Pochází z malé vesničky Vlkoš (u Přerova), vystudovala pedagogickou fakultu - obory matematika a zeměpis. V současné době pracuje jako pastorační asistentka ve FATYMu ve Vranově nad Dyjí. Náboženství začala učit v misijním uzemí na severu Čech, kde studovala, pak působila 5 let jako katechetka na ,,zbožné" Hané (ve své rodné farnosti). Nyní učí na školách ve farnostech FATYMu.
Co vám dělá v katechetické práci radost?
To se dá objektivněji zhodnotit až s odstupem času. Mnohé není hned vidět. Například mám velikou radost, když se vracím na místa ,,bývalých působišť" a setkávám se s lidmi, kteří vytrvali. Pokud to jsou děti, které jsem učila a které už vyrostly a víru si uchovaly, to mě opravdu povzbuzuje.
Tady v pohraničí se stále učím rozsévat, ne sklízet. Těší mě, když se nám na začátku školního roku podaří na školách rozjet skupinky náboženství, když děti objeví modlitbu jako rozhovor s tím, kdo je má rád, když objeví vzory ve světcích. Mám radost, když se nám skze děti podaří alespoň trošku přitáhnout rodiče či prarodiče nebo i sympatizující kantory (zapojení do tříkrálové sbírky, výtvarných soutěží, Noci kostelů nebo spolupráce na realizaci křesťanských táborů během prázdnin).
Co vám v katechetické práci dělá starosti?
I přesto, že jsem učila v malotřídce, je pro mě náročnější práce ve skupince děti různého věku, a to především proto, že mnohé děti přicházejí do náboženství teprve ve vyšší třídě, často nemají žádné znalosti a nevyrůstají v křesťanském prostředí. Stává se, že se přihlásí šesťák nebo osmák, který začíná od nuly. Někdy říkám, že mezi nimi a prvňáky je rozdíl jen v tom, že tito umí číst a psát. Jindy je ve skupince třeba jen žák z osmé či deváté třídy, který vytrval, je z praktikující rodiny, a spolu s ním jsou zde děti z 1., 2. a 3. třídy, které o Bohu dozvídají poprvé. V posledních letech se mi zdá, že je těžké děti (především ty starší) motivovat ke kladným morálním hodnotám, ke snaze pracovat na sobě samém, nejen znát teorii, ale umět se skutečně rozdělit, být pravdomluvný, zastat se slabšího...
Můžeš se podělit o nějaký praktický nápad, který se u vás ve farnosti podařilo realizovat?
Není to můj nápad, ale řekla bych, že se nám na školách velmi osvědčila dějepisná soutěž Bible a my, kterou vyhlašuje ZŠ Strážnice. Soutěž je určena pro všechny - ne tedy do hodin náboženství, ale především do dějepisu nebo literatury. Je výbornou možností jak vstoupit do výuky s představením Knihy Knih. Když jsem před šesti lety do Vranova nad Dyjí přišla, soutěž zde neznali, a tak jsme na Znojemsku začali s její organizací. První rok se zapojilo jen několik soutěžících, nyní už pravidelně procházíme během září a října všechny naše školy od třetích do devátých tříd a s žáky si o Bibly povídáme. Když mě na začátku školního roku děti ve škole během dopoledne potkají s různými výtisky Bible, už se ptají, kdy příjdu do jejich třídy. Některé se na povídaní o Bibli velmi těší. Je zajímavé, že i paní učitelky, které se hodin účastní, odcházejí spokojené, a věřím, že je toto téma obohacuje. Letos si besedu o Bibli vyslechlo téměř 300 žáků, což v našem regionu není málo. Nestihneme si samozřejmě říct vše, každý rok však alespoň něco. Je velmi pěkné sledovat postupně se zlepšující znalosti dětí.
