Autor: Mariana Šarpatakyová
Co je to modlitba? Žák třetího ročníku základní školy by v hodině náboženství na tuto otázku pohotově odpověděl: Modlitba, to je osobní rozhovor člověka s Bohem. A nemýlil by se. Teorii tedy známe. I to, že Bohu bychom měli v modlitbě věnovat jistý podíl z každého dne. Jaká je však praxe?
Možná jako na každou podobnou otázku, i zde najdeme ve světě, ve svém městě, mezi kolegy i v širší rodině jeden i druhý extrém. Směřuje však dlouhodobě modlitba v rodinách do zapomnění? Nebo se už úplně vytratila?
Děti vs. dospěláci
Podle řeholní sestry z Congregatio Jesu Beáty to s modlitbou v rodinách není až tak zlé, jak se všeobecně předpokládá. Teprve nedávno ji osobně velmi povzbudil příklad přítele po třicítce, který se společně se svou mámou modlí v domácnosti na konkrétní úmysl. "My Slováci možná nemáme úplně jasno v některých otázkách, ale nemyslím si, že modlitba vymizela z našich rodin." Z vlastní zkušenosti ví, že ji nezanedbávají ani mladé rodiny, i když se právě o mladých mluví občas jako o těch, kteří si z víry obecně vybírají jen to, co se jim hodí.
Právě v prostředí s malými dětmi se mají prostor svést i dospělí a nevyběhl ze zajetých kolejí pravidelného rozhovoru s Bohem.
Osobně si také vzpomínám na okamžiky večerní modlitby s mladší sestrou a mamkou. Dodnes mi na rtech vytvoří úsměv vzpomínka na modlitbu Andělíčk náš strážníčku, která byla pochopitelně celá v množném čísle. Se sestrou jsme se tak dělily nejen o pokoj, ale i o anděla strážného. Jak čas plynul, změnila se rodinná - ženská - modlitba na téměř výhradně osobní.
Sestra Beáta má podobnou zkušenost, připisuje ji i různorodému časovému rozvrhu u starších a dospívajících potomků. Čas před spaním je totiž relativní pro otce, vstával v 5.50 a jeho dceru, která má první program dne ve 13.00.
"Ale stálo by za to, zkusit všechny dostat v jednu hodinu na konkrétní místo a tak alespoň jednou v týdnu praktikovat společnou rodinnou modlitbu," přemýšlí o možných řešeních řádová sestra.
Své o tom vědí manželé Martina a Petr, kteří jako přátelé a později jako snoubenci chodívali společně ke svátosti smíření i na mše svaté. "S příchodem dětí se to změnilo. Časový rozvrh se musel trošku upravit. Nyní se musíme střídat. Ráno se například modlím s dětmi sama. Když manžel odchází, ještě sladce spí. Večer však děláme vše proto, abychom prosili, děkovali i odprošovali Boha společně, "objasňuje nám režim dne Martina.
Rekapitulujme den společně
Večerní shrnutí dne či pohled do nejbližších dnů přitom nemusí být žádný teologický traktát na 60 minut. I v tomto případě platí, že je třeba přizpůsobit individuální situaci v rodině, věku dětí a fyzickým možnostem zúčastněných. Zejména mladí se zde shodují na zajímavém faktu, a to, že
v okamžiku kdy viděli modlícího se či dokonce klečícího otce rodiny, čas zasvěcený Bohu dostal úplně jiný, jakýsi hlubší nádech. Otcové, nebojte se projevit svou víru před svými dětmi. Není pravda, že růženec nebo návštěva kostela je zejména pro ženy.
Manželé Miroslav a Monika mají na společnou modlitbu i s dětmi stejný názor:
"Vytratila se jen odtud, kde na tom lidem nezáleží. My se snažíme a dá se vyhradit si na to čas. Děti se na ni dokonce těší a rychle se učí. Myslím, že jinak než přes rodiče by si k ní hledaly cestu a vztah tížeji," povzbuzuje své vrstevníky máma Monika.
Dobrým pokračováním takové výchovy je pak církevní školství, kde se praktikuje modlitba ve více částech dne.
Absolvent církevního gymnázia Marek, dnes již pracující muž, si vzpomíná, že v jejich rodině byl společný čas věnovaný Bohu samozřejmostí. Zvlášť intenzivně to bylo podle jeho slov zejména během svátků jako Velikonoce, ale i v období adventu.
Na modlitbě v rodině a hlavně na její zlepšení kladl důraz i
adventní pastýřský list Olomoucké arcidiecéze na Moravě, který vyzýval k následujícím krokům:
"V některých rodinách se společně modlíte pravidelně, někde jen během svátků, jinde vůbec. Prosíme každého z vás, udělejte alespoň jeden krok správným směrem. Kde se nemodlíte společně vůbec, začněte krátkou modlitbou před společným jídlem. Pokud se modlíte občas, modlete se častěji. Kde se modlíte denně, pokuste se vaši modlitbu zlepšit. Váš krok správným směrem je velmi důležitý, "povzbuzoval věřící tamní otec arcibiskup Jan Graubner.
