Mám tu další životní zkušenost.. :), kterou jste jistě patrně zažili.. :) a víte co je to za pocit, když kvůli něčemu, co nemůžete změnit brečíte...
Víš co je smutek??? Žít bez radosti, bez naděje. Samota, do které může upadnout každý, kdo nepříjme danou skutečnost, která smutek vyvolala a neustále se v ní utápí. Smutek je také plod života bez Boha. Nejosamělejším místem na světě je lidské srdce bez lásky... Lékem na smutek je radost a možná i služba druhým. Láska praví: Chci Ti dát úsměv tam, kde ty necháváš slz... Čas vyhojí velké rány, jizvy zůstanou, ale Bůh je může uzdravit.
Nikdy není hrdina ten, co zklamal a opustil, ale kdo byl zklamán a odpustí..
Až ti bude úzko, otoč se čelem k Bohu. Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy. Teprve až se zaplní bolestí, dozví se o jejich existenci...
Zamilovanost začíná úsměvem, polibkem a končí slzou. Pravá láska miluje, i přes velkou bolest v srdci...
Člověk by si nikdy neměl ubližovat sám, protože se vždy najde někdo, kdo to udělá za něho...Je však třeba pamatovat, že je potřebné VŽDY odpouštět.
Není možné milovat a přitom nebýt šťastný, ale je možné nemilovat a být velmi nešťastný. Ke komu jinému se jít vyplakat, když jediný, kdo by mohl zastavit Tvé slzy, je právě Bůh. Můžeš díky modlitbě létat v oblacích, stejně tak se, ale můžeš propadnout do nejnižšíh hlubin své bolesti, když Bohu svou bolest neodevzdáš. Chraň si své srdce a odevzdej je Pánu.....a....MILUJ.
