V pátek 14. února 2014, v den, kdy jej před 24 lety papež Jan Pavel II. jmenoval brněnským diecézním biskupem, se biskup Vojtěch Cikrle spolu s ostatními českými a moravskými biskupy setkal se Svatým otcem Františkem. V neděli 16.února 2014 byl brněnský biskup hlavním celebratem a kazatelem mše v bazilice sv. Bartoloměje, která dříve nesla jméno jeho patrona, sv. Vojtěcha.
V neděli 16. února 2014 v 9.30 hodin se čeští a moravští biskupové sešli v bazilice sv. Bartoloměje s poutníky k poslední společné bohoslužbě slavené během návštěvy ad limina. Hlavním celebrantem a kazatelem byl brněnský biskup Vojtěch Cikrle.
Bazilika sv. Bartoloměje, dříve kostel sv. Vojtěcha, byla postavena krátce po smrti sv. Vojtěcha a dodnes je zde uchovávána relikvie tohoto světce. V březnu 2013 zde byla uložena také relikvie blahoslavené řeholní sestry Restituty Kafkové, rodačky z Brna.
Homilie biskupa Vojtěcha Cikrleho
při poutní bohoslužbě v rámci návštěvy Ad limina apostolorum
Řím, Bazilika sv. Bartoloměje
16. února 2014
Milí spolubratři v biskupské, kněžské a jáhenské službě,
milé sestry a bratři, žijící různými formami řeholního a zasvěceného života,
milí bohoslovci,
milé sestry a bratři, spolupoutníci k apoštolským prahům.
Jsme na pouti, ne na výletě. Od pouti, na rozdíl od výletu, očekáváme zázrak proměny našeho života: rozlomení okovů a pout, kterými jsme drženi v otroctví zla, zasypání propastí mezi mnou a Bohem, stržení zdí oddělující nás navzájem.
U apoštolských prahů očekáváme uzdravující dotek Krista, který nám umožní dokonaleji přijmout a naplnit naše vlastní poslání, ať už je jakékoliv. Očekáváme láskyplné objetí stále mladé matky církve s její dlouhověkou tradicí, abychom takto obdarováni mohli růst ke svobodě Božích dětí.
Mešní bohoslužba, kterou nyní slavíme, nám předkládá úryvky Písma, abychom se jich vírou, rozumem i citem dotkli a vstoupili do této tradice.
Ze zpěvníku písní Božího království, tedy z knihy žalmů, jsme vyslechli část písně, která by se dala nazvat ódou na Boží zákon. Abecedně řazené osmiverší textu zcela nejdelší písně začíná v naší mateřštině dvojím konstatováním: „Blaze těm…“ (nebo v jiných překladech „Šťastni jsou…“). Tedy: „Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem.“ Výrazy, které se v žalmu stále opakují - zákon, nařízení, příkazy, pravda, spravedlnost, cesta a další, jsou vždy myšleny jako dar Boha, který pomáhá člověku, aby nebloudil.
Právě zmíněný zákon a jeho přikázání tvoří střed úvah Ben Siracha na otázky jeho soukmenovců žijících v cizině, a to v prostředí - odpusťte mi ten výraz - vše válcující helénské kultury, jejíž zákony a požadavky na ně doléhají. Je zde možné nalézt více styčných bodů s naší dobou, než bychom čekali. Židé žijící mimo svou vlast si v tlaku cizího prostředí uvědomují, že jejich životní kroky zahrnují rozměry dobra a zla, a tak hledají orientaci. Uvažují: Jestli nás Hospodin do této doby, do této kultury zasadil a dal nám svobodu, není vlastně odpovědný za to, že naše kroky někdy směřují skrze zlo, nebo přímo ke zlu? Jinak řečeno: Není vlastně on odpovědný za naše hříchy? - Podobně se dnes říká: „To, že jsem utekl od manželky (či od manžela) a od dětí za někým jiným, za to může chemie mých hormonů. A od koho je mám? Kdo mě stvořil?“ Nebo je dnes lákavá odpověď: „Taková už je doba. Moje vina to není, co proti tomu mohu sám udělat?“
A další otázka Sirachovcových současníků? Jestli našim primitivním předkům, kteří byli kočovníky a putovali pouští, dal Hospodin k jejich orientaci nějaký zákon, může tento zákon platit i nyní, v naší moderní době? Neměli bychom přijmout něco, co by více odpovídalo duchu naší helénské současnosti? Možná by to pozvedlo naši klesající popularitu….
Milí přátelé,
tyto otázky jsou stále přítomné. - A Sirachovec odpovídá i nám: Jsi svobodný. Můžeš vztáhnout ruku po čem chceš. Po ohni i po vodě. Po životu i po smrti. Za svá rozhodnutí však neseš odpovědnost ty sám. Ne Hospodin. Ale je pravdou, že Hospodinu se vždy líbí dobro a chce, abys byl orientovaný k životu a moudrosti. On nikomu neporoučí, aby hřešil (a dalo by se ještě dodat: ani aby si vytvářel své vlastní zákony).
Kdyby žil Sirachovec v době novodobých olympijských her (jako těch, které právě probíhají v Soči), třeba by použil příklad vztahu sportovec- trenér. Dobrý trenér nevyžaduje jen to, co se jeho svěřenci líbí a co dělá rád, ale vyžaduje to, co je důležité, aby obstál v silné konkurenci. Když to sportovec nepřijme a svému trenérovi neuvěří, když si myslí, že bude lepší, bude-li si to dělat po svém, je s jeho sportovní kariérou konec.
V duchovní oblasti je to podobné.
Důvěra v Boha otevírá cestu ke stupňům vítězů. Sportovní hantýrkou řečeno otevírá cestu k tomu, abychom mohli stát na bedně. (Ta nebeská je nesrovnatelně větší, než ta v Soči.)
Dnešní evangelní úryvek je Ježíšovým komentářem Mojžíšova zákona ve formě: “Slyšeli jste – já však vám říkám“. Této formě se říká antiteze, ale Ježíšova slova žádnými antitezemi nejsou. Ježíš nepopírá, ale jen rozšiřuje a vysvětluje zákon, neboli tóru. Sám říká: “Nepřišel jsem Zákon a Proroky zrušit, ale naplnit.“ Naplnit tak, jak to dokáže jenom milující Syn. Základ jeho spravedlnosti není nic jiného než láska k Otci. Mluví s autoritou, která se rovná autoritě toho, od kterého pochází Desatero. Nesype ze sebe zákony, které jsou (mezi námi) daleko přísnější, než to, co bylo předtím. Nejde mu o to, aby nás spoutal a omezil, aby nám všechno zakázal a vyhlásil tresty. Jeho slova jsou radostnou zvěstí – evangeliem, osvobozením, darem pro Boží život v nás. Jen v opravdovém Božím synovství spojujícím nás s Kristem, můžeme objevit darovanou svobodu a své pozvání k účasti na jeho plánu spásy, který je cestou života i pro každého z nás. Jen když budeme dcerami a syny Otce, uvidíme jako výraz jeho lásky nejen Desatero, ale i slova dnešního evangelia.
Touto cestou života šli i sv. Bartoloměj, sv. Vojtěch, blahoslavená řeholní sestra Restituta Kafková, evangelík Dietrich Bonhoeffer a další, kteří opravdově přijali své Boží synovství v těžkých okolnostech dějin a kteří jsou zvláštním způsobem přítomni i v tomto chrámu. I my jsme v něm nyní přítomni, abychom se navzájem setkali a přijali svého i jejich Pána.
