Dnes se lidé ohánějí různými pojmy: levice, socialista, liberál, progresivisté ... Tito lidé častokrát sami sebe vidí ve světle pokrokových, moderních, osvícených, humanistických a tolerantních lidí. Pravda je taková, že vůbec nemají tušení, k čemu se hlásí.
99% lidí netuší, co tyto pojmy ve skutečnosti znamenají. V podstatě je to ani nezajímá. Ve skutečnosti chtějí jen říct "cítím se jako moderní člověk", "mám rád vývoj a pokrok", "mám sociální cítění", "jsem tolerantní a nekonfliktní", "mám humánní smýšlení".
Jistě, myslí to dobře. Netuší, že
tyto pojmy mají jasný politický rozměr. Po pravdě, pokud by ho znali, tak by se dost možná z hrůzy od těchto pojmů odvrátili.
Existuje ale 1% lidí, kteří přesně vědí, o čem tyto pojmy jsou, co přesně znamenají a jaký je jejich účel. Jsou to levicoví politici, co se po revoluci v 89 stali demokraty. Jsou to odborářští přednostové. Jsou to kádrovaní univerzitní profesoři. Jsou to Lidskoprávní aktivisté dnes nejvíce aktivní jako homoaktivitisté. Jsou to lidé, co si dobře pamatují hodiny marxismu a leninismu na VŠ, protože byli v tom jedničkári.
Dnes jsou tito lidé čestní představitelé společenského a politického života. Tito lidé sedí v politických stranách levice, ale i pravice. Tváří se, že mají amnézii, že vše, co studovali na školách, zapomněli. Tváří se, že také patří do skupiny 99% nic netušící sociálně smýšlející populace.
Dnes nám na Slovensku
dozrála i nová skupina mladých lidí věrných Marxovi. Formovala je stará nomenklatura stále aktivní na Univerzitě Komenského. Jsou to komunisté v novém hávu. Veřejně se distancují od sovětského komunismu. Sovětský komunismus byl přece "špatná totalita". Přitom ale četli Marxe, Lenina, Trotského i Gramsciho. Tito mladí lidé - levicoví aktivisté, píší blogy na jetotoak.sk nebo do Pravdy a obhajují se lidskými právy. Přesně vědí, co říkají, když
používají pojmy jako socialista, liberál, progresivisté nebo třídní válka, utlačování menšin. Používají tyto dialektické termíny v jejich přesném duchu - duchu komunismu.
Nenechme se ale oklamat. Stačí, když si položíte tuto otázku. Proč vám lidé, co studovali marxismus a komunismus, neřeknou, že
liberální témata jsou témata marxistů? Že Marx a Engels by neměli problém podporovat SMĚR ani SAS? - Povinná sexuální výchova dětí, homo-manželství, Strategie "nových" lidských práv, zavedení polygamie, legalizace drog, atd. ... to vše je v duchu Marxe.
Říkáte "hodně silných slov a málo důkazů"?
Co tak přímo důkaz od zakladatelů komunismu Marxe a Engelse?
Přinášíme krátký rozbor Manifestu Komunistické strany, 1848, Engels, Marx.
Při bližším pohledu zjistíme, že mezi Sulíkem, Ficem, Radičovou, ani Obamou, Gorbatchevem, Barrosem a dokonce Stalinem i Hitlerem je ve skutečnosti jen kosmetický rozdíl. Všichni jsou to srdcem marxisté usilující vybudovat jistý druh komunismu. Nacionálního nebo internacionálního. Červeného, zeleného, hnědého či žlutého. Hlavně verzi, která už zůstane opravdu na "věčné věky".
MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY
- 1848,
Marx, Engels
(...)
Zrušení rodiny! I největší radikálové se pohoršují nad tímto hanebným úmyslem komunistů. Na čem je založena nynější, buržoazní rodina?
Na kapitálu, na soukromém zisku. Úplně rozvinutá existuje pouze pro buržoazii, jejím doplňkem je však vnucený bezrodinný život proletářů a
veřejná prostituce.
Buržoazní
rodina zanikne spolu s tímto svým doplňkem a obojí zmizí se zánikem kapitálu.
Vytýkáte nám snad, že chceme zrušit
vykořisťování dětí jejich rodiči? Přiznáváme se k tomuto zločinu.
Říkáte, že chceme zrušit vztahy člověku nejdražší, protože míníme
nahradit domácí výchovu společenskou.
A není snad i vaše výchova určována společností? Není určována společenskými vztahy, v nichž vychováváte, přímým či nepřímým vměšováním společnosti, školou atd..?
Komunisté si nevymýšlejí nějaké působení společnosti na výchovu; mění pouze ráz výchovy,
vymaňují výchovu zpod vlivu panující třídy.
Buržoazní
řeči o rodině a výchově, o něžném vztahu mezi rodiči a dětmi jsou tím odpornější, čím víc rozvoj velkého trhají všechny rodinné svazky proletářů a čím víc se děti mění na obyčejné obchodní články a pracovní nástroje.
