Zamyšlení nad evangeliem slavnosti Zjevení Páně.
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: „A ty Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě.
Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vystoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu své dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.
Vnější velikost a úspěch zaslepuje a zatvrzuje
a proto je úspěch ve světě často nebezpečím pro spásu. Král Herodes má v dějinách příjmení „veliký“; dobil si jako cizinec – Idumejec vládu nad Židy a dostal její stvrzení od Římanů, postavil paláce a nové silnice, zvelebil chrám v Jeruzalémě. Avšak za dějinnou vnější velikosti zůstal malým charakterem, když zanedbával vnitřní pokrok; neznal Boží slovo o Betlémě, vyvinul se v násilnického tyrana a nedůvěřivého diktátora, který dal uškrtit svou manželku a popravit několik synů před ztrátou trůnu. Bez výčitek svědomí chce zničit v kolébce „nového krále“, a aby uskutečnil svůj záměr, dá pro jistotu zavraždit novorozené chlapce v betlémském okolí.
Co je pro mne překážkou spásy: nějaký vnější úspěch v povolání, doma, ve veřejném životě, ve společnosti? Jsou mi překážkou lidské předsudky, strach před námahou „daleké cesty“?
Božího Syna najdeš u Boží rodičky
tak tomu chtěl Bůh u prvních mudrců a pastýřů, tak tomu bylo často u světců, tak tomu může být i dnes. „Skrze Marii k Ježíši!“ A Ježíše, požehnaný plod života tvého, nám po tomto putování ukaž, o milostivá…Panno Maria.
Pět vlastností mudrců
Byli to králové – text sice hovoří o mudrcích a neví nic o jejich počtu či královské hodnosti, avšak stará tradice nemusí být mylná, protože lidmi zdělanými v bibli i v astronomii byli tehdy kromě kněží jen vládcové. Též věcně se to shoduje s jejich úkolem: je první povinností panovníků složit hold nejvyššímu Pánu, Bohu.
Byli to mužové – u jesliček je jen jedna žena, sv. Bohorodička – jinak samí mužové. Církev není převážně mateřským a dětským spolkem, nýbrž záležitostí mužů.
Kde jsou dnešní mužové, kde stojím já?
Byli to mužové modlitby – přišli adorovat. I naší povinností je nejprve klanění, dík a smírná modlitba – nikoliv jen požadavky. Mám příliš úzké pojetí Boha?
Byli to mužové vědy – tehdejší vzdělanci, profesoři, inteligence – a jak věřící! Každý vzdělanec může najít Betlémské dítě, pravá a celá věda vede blíže k Bohu. K opravdovému hledání pravdy nestačí však být nadaným odborníkem v chemii, lékařství či v jiném úzkém úseku vědy – je potřeba s duchovní pokorou vidět hranice rozumového poznání, úžasnou hloubku všech vnitřních souvislostí a existenci tajemství i v přirozeném řádu.
Byli to cizinci – Pán volá k sobě celý svět, nejen izraelské pastýře. „On chce, aby všichni lidé byli spaseni a přišli k poznání pravdy.“ Zrození misií.
Chápu tuto Boží všespasitelnou vůli – co dělám pro misijní úkol Církve?
Dary mudrců
zlato – jako adorace královské důstojnosti Páně
kadidlo – jako modlitba k Boží důstojnosti Spasitelově
myrha – jako křesťanská oběť ve spojení s Kristovým křížem.
O darech však také můžeme meditovat v duchu misijní myšlenky: Dary mudrců jsou znamením darů misijních národů k obohacení Církve:
Všechny národy mají své specifické vlastnosti a dary, kterými mohou obohatit boží lid Církve. Mohou to být řeč, kultura, bohatství ducha a vnějších prostředků. Neexistují špatné a dobré národy, jen dobří a špatní lidé.
Všechny národy mají své místo v církvi Páně; Spasitel nezaložil Církev evropskou, nýbrž světovou (katolickou).
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
