Co skutečně Evropská unie potřebuje jsou STEJNÁ PRÁVA PRO VŠECHNY, ne privilegia pro některé
Po porážce zprávy Estrela, nadešel čas obrátit naši pozornost na další snahu radikálních a extremistických skupin v Evropském parlamentu o přikrášlení svého programu tím, že mu poskytnou vzhled legitimity použitím slovní zásoby z oblasti lidských práv.
Tato nová snaha přichází v přestrojení další iniciativy (tj. v usnesení o záležitostech, které spadají mimo kompetence Evropského parlamentu, a proto nemohou být právně závazné), jejímž autorem je tentokrát
Ulrike Lunacek, politička z Rakouska, která se otevřeně přiznává ke své homosexuální orientaci a je také
spolupredsedkyní výboru gayů a lesbiček v Evropském parlamentu. Proto není divu, že návrh má trochu zvláštní přístup k lidským právům a
silně připomíná podobné pokusy o manipulaci s lidskými právy prostřednictvím absurdních reinpretací jako v případě takzvaných
Jakartských principů.
Politická strategie, z níž vychází tento přístup je mistrovským dílem dialektiky, který můžeme popsat jako systematické překrucování lidských práv.
Není tomu tak dávno, kdy jednoduchým argumentem bylo, že gayům a lesbám by ani přes jejich jiné sexuální touhy neměly být odpírána lidská práva, protože tato práva jsou univerzální a platí pro každého bez ohledu na jakékoli zásluhy. Divím se jen nad tím, zda někdy někdo o tom pochyboval, ale samozřejmě,
je to pravda: lidská práva jsou univerzální a nikomu nesmí být odepřena.
Ale nyní přichází i druhý krok strategie překrucování. Jde o malou transformaci: místo potvrzení principu univerzality lidských práv souhlasením, že na ně mají nárok i homosexuálové,
současný slogan zní: "LGBT práva jsou lidská práva." Jinými slovy
univerzálnost lidských práv je nenápadně odstrčená a konkrétní politický program konkrétní nátlakové skupiny je označován za, lidská práva', které se těší z upřednostňování před právy a zájmy všech ostatních.
Gayové a lesbičky jsou nyní označováni jako skupina, která si zvlášť zaslouží pozornost a ochranu a
výzva k ,rovnosti' se obrátila na výzvu k privilegiu, jako kdyby bylo obzvláště chvályhodné mít sexuální touhu k osobě stejného pohlaví.
Cílem zprávy Lunacek je změnit tento homosexuální přístup k lidským právům na nový základ politiky Evropské unie v oblasti lidských práv. Pokud by se tento návrh přijal, nový přístup by zásadně změnil evropské chápání lidských práv a nahradil by jej specifickým programem jedné zájmové skupiny.
Evropa se stane velkou zemí zázraků, kde se budou všechna přání lesbiček a gayů těšit statusu práv.
Návrh zákona Lunacekové například
vyzývá členské státy Evropské unie, aby zvlášť "zaregistrovaly a vyšetřovaly zločiny spáchané z nenávisti vůči LGBT lidem a přijaly trestněprávní předpisy zakazující podněcování k nenávisti na základě sexuální orientace a genderové identity". Zároveň tak vyzývá členské státy aby
zajistily práva na svobodu shromažďování a projevu "zvláště s ohledem na pochody a podobné události", a žádá je aby, "se zdržely přijetí zákonů ..., které omezují svobodu projevu v souvislosti se sexuální orientací a genderovou identitou."
Samozřejmě, všichni jsme proti nenávisti a všichni jsme za svobodu projevu. Ale
otázkou je: neměly by být všichni lidé chráněni proti nenávisti? Neměla by se svoboda shromažďování a projevu týkat všech? Neměly by omezení těchto svobod, pokud se někde ukáží nezbytné, platit stejně pro všechny občany? Zaslouží si homosexuálové a transsexuálové větší ochranu proti nenávisti než běžní občané? Je jejich svoboda projevu důležitější než svoboda projevu ostatních, nebo musí mít oni větší svobodu projevu než mají ostatní lidé? Pokud ne,
proč potom paní Lunaceková nenavrhne obecný rámec, který chrání všechny občany stejně???
