Na otázku Jak začátečníci chybují s pýchou? odpovídá svatý Jan od Kříže v knize Temná noc duše.
"Ačkoli nás svaté a božské věci samy vedou k pokoře, přece se často o začátečníky pokouší jakási skrytá pýcha, protože příliš přemýšlejí o své vroucnosti a horlivosti ve zbožných cvičeních; pocítí pak jakousi zálibu v sobě a svých skutcích, jsou velmi náchylní rozmlouvat o duchovních věcech a ukazovat se spíše mistry nežli žáky. Posuzují druhé a v duchu je odsuzují, že se neoddávají zbožnosti takovým způsobem jako oni, a leckdy projeví toto smýšlení, podobné smýšlení farizeovu, jenž se v modlitbě chlubil svými skutky a pohrdál publikánem. (Lk 18,11-12) Často rozdmychává ďábel jejich horlivost a nabádá k různým dobrým skutkům, aby živil jejich opovážlivost, neboť nepřítel lidského pokolení dobře ví, že tyto pýchou nakažené skutky místo užitku jim přinesou škodu. Někteří z nich jsou tak bláhoví, že chtějí být pokládáni za vzory dobrého snažení; proto při každé příležitosti haní svého bližního a jak mohou jej snižují. Tak horoucně touží po chvále a vážnosti, že hned myslí, že se jim nerozumí a že jejich vůdci nerozumějí duchovnímu životu, když jejich duchovní otcové neschvalují jejich ducha a způsob života. Kvapně je opouštějí a hledají styky s těmi, kteří smýšlejí jako oni... Velmi touží upoutat pozornost na svůj způsob duchovního života a na svou zbožnost a proto užívají zcela zvláštní způsoby, vyrážejí vzdechy a libují si v tisíci jiných nápadnostech.
Vytržení na ně přicházejí spíše na veřejnosti než v soukromí, velmi je těší rozhlašování těchto mimořádných jevů, po nichž dychtivě touží, při nichž však je hlavním činitelem zlý duch.
Mnozí se také snaží upoutat pozornost a získat přízeň svých duchovních vůdců, ačkoli jim z toho počínání povstává závist a nepokoj. Pociťují stud a odpor, mají-li upřímně vyznat svým zpovědníkům své hříchy, aby nebylo zmenšeno dobré mínění, které mají o jejich ctnostech; aby zakryli zlobu svých chyb, maskují je a spíše se omlouvají než obžalovávají. Jindy se zpovídají cizímu zpovědníku, aby je jejich zpovědník měl za velmi ctnostné, nevěda co zlého spáchali... Někteří někdy nepociťují bolesti nad svými hříchy, kdežto v jiných okolnostech je nesmírně trápí, když totiž pomýšlejí na svou velikou svatost; tu se rozčilují, hněvají se na sebe, a to je známkou nové nedokonalosti. Často vroucně a důtklivě prosí Boha, aby je zbavil jejich hříchů, ale ne tak, že by mu chtěli být milými, nýbrž aby se zbavili smutku, který je tíží. Nepozorují, že by se stali ještě pyšnější, kdyby Bůh vyslyšel jejich modlitby. Nenávidí chválení druhých, milují chválení sebe a hledají jej obratně a horlivě...
Jsou různé stupně života v těchto nedokonalostech. Někteří v nich vězí hluboko a nesmírně tím trpí. Jiní jsou jim podrobeni méně a méně trpí. Někteří cítí jen jejich počáteční hnutí; velmi málo je začátečníků, kteří by jich byli prosti."
| Zdroj: Sv. Jan od Kříže, Temná noc duše,1,2