Těšíme se na Ježíška, co nám zase nadělí....tak nějak zněla písnička z rádia. Ježíšek naděluje, říkala jsem si. Jaký je to paradox...
O vánocích si připomínáme, že se Ježíš narodil, ale dárky dáváme sobě ne jemu. Tak převráceně je to v naší společnosti postavené. Když má někdo narozeniny, tak dáváme my dárky jemu, neboť jsme vděčni, že dotyčný člověk je mezi námi. A tady je to vlastně úplně naruby. A proč? Lidé se bojí, dát dárek Dítěti, které se skutečně narodilo, mají strach, že je někdo bude posuzovat? A až je bude posuzovat Bůh, toho se nebojí?
Ježíš se před 2000 lety skutečně narodil. Je to On, kdo má narozeniny, a protože On nás obdaroval s vděčnosti za to si to o vánocích připomínáme. Jemu bychom měli skládat dary. Už jste v tom shonu, abyste na nikoho s dárky nezapomněli, přemýšleli nad tím, že na Něj se většinou zapomíná?
Co takhle mu také něco darovat. Že je to těžké?
Mám tu takovou malou inspiraci. S dětmi v Jeníkově letos vystřihujeme Betlém. Každé dítě si může domů odnést postavičku, kterou doma vystřihne a pak mi ji na faru donese a postupně, tak skládáme Betlém. Jednou za týden má postavička pro každé dítě úkol, který se má dítě snažit celý týden plnit. Např. nemá odmlouvat, má si urovnávat boty, ustlat postel, má poslouchat rodiče nebo se také pomodlit. I Vy si můžete nějaký úkol vymyslet a jeho plněním dát Pánu Ježíši takový malý dárek.
Já už svůj dárek mám. A co Vy?
