Vyprávěla mi jedna moje kamarádka svoji zkušenost s ďáblem a mě ten příběh oslovil natolik, že bych se teď o něj s vámi chtěla rozdělit.
Moje kamarádka je vcelku náročný člověk, a ani její pracovní vytížení ji nějak moc neumožňuje, aby si mohla udělat třeba týdenní exercicie někde, kde zrovna probíhají. A pak také, toužila potom mít více času na soukromou modlitbu a zvolit si téma, které by pro svůj duchovní růst potřebovala. Zvolila proto trochu netradiční způsob a sice soukromé exercicie.
Domluvila si to s jedním knězem a tak na nový rok tohoto roku s exerciciemi začala. Téma exercicií bylo nastaveno přesně na její míru a vše probíhalo tak nějak v klidu. Zkušenost, která mě však zaujala se udála téměř před skončením těchto exercicií.
Všechno už se schylovalo ke konci v modlitbě a rozhovoru s Pánem si moje kamarádka ujasňovala, co by si z těchto dní s Pánem chtěla do svého života odnést a o co by se chtěla snažit. A v tom to přišlo.
Celý týden měla vždycky při modlitbě a při rozjímání zapálenou svíčku, kterou zároveň měla postavenou v misce na svém notebooku. Celý týden se nic nedělo, až ve chvíli konečného rozhodnutí si najednou všimla, že svíčka nějak více hoří. Rychle k ní přistoupila a zjistila, že miska je celá horka a proto ji odstavila vedle na stůl a v tom zjistila, že její nový notebook, který mimo jiné ještě neměla ani celý zaplacený má propálené víko.
Co teď, říkala si. Rychle zkoušela notebook zapnout, jestli funguje a to naštěstí fungoval, ale na obrazovce bylo vidět velké černé kolo. Samozřejmě, že ji v první chvíli prý prolétlo hlavou, jak je hloupá a zmocnil se ji velký vztek. Zároveň si prý však uvědomovala, že to není jen tak samo sebou. Celý týden nic a teď najednou toto. Spojila se s knězem, u kterého si exercicie dělala a říkala mu o této situaci a o tom, jak je hloupá. Kněz chvíli prý mlčel a pak řekl:
„Já se z toho raduji, protože to je vidět, že ďábel zuří, protože se tu děje něco dobrého a chce ti to pokazit. Ty si však nenechej vzít ve svém srdci klid a pokračuj v tom, co máš za úkol.“ Když jsem to slyšela vyprávět, tak mě to přišlo dost drsná řeč, ale asi na tom bude něco pravdy.
S napětím jsem očekávala, jak to probíhalo dál. Moje kamarádka se opět začala modlit a soustředit se na exercicie a na jejich vyvrcholení. Když pak po nějaké době prý zapnula počítač, zjistila, že černé kolo zesvětlalo a i přesto, že je nyní stále na obrazovce vidět, proměnilo se ve tvar oka, ze kterého vycházejí paprsky.
Byla jsem z toho trochu v šoku a ptala jsem se, co s tím bude dělat a ona mi na to odpověděla. „No coby, je to pro mě takový malý dárek od Pána Boha, abych na tyto dny s ním nezapomněla. A až budu mít peníze, tak si to možná nechám opravit.
A nyní taky vím, že to je dílo ďábla, jak mi řekl hned ten kněz, že mi to chtěl celé pokazit, rozhodit mě a chtěl, abych začala zuřit, ale
BOHU DÍKY se mu to nepodařilo.“
A proč vám to tu celé vyprávím? Zaujalo mě to už proto, jak dokáže být ďábel vynalézaví a dokáže věci kazit. A pak také proto, že za vším špatným se dá najít něco pěkného – třeba to „Boží oko“ na obrazovce notebooku. A co vy na to?
