Nakupuji v obchodě a prodavačka, která mi podává výdaj, má na ruce jakousi červenou nit. Zpěvaččino zápěstí v televizi zdobí také doplněk. Ve výtahu potkám spolužačku, jejíž ruku zdobí stejný náramek.
I při tanci na plese si všimnu, že tato "ozdoba" je součástí garderoby mnoha dívek. A tuto nitku z času na čas spatřím i mezi lavicemi kostela.
Pátrání začíná
Po tolika mých setkáních s touto pro mě neznámou červenou nitkou jsem se tedy rozhodla vypátrat, co vlastně znamená a proč ji lidé nosí.
Hledání jsem začala na Facebooku. Můj první krok spočíval v tom, že jsem napsala několika známým, o kterých vím, že mají kolem zápěstí červenou nitku. Zajímalo mě, proč ji nosí, zda jim něco přináší a zda mají pocit, že zabírá. Odpověděli mi, že ji nosí proto, že se bojí uhranutí a špatných pohledů, které by jim mohly uškodit.
"Červenou nitku nosím, ale ne stále - nemám ji, když se mi například odtrhne a nemám čas si ji zavázat jako například teď. V tom případě se mi častěji stává, že mi je špatně, že mě někdo uhrane pohledem. Když ji však mám, ano, mám pocit, že mi pomáhá. Považuji to tak trochu za něco ochranného, "zhodnotila studentka Evka.
Její vrstevník Paťo dodává: "Červenou šňůrku jsem dostal jako dar, aby ode mě odrazila negativní energii. Odkdy ji nosím, nepociťuji žádné extra změny, mám ji pro dobrý pocit, pro jistotu a v případě možné křivdy si řeknu, že lepší něco než nic. A navíc je to pěkný doplněk."
Vysokoškolačka Betka doplňuje: "Já ve velké společnosti téměř s pravidelností trpím bolestí hlavy. I proto jsem si na ruku uvázala červenou šňůrku. Jistý čas jsem ji nosila, ale dala jsem ji dolů, nepomohla mi. Netvrdím však, že jinému člověku pomoci nemůže. Je dobré, pokud v něco věříme, ačkoli je to i tenká červená šňůrka. Alespoň pro pocit jistoty. Člověk si to možná ani neuvědomuje, ale když věří, že mu to pomůže, tak mu to opravdu pomůže, alespoň psychicky. Namluví si, že to mohlo být i horší."
Hledání odpovědí na internetu
Později jsem začala pátrat dál. Přes internetový vyhledávač jsem se proklikala k mnoha článkům, diskusím a fórům, kde tuto červenou nitku komentovali. Mínění lidí by se dala většinou rozdělit do dvou skupin - na ty, kteří nitku nosí a věří v její ochranu a energii, a přirozeně na ty, kteří ji nenosí ani nevěří v její speciální síly. Mezi některými komentáři se našlo i pár názorů lidí, kteří
nošení červené nitky odvozovali od starého náboženství zvaného "kabala". To mě dále vedlo ke zjišťování nových informací o historii a původu tohoto vlákna.
Kabala náramek
Na základě mnoha inzerátů, které takové náramky nabízely a zároveň uváděly jejich popis, jsem zjistila, že jejich původ je z učení, které pochází z Izraele a jmenuje se Kabbalah. Podle něj je "právě červený náramek symbolem ochrany před negativní energií, zlými pohledy - uhrančivýma - tzv.. ďáblovými očima. V bodě, kde se náramek svazuje, se zachycuje negativní energie proudící do těla ". Tolik mi prozradil internet. Díky němu jsem si udělala aspoň jakou - takovou představu o červené niti, která na první pohled vypadá nevinně.
Já jsem Hospodin Bůh tvůj
Internet je vynikající zdroj informací, ale ne vždy stačí. Proto jsem se rozhodla , že si něco o červených nitkách pohledám i v knihách. Začala jsem s křesťanskou literaturou, Katechismem katolické církve a knihou z oblasti morální teologie od Františka Tondry. V krátkosti shrnu svá zjištění:
nošení amuletů, kterým přisuzujeme jistou moc, je hříchem proti prvnímu Božímu příkazu. Tím, že se spoléháme ve svých potížích na jinou moc než na Boha, a přitom využíváme různé alternativní prostředky, nám sice prvotně pomoci skutečně mohou. Na druhé straně bychom však měli pamatovat na to, že pokud využíváme pomoc Zlého, odvracíme se od Boha a odmítáme pomoc, kterou nám s milosrdným očekáváním nabízí. Takový způsob "uzdravení" pomocí různých amuletů až po "odrábanie" může přinést jiné obtíže, především duchovní - ztrátu klidu, vzdálení se od Boha a mnohé jiné.
Svědectví
bývalé lidové léčitelky
Knihy mi přinesly množství nových informací, ale i tak mi chyběl někdo, kdo by mi to všechno jasně a komplexně vysvětlil. Bůh to zařídil tak, že během jednoho gospelového festivalu jsem dostala odpověď na své otázky prostřednictvím svědectví Olgy Staňové, bývalé lidové léčitelky . Ve svém svědectví se zmínila i o zmíněných červených šňůrkách:
"Pokud jsme dali dítě Kristu, tak víme, komu jsme uvěřili. Ne červená šňůrka mě ochrání před ďáblem, ale Kristus! "Oľga také vzpomněla lidí, kterým bývá špatně: "
uhranutí funguje, ale my takovými způsoby vlastně vyháníme ďábla ďáblem! To znamená, že jsme se provinili proti prvnímu přikázání "Také se zmínila o lidech, kteří se domnívají, že jim někdo ublížil pohledem:
"Kdo mi řekne, že mu přišlo, z očí ', ať si nejdříve zkontroluje svůj vztah k Bohu! Dokud je Bůh v mém srdci, nikdo mi neublíží. Důležitá je radikálnost, ne prostřední cesta. Od Krista mě může odloučit pouze těžký hřích. A jak to vyplývá z listu Efesanům - je důležité žít duchovně, modlit se a důvěřovat Bohu."
Na závěr
Víme, že nevěřícím lidem je náročné vysvětlovat, že Bůh dokáže jejich potíže vyřešit i jinak než "házením uhlíků", nošením červených nitek či různými jinými způsoby. Je však i mnoho věřících, kteří se těchto praktik nechtějí vzdát a nepovažují je za nic špatného. Pamatujme však, že i malé zlo je zlo. Jedině pravda nás může vysvobodit.
Alžbětu Vargová
Převzato z
Katolické noviny (sk) 37/2012,
článek z 12. září 2012 naleznete
zde.
