Když Jan Křtitel uviděl Ježíše, jak k němu jde, řekl:
"Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ (Jan 1,29)
Pro snílka by mohla být přitažlivá představa světa, v němž by nikdo nedělal nic zlého, všichni byli hodní, dělali jen dobré věci a měli se dobře. Marxismus si dokonce tuto skutečnost sliboval od beztřídní společnosti, a slibuje jí nějak stále.
Jenže Bůh není snílek, ale realista. Proto počítá s tím, co nechtěl a nechce a co tu přesto je: tedy s hříchem lidí. Hřích je vše to, co odděluje člověka od Boha. A Bůh nesouhlasí s hříchy, nezabrání hříchům a přece není vůči hříchům bezmocný. Je mocnější než hříchy, protože je dokáže sejmout, trvale odstranit, osvobodit od nich viníka, ač byly reálně vykonány.
Proto posílá Ježíše, aby nám toto řekl, ukázal a udělal. On je beránek. Ne superhrdina, který zadupe do země všechny hříšníky. Ale beránek mocný, který dokáže to, co my, lidé, nedokážeme: Sejmout hříchy. Proto člověk, obtížený hříchy, k němu může s důvěrou přijít. Vlastně mu nic jiného nezbývá, pokud chce být od svých hříchů osvobozen.
