Ludmila Lázničková
Dnes jsem hovořila s jedním manželským párem. Nejprve jsme se bavili o náročné finanční situaci mladých lidí, jak není jednoduché nyní šetřit, aby měli určitou rezervu, až mladá paní zůstane doma s miminkem. Řeč se stočila na různá vyšetření v těhotenství, i na testy na vývojové vady. K mému překvapení manželé tyto placené genetické testy podstoupili.
Ptala jsem se jich, co je k tomu vedlo. Očekávala jsem, že zazní obavy z narození postiženého dítěte. K mému překvapení jejich odpověď zněla,
že jim to pan doktor doporučil. Ptala jsem se jich dále, zda by šli na potrat, pokud by se zjistilo podezření na nemoc dítěte. Oba spontánně reagovali, že v žádném případě.
Tak to mne zarazilo- na jednu stranu počítají každou korunu, přemýšlejí nad každým nákupem, a přesto vydají několik set za vyšetření, které je vlastně pro ně k ničemu.
Ale mladý muž sám pokračoval, že nyní s odstupem nad tím vším přemýšlí, co jim pan doktor při vyšetření říkal. Že se stává, že testy výrazně pozitivní, a přesto se narodí dítě zdravé, že je dobře, že nechtějí jít na potrat. Ale že to, že testy vyjdou „v pořádku“ ještě neznamená, že dítě nebude nějak jinak nemocné. Mladá paní se svěřila, že období čekání na výsledky bylo pro ni obdobím velké nervozity, i když si stále říkala, že na potrat jistě nepůjde.
Tak se ptám – proč tento mladý pár vlastně testy podstupoval?
Pokud lidé vědí, že miminko přijmou, neexistuje žádný důvod testy podstupovat. Protože jediný účel, proč se tyto testy na začátku těhotenství provádějí, je zdůvodnění provedení potratu. Pokud by dítě opravdu bylo nemocné, nijak mu v dané době nepomůžeme. Jediné „řešení“, které se nabízí, je podstoupení potratu. Rodiče, kterým vyjdou testy pozitivní, mají ukradenou krásu těhotenství. I tehdy, pokud situaci ustojí, tak stálé obavy, které se v průběhu těhotenství vynořují, zcela deformují prožitek těšení se na miminko, požehnaný stav se stává stavem napětí a úzkosti. A na druhou stranu – ani „dobré výsledky“ ve skutečnosti nic neznamenají. Těmto mladým lidem testy dopadly dobře. Ale
přesto – jsou ochuzeni o nemalou částku peněz ze svého rodinného rozpočtu, prožili napětí očekávání výsledků a stejně nemají jistotu, zda se narodí zcela zdravé dítě. Stojí to opravdu za to?
Domnívám se, že je povinností každého z nás pravdivě informovat nastávající rodiče o tom, že tyto testy, i když jsou jim z gynekologie doporučeny, podstupovat nejen že nemusí, ale ani by neměli. Je povinností každého z nás pomáhat nastávajícím rodičům přijmout každé dítě jako dar.
Převzato z
https://www.facebook.com/ludmila.laznickova,