Toto není jen teoretická otázka. Ve skutečnosti, zatímco Evropský parlament jedná o návrhu, který by poskytoval zvláštní ochranu proti zločinům páchaným z nenávisti vůči homosexuálům a lesbičkám a o omezeních svobody projevu,
realita je taková, že právě tyto skupiny nepatří mezi ty, které by byly zvláště zranitelné. Právě naopak, narůstá počet událostí, které ukazují, že lesbické a gay komunity v úzké spolupráci s radikálními feministickými a pro-potratovými skupinami patří v současné společnosti mezi nejagresivnější a najnetolerantnejší pachatele trestných činů z nenávisti.
Mimořádná demonstrace se konala v provinčním městě Argentiny San Juan. Ve zkratce, 7000 feministek se pokusilo napadnout katedrálu, kterou chránilo 1500 mužů. Muži se nepokusili o žádný fyzický útok proti ženám, pouze spojenýma rukama vytvořili bariéru. A jak reagovaly feministky? Plivaly na muže, stříkaly na ně barvy ve spreji, vykonávaly před nimi oplzlé akty, přehazovaly přes ně své spodní prádlo a obecně se chovaly tak, jako kdyby byly napadené nějakým primitivním nebo divokým duchem.
Během tohoto útoku bylo vidět, že muži plakali. Žádný z nich neoplatit stejným způsobem vůči tomuto hromadnému násilí.
Kupodivu, o tomto incidentu nepřinesly zprávu žádná mainstreamová média - možná proto, že z příběhu není jasné, kdo jsou věčné oběti útlaku a kdo jsou pachatelé?
Je pravda, že se to stalo v Argentině. Podobné věci se však dějí i v Evropě. Násilný útok fanatických LGBT aktivistů (predstírajícich protest proti 'homofobii'), proti arcibiskupovi v Mechelen-Brussels Mgr. André-Joseph Léonardu se odehrál během přednášky v univerzitní aule.
Při pohledu na to se můžeme divit, jestli Evropská unie opravdu potřebuje jen "plán proti homofobii" (jak je to navrhované ve zprávě Lunacek), nebo
zda by nebylo vhodnější bojovat proti zločinům páchaným z nenávisti a proti násilí obecně, včetně případů, které byly spáchány samozvanými "bojovníky proti homofobii" ...
Mimochodem, toto nebyl jediný útok, ve kterém byl Mgr. Léonard v poslední době obětí. Ve skutečnosti se to děje pravidelně.
Dalším příkladem je událost, která se odehrála v roce 2005, kdy gay aktivisté za ,rovnost'
vnikli do katedrály Notre Dame v Paříži, kde představili parodii katolického svatebního obřadu osob stejného pohlaví. Tímto incidentem aktivisté narušili náboženskou bohoslužbu, znesvětili katedrálu a fyzicky napadli staršího kněze, který byl tak zraněn, že na chvíli ztratil vědomí. A toto všechno se událo pod záminkou boje proti homofobii.
V srpnu 2013 ta stejná skupina aktivistů za ,zrovnoprávnění', kteří sami sebe nazývají "Act Up" a tvrdí, že jsou skupinou, která se snaží zvýšit povědomí o HIV a AIDS,
zpustošila areál nadace Jérôme-Lejeune.
Nadace, která zkoumá genetické spouštěče mentálního postižení a nabízí konkrétní pomoc pacientům a jejich rodinám. A ve velké míře se zabývá i ochranou nenarozených dětí. "Act Up" získává finanční prostředky od francouzské vlády. Svůj útok odůvodnily tím, že nadace Jérôme-Lejeune je "homofobní", protože podpořila "MANIF Pour Tous" - francouzské masové hnutí proti legalizaci homosexuálních manželství a adopci.
Další incident, který zde můžeme zmínit je
útok skupiny sestávající ze 100 fanatických mladých lidí proti katolické škole ve Španělsku. Útočníci zničili budovu s výkřiky: "Kde jsou kněží? Jdeme je upálit na hranici "
Mohli bychom, v případě potřeby, poukázat na mnoho dalších podobných událostí. Pro zájemce, vídeňské
,observatorium pro nesnášenlivost a diskriminaci křesťanů'
sbírá a publikuje příslušné dokumentace. (A tím myslím dokumentace skutečných případů, ne
falešný průzkum,
na jaký odkazuje Lunacekové zpráva jako na svůj jediný zdroj informací ...)