Ale vy, komunisté chcete zavést pořádek, že
ženy budou společné, křičí na nás sborem celá buržoazie.
Buržoové vidí ve své ženě pouhý výrobní nástroj. Slyší, že výrobní nástroje mají být používány společně, a neumí si ovšem představit nic jiného jen to, že stejný úděl postihne i ženy.
Netuší, že jde právě o
zrušení postavení ženy jako pouhého výrobního nástroje.
Ostatně není nic směšnějšího než mravností překypující zděšení našich měšťáků nad domnělým oficiálním společenstvím žen u komunistů. Komunisté nemusí zavádět společenství žen, ono existovalo téměř vždy.
Naši buržoové, kterým nestačí, že mají k dispozici ženy a dcery jejich proletářů, o oficiální prostituci ani nemluvě, si s největším potěšením vzájemně svádějí manželky.
Buržoazní
manželství je ve skutečnosti společenstvím manželek. Komunistům by se dalo nanejvýš vyčíst, že chtějí
místo pokrytecky zastřeného společenství žen (tradiční manželství, pozn red.)
zavést společenství oficiální a otevřené. Ostatně, rozumí se samo sebou, že se zrušením nynějších výrobních vztahů zmizí také z nich vyplývající společenství, t. j. oficiální a neoficiální prostituce.
Komunistům se dále vyčítá, že prý chtějí
odstranit vlast a národnost.
Dělníci nemají vlast. Nelze jim vzít, co nemají. Jelikož proletariát musí nejprve dobýt politické panství, pozvednout se na národní třídu, konstituovat se jako národ je sám ještě národní, třebaže nikterak ve smyslu buržoazním.
Izolování národů a protiklady mezi národy mizejí stále víc už s rozvojem buržoazie, svobodou obchodu, světovým trhem, stejnorodostí průmyslové výroby a životních podmínek, které jí odpovídají.
Panství proletariátu tento proces ještě více urychlí. Spojené úsilí, alespoň civilizovaných zemí, je jednou z prvních podmínek osvobození proletariátu.
Stejnou měrou, jak se bude odstraňovat vykořisťování člověka člověkem, bude se odstraňovat i vykořisťování jednoho národa.
S protikladem tříd uvnitř národa padne i vzájemné nepřátelství mezi národy.
Obžaloby proti komunismu vznášené z náboženských, filozofických a vůbec ideologických hledisek, si nezasluhují obšírnějšího rozboru.
Je třeba snad důvtipu, abychom pochopili, že změnou životních podmínek lidí, jejich společenských vztahů, jejich společenským bytím se mění i jejich představy, názory a pojmy, zkrátka jejich vědomí?
Co jiného dokazují dějiny idejí, než že duševní produkce se přetváří spolu s materiální? Panujícími idejemi každé doby byly vždy jen ideje panující třídy.
Mluví se o idejích, které revolucionují celou společnost; tím se vyjadřuje jen fakt, že se uvnitř staré společnosti vytvořily prvky nové společnosti, že spolu s rozkladem starých životních podmínek pokračuje i rozklad starých idejí.
Když starověký svět propadal zkáze, zvítězilo nad starými náboženstvími náboženství křesťanské. Když v XVIII. století křesťanské ideje podlehly idejím osvícenským, bojovala feudální společnost svůj smrtelný zápas s tehdy revoluční buržoazií. Ideje svobody svědomí a náboženského vyznání vyjadřovaly jen vládu svobodné konkurence v oblasti poznání.
"Jenže," řeknou nám, "ideje náboženské, morální, filozofické, právní atd.. se sice měnily v průběhu dějinného vývoje, ale náboženství, morálka, filosofie, politika a právo se při těchto změnách vždycky udržely.
Kromě toho existují věčné pravdy, jako svoboda, spravedlnost atd.., které jsou společné pro všechny stupně vývoje společnosti.
Komunismus však odstraňuje věčné pravdy a místo toho, aby náboženství a morálku přetvářel, odstraňuje je, takže odporuje celému dosavadnímu dějinnému vývoji."
V čem je podstata této obžaloby? Dějiny všech dosavadních společností se pohybovaly v třídních protikladech, které se v různých epochách utvářely různě.
Ale ať byla jejich podoba jakákoliv, vykořisťování jedné části společnosti druhou je skutečnost společná všem předchozím staletím. Proto není divu, že se i při vší rozmanitosti a odlišnosti společenské vědomí všech staletí pohybuje v určitých společných formách, ve formách vědomí, které úplně zmizí pouze tehdy, když úplně zmizí protiklad tříd.
Komunistická revoluce je nejradikálnějším rozchodem s tradičními vlastnickými vztahy; není divu, že se v průběhu jejího rozvoje nejradikálněji zúčtuje se zachovalými idejemi.
http://www.marxists.org/slovak/marx-engels/1848/manifest/#s3.1
Manifest byl povinná četba pro každého, kdo studoval VŠ za komunismu ...
Ing. Robert Mátéffy
Převzato z
www.lifenews.sk/,
článek vydaný 18. 1. 2014 naleznete
zde.
