Zamyšlení nad evangeliem slavnosti Narození Páně.
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a tma ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, nesvět ho nepoznal.
Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl:“Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náruči Otcově, ten o něm podal zprávu.
Jen ten člověk je opravdu křesťanem a stojí na půdě evangelia, kdo bezvýhradně vyznává božský charakter Ježíše jako Jan: „věčné slovo a věčné světlo světa.“
„Pane Ježíši, uznávám Tě jako alfu i omegu svého života; jako začátek, střed a konec vesmíru; jako původ a smysl všech lidských dějin. Nikdo nemůže přijít k Otci než skrze tebe a kdo chce kolem Tebe jít lhostejně, odhazuje věčné štěstí.
Chci se obracet na tebe s prosbami o světlo poznání a o život milosti ve všech pochybnostech a temnotách pozemské cesty. Pokládám za záhubné temno, co je proti Tobě a co mě od Tebe odvádí.“
Vydávat svědectví pro Krista životem i slovem, to je smyslem každého křesťanského života, nejenom Jana Křtitele, který dosvědčoval Kristovo bytí od věčnosti.
Je můj život takovým svědectvím? Co jsem dosud učinil, aby „lidé ve stínu smrti“ poznali Boží poselství a dílo vykoupení?
Úžasnost Božího vtělení
Člověk otupělý technikou, prý se neumí opravdově ničemu divit. Nemělo by to však platit o křesťanech. Každý skutečný křesťan musí umět žasnout alespoň nad Boží láskou a moudrostí, jak se ukázala v díle naší spásy. Jak úžasné je Boží vtělení!
Věčné Slovo, světlo a život všech tvorů, nekonečně dokonalý Duch se stává omezeným člověkem!
Jen Bohočlověk totiž mohl dát zadostiučinění za naše viny jako člověk za lidi a jako Bůh v nekonečné hodnotě za nekonečnou urážku Božího majestátu.
Děkuji často za to, že se Bůh stal naším bratrem a hlavou těla –Církve; za to, že s mým být v jeho svátostné blízkosti a přijímat toto sv. tělo; za to, že Božím vtělením vrátil Pán Boží požehnání naší nehodné zemi a všemu hmotnému?
Štěstí žít v dnešní době
„Skrze Krista Pána, s ním a v něm“ se nám dostalo nekonečně mnoho milostí spásy.
Těší mne myšlenka, že smím žít v době Nového zákona? Chci na to myslet v hodinách smutku, děkovat za to Pánu, toužit po dalším osvícení.
Plnost milosti
V Janově evangeliu vidíme tři myšlenkové osy: život – světlo – milost. Pokud jde o milost Boží, zdůrazňuje Jan protiklad zákona s jeho povinnostmi k milosti s jejími dary.
Zákon znamená musit; milost znamená smět.
Zákon je strnulý; milost je živá a oživující.
Zákon je daní; milost je darem.
Je moje zbožnost – i v tzv. křesťanských povinnostech – radostným, svobodným a neupjatým jednáním? Nebo je to nucené splnění povinností – jako když platím státu daně?
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