Za někoho se modlí snadněji
Pozitivní zkušenost mají rodiny zejména s okolnostmi, kdy se modlí za něco, někoho konkrétního. Tehdy jde bokem i únava.
"Pokud nás někdo poprosí o pomoc formou modlitby, neodmítneme. Modlíme se o to intenzivněji a zapojujeme samozřejmě i naše děti," vysvětluje hlava mladé rodiny Peter.
Na druhé straně, tedy s prosbou o milost dobrého porodu stála nedávno Janka. Dlouhodobě očekávané první dítě nakonec přišlo na svět zdravé a
novopečená máma za to děkuje i svým přátelům, kteří vytvořili modlitební řetěz. Právě během těžkých chvil na sále cítila její sílu. A přestože nastaly i komplikace, zůstávala klidná, protože věřila Bohu a věděla, že všichni za ně u Něho přimlouvají.. Opět se tak naplnili slova Písma, že kdo prosí, dostane a kdo tluče, tomu otevřou.
Samostatnou kapitolou v životě katolíků je
Modlitba posvátného růžence. Často zatracovaná pro svou monotónnost, někdy dokonce s nálepkou - "pro staré". Jak však trefně podotýká někdejší kněz univerzitního pastoračního centra, otec Dušan,
"i své milované, milovanému, říkáš pořád dokola jak ho miluješ, tak proč ne i Panně Marii". A
koho jiného by měly rodiny prosit o přímluvu když ne matku Krista?
Touhu se alespoň jednou v týdnu opět setkávat při této modlitbě nosí v sobě i Andrea. "Chybí mi, ale pro pohodlí ho zatím vynecháváme. Doufám však, že jen dočasně, protože
růženec podle mě stmeluje a žehná rodinu, "vysvětluje matka tří dětí. Z podobných důvodů se ji modlí důchodkyně Maria, ačkoli její domácnost už tvoří jen manžel a syn. Přesto každodenně prosí svou jmenovkyni o přímluvu za její dva chlapy.
Opravdu se spolu modlíme?
Nebudeme si lhát. Sto procent rodin se jistě nemodlí a nikdo nemůže říci, že i když ano, s modlitbou v rodině nemá žádný problém. Platí však jednoduché pravidlo,
kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, hledá výmluvy. Shodují se na tom všichni dotázaní, kteří o sobě ani zdaleka nemohou říci, že jejich modlitba je dokonalá. Těší se však z každé takto strávené chvíle se svými nejdražšími.
"Ano,
z některých rodin se vytrácí společná modlitba a myslím si, že za to může i aktuální životní styl nás lidí, i společnost. Ano, máme velkou roli, bojovat s tím a ukázat téže společnosti, že děkovat je třeba a každý den určitě je i za co," míní mladý otec rodiny Ondrej.
Zajímavým je i
srovnání otázky modlitby v rodinách mimo Slovensko, například s pravoslavným Ruskem, kde strávila na misích jistý čas řádová sestra Beáta. Ve farnostech, kde působila byli věřící katolíci v rodinách spíše výjimkami. Zřídka kdy to byly celé rodiny. Pokud takové byly, upřednostňovaly spíše společnou modlitbu před jídlem než večerní či ranní. Pěkným příkladem však byla solidarita jednotlivých náboženství. Pokud to jejich vztahy umožnily, chodili se vzájemně podporovat i do chrámů. Pravoslavní zašli s katolíkem do našeho kostela a pak naopak.
Ale co když během celého pracovního dne někomu nezbývá čas na modlitbu, natož na návštěvu kostela? Peter, učitel na základní škole má pro mnohé s podobným utrpením vynikající nápad:
"I obyčejné mytí podlahy může být modlitba. Pokud ji obětujeme Bohu, může to, podle mě, pomoci duši, která měla problémy s domácími pracemi. Takto se dá nahlížet na každou činnost, kterou vykonáváme. V naší rodině žijeme prostě liturgii hodin a náš čas se snažíme posvěcovat jakoukoli prací. Občas méně úspěšně, jindy víc, "uzavírá náš rozhovor o modlitbě Peter a pobírá se uklidit nářadí a branku z právě ukončeného dětského hokejového utkání na chodbě v jejich rodinném domě.
Modlitba je opravdu rozhovorem s Bohem, tak proč bychom ji vázaly pouze na pár minut ráno a chvíli večer před spaním? Bavme se s ním celý den a celý den tak bude naší modlitbou.
Převzato z
www.cestaplus.sk/cestaplus,
článek z 10. 12. 2013 naleznete
zde.
Přečtěte si také:
Proč se spolu modlit?