Velmi často se stává, že takové zločiny z nenávisti páchají homosexuálové nebo ti, kteří podobně jako ,Act Up" tvrdí, že hovoří jejich jménem. Nedávný případ se týká známého kněze z Chorvatska, kterému se poté, co vydal na
YouTube video vysvětlující na základě Teologie těla Jana Pavla II., proč by Chorvaté měli podpořit v referendu manželství muže a ženy,
vyhrožováno smrtí.
Ve skutečnosti se fyzické násilí, zastrašování a nenávistné projevy staly jednou z hlavních komunikačních strategií mezinárodního LGBT hnutí v Evropě i na celém světě. Kdo se odváží nesouhlasit s homosexuálním životním stylem, veřejně ho kritizuje, nebo odporuje právním předpisům, které tento styl staví na úroveň manželství, riskuje, že se stane obětí podobných útoků - které budou v nejlepším případě pouze ve formě slovního násilí a nadávek, v horším případě mohou zahrnovat i fyzické útoky. Společným jmenovatelem se zdá být konzistentní strategie takzvaných aktivistů za LGBT práva, kteří se
snaží o to, aby nedošlo k diskusi o homosexualitě v klidném prostředí a s předložením racionálních faktů.
Také v souvislosti s tzv.. gay-pride událostmi, které si podle návrhu paní Lunacekové stejně zaslouží zvláštní ochranu, si nemůžeme nevšimnout, že se obvykle pouze uchylují k provokativním projevům sexuality, které podle názoru mnohých občanů nejsou "duhové" ani "obohacující", ale nechutné a neuctivé vůči lidské důstojnosti a zcela bez ohledu na "sexuální orientaci", která je předmětem reklamy.
Je to prostě nevhodné chování na veřejnosti. Kromě toho, tyto projevy často zahrnují posměch a nenávist proti vnímaným odpůrcům "práv gayů".
Totéž platí i o jiných formách vyjadřování používaných LGBT komunitou.
Otázka, kterou bych se chtěl zeptat, je:
co se rozumí pod pojmem "svoboda projevu ve vztahu k sexuální orientaci a genderové identitě?" Je to zvláštní ochrana, kterou si zasluhují - možná více než jakoukoliv jinou komunikaci, která by zahrnovala gaye a lesbičky za podobnou urážku?
Vzhledem k jejím nárokům, pokud jste vytrvalým bojovníkem za toleranci a proti nenávistným projevům, je lákavé,
abychom se blíže podívali na projev paní Lunacekové. Jak se ukázalo, zdá se, že pokud jde o zacházení s odpůrci svého kontroverzního programu nemá žádné zábrany před používáním nadávek a nenávistných projevů. Posledním příkladem je
KRÁTKÉ VIDEO,
které ona sama považovala za hodné zveřejní na internetu, jako reakci na většinu členů Evropského parlamentu, kteří svým hlasováním zamítli kontroverzní zprávu Estrela o sexuálních právech.
V tomto videu vám udeří do očí nedostatek věcných argumentů a na druhé straně již známé litanie plné nadávek levicových liberálů: oponenti jsou "ultrakonzervativní", "hloupí", "zpátečnické", "ultraspátečničtí", "Hanební" atd.. (v německé verzi téhož videa). Je pravda, že zde není žádné přímé podněcování k násilí - ale na rozdíl od tohoto, její rétorika ji s určitostí kvalifikuje jako řečníka nenávisti. (Podobné a ještě horší urážky nabídla její kolegyně Edite Estretla - viz můj
poslední příspěvek).
Toto vše mě vede k závěru, že
to, co podpírá Zprávu Lunacek je velmi nevyvážené pochopení lidských práv, které mají sloužit vlastním zájmům, a které jsou laděny do zvláštních výsad a ochrany gayů a lesbiček.
Ale to co skutečně Evropská unie potřebuje jsou STEJNÁ PRÁVA PRO VŠECHNY, ne privilegia pro některé.
Zdroj:
www.turtlebayandbeyond.org, 13. 12. 2013
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 18. 1. 2014 naleznete
zde.
