Kronika Benediktova odchodu do ústraní
Johana Bronková
Radio Vaticana - Reportáže, reflexe, sloupky
Před rokem, 11. února 2013, papež Benedikt XVI. nečekaně ohlásil svou rezignaci na Petrův stolec.
Zvěst, která zprvu vyvolávala rozruch a údiv, byla posléze přijata a pochopena jako projev hluboké osobní pokory v pravdě, tedy jako dosvědčení toho, o co papež Benedikt usiloval a čemu dával výraz během celého svého pontifikátu.
„Fratres carissimi, non solum propter tres canonizationes ad hoc Consistorium vos convocavi...“
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19570
Latinská slova, odpovídající historické váze činu, který oznamovala, se rozlehla Konzistorním sálem apoštolského paláce půl hodiny před polednem:
„Conscientia mea iterum atque iterum coram Deo explorata ad cognitionem certam perveni vires meas ingravescente aetate non iam aptas esse ad munus Petrinum aeque administrandum...“
600 let nezaznělo v církvi podobné prohlášení. Počáteční nevěřícnost proto střídají obavy a množí se spekulace všeho druhu. Novináři hledají slova, jak popsat nevídané. Papež ale podal předběžné resumé svých úvah už v knize „Světlo světa“ z roku 2010, kde říká: „když papež dospěje k jasnému přesvědčení, že není fyzicky, psychicky a duchovně s to vykonávat úkol, který mu je svěřen, má právo a za určitých okolností dokonce povinnost odstoupit.“ Kanonické právo požaduje k platnosti takového aktu pouze tolik, aby byl svobodný a řádně sdělený. A konstatuje, že demisi nemusí nikdo přijmout (332, §2). Je tedy svrchovaně svobodným projevem pravomoci Petrova nástupce. Proto ono Benediktovo „znovu a znovu jsem zkoumal své svědomí před Bohem“, onen jedinečný projev svobody toho, kdo je výlučně v Božích službách, svobody, která by nás měla udivovat víc než neobvyklost činu samého.
O dva dny později, na audienci 13. února, Benedikt XVI. uprostřed potlesků dojatých sympatizantů opět vysvětluje:
Děkuji za vaše sympatie. Rozhodl jsem se odstoupit ze služby, kterou mi Pán svěřil 19. dubna 2005. Učinil jsem tak v plné svobodě pro dobro církve po dlouhé modlitbě a zpytování svého svědomí před Bohem, vědom si dobře závažnosti takovéhoto kroku, ale stejně tak i toho, že již nejsem s to plnit petrovskou službu takovou silou, jakou si tato služba žádá. Oporou a světlem je mi jistota, že církev je Kristova a Ten jí nikdy neodejme svoje vedení a svou péči...
Je popeleční středa a papežova sebezpytující slova se nabízejí jako dalekosáhlé exemplum. Přesto, navzodory útěšným vysvětlením, je těžké zbavit se dojmu jisté osiřelosti, nastávající nenadále. Zejména pro nás, kdo máme v živé paměti odcházení Jana Pavla II., v němž byl téměř hmatatelně zpřítoměn odchod do nebeské vlasti. Nezbývá než přijmout papežovo rozhodnutí. Život ve skrytosti místo výsluní kamer, reflektorů a všudypřítomných obdivovatelů i kritiků. Při nedělním Anděl Páně 24. února Benedikt XVI. dodává:
Pán mne volá, abych „vystoupil na horu“ a věnoval se ještě více modlitbě a rozjímání. Neznamená to však opustit církev, ba naopak. Pakliže to Bůh ode mne žádá, tak právě proto, abych jí mohl sloužit nadále se stejnou oddaností a toutéž láskou, s níž jsem se o to snažil doposud, ale způsobem více odpovídajícím mému věku a mým silám.
Ještě výrazněji pak na poslední generální audienci před více než stopadesátitisícovým davem těch, kdo se přišli rozloučit, ujišťuje:
Neopouštím kříž, nýbrž zůstávám s Ukřižovaným Pánem novým způsobem. Nebudu již nositelem úřední moci církve, ale zůstanu ve službě modlitby, takříkajíc na dvoře svatého Petra.
A jako velký učitel víry, který vždy zdůrazňoval Boží primát, skládá své vyznání naprosté důvěry v Pána a v Boží prozřetelnost:
Vždy jsem věděl, že v této loďce je Pán a vždycky jsem věděl, že loďka církve není moje, není naše, nýbrž Jeho. A Pán ji nenechá klesnout ke dnu. Vede ji zajisté prostřednictvím lidí, které vybral, protože tak tomu chtěl. Toto byla a je jistota, kterou nic nemůže zatemnit.
Samotné loučení nastává posledního dne nejkratšího měsíce roku. Vatikán je obležen novináři. Akreditovalo se jich 3 650 z 61 států, zástupci téměř tisícovky médií. V Klementinském sále apoštolského paláce se Benedikt XVI. naposled setkává s kardinály. Sjelo se jich 144:
... budu vám stále nablízku svojí modlitbou, zvláště v příštích dnech, abyste byli při volbě nového papeže plně chápavými vůči působení Ducha svatého. Kéž nám Pán ukáže toho, kterého chce. Mezi vámi, v kolegiu kardinálů, je také budoucí papež, kterému již dnes slibuji svoji bezpodmínečnou úctu a poslušnost.
Kolem 17. hodiny se nad Vatikán a Řím vznesl bílý vrtulník a sledovaný statisíci zraků zamířil na jih, do Castel Gandolfa. Z balkónku nad malým náměstím pak zazněla poslední veřejně pronesená slova Benedikta XVI.:
Jsem prostý poutník, který začíná poslední etapu své pouti na této zemi. Chtěl bych ještě svým srdcem, svou láskou, svou modlitbou, reflexí a všemi svými vnitřními silami pracovat pro společné dobro, dobro církve a lidstva. Cítím, že vaše sympatie mne při tom velmi podporuje. Jděme společně kupředu s Pánem pro dobro církve a dobro světa. Srdečně děkuji. Udělím vám nyní z celého srdce své požehnání. Děkuji. Dobrou noc.
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek z 11. 2. 2014 naleznete
zde.
@@@@@
Můžete si dále přečíst:
Rok bez Benedikta XVI.
http://www.svetkrestanstva.sk/2014/02/rok-bez-benedikta-xvi.html
