktivního uhlíku. Novější zkoumání mluví jinak.
„Výsledky našich analýz ukazují, že v případě Turínského plátna je opodstatněné mluvit o dataci do 1. století našeho letopočtu, tedy o datu odpovídající době, kdy Ježíš Nazaretský žil v Palestině. Náš výzkum poskytl řadu kompatibilních datací, z nichž vychází rok 33 před Kristem, s možnou odchylkou ± 250 let.“ – uvádí profesor Fanti v rozhovoru pro portál La nuova Bussola Quotidiana. Vědecká analýza si nečiní nároky na poslední slovo, nicméně - upřesňuje badatel – k závěru se došlo za použití tří nezávislých metod, jejichž výsledky si navzájem odpovídají. Výzkumný projekt Padovské univerzity prozatím čeká na odezvu vědecké obce. První reakce jsou příznivé.
Záhada Turínského plátna však trvá i pomineme-li otázku datace. Jak potvrzuje profesor Fanti, dnešní věda není s to vysvětlit vznik zobrazení, totiž nedokáže jej rekontruovat ve všech jeho makroskopických a mikroskopických vlastnostech. „Pokud se podaří něco přijatelného z makroskopického hlediska, nelze vyhovět ohromnému množství mikroskopických vlastností a naopak,“ dodává badatel. Potvrzuje už dříve vyslovenou hypotézu, že obraz muže z Turínského plátna vznikl díky enormnímu uvolnění energie, jež vyšla z nitra těla zahaleného do plátna.
Zatímco vědecká rekonstrukce příčin, jež mohly vyvolat efekt zobrazení je značně složitá - (nedávno kdosi navrhoval dokonce zemětřesení), podle profesora Fantiho by fenomén Vzkříšení mohl být řešením. Mluví pro to celá řada jevů, připomíná. Například stopy lidské krve na látce nejsou ani trochu narušené, čemuž by se nedalo předejít v případě fyzického odstranění mrtvého těla. Všechno ukazuje k tomu, že muž, jehož zobrazení plátno nese, se musel stát mechanicky transparentním.
Co tedy dodat ke klíčové otázce, zda Turínské plátno zachycuje skutečně obraz Ježíše z Nazareta? Profesor Fanti odpovídá: „Vědecká studia o relikvii nedokáží dát definitivní odpověď o identitě muže z plátna. Lidská věda musí přiznávat svá omezení. Nicméně věda podpírá víru a naopak. Z této perspektivy, vezmeme-li si evangelia, která potvrzují všechno to, co lze na Turínském plátně pozorovat, a dodávají k tomu informace o tom, co se stalo v onu neděli Paschy, není nijak obtížné rozpoznat v tomto člověku Ježíše Krista, Zmrtvýchvstalého.
Podle rozhovoru zveřejněného portálem La nuova Bussola Quotidiana
Johana Bronková
Převzato z
Radio Vaticana - Publicistika - podrubrika Reportáže, reflexe, sloupky,
článek z 1. 3. 2014 naleznete
zde.
