Z Facebooku: Michaela Mrowetz
V poslední době mne v ordinaci vyhledávají ženy, i muži, kteří jsou traumatizováni svým rozhodnutím, že zdravotníci po jejich souhlasu (nechci teď řešit formu a způsob tohoto souhlasu) ukončili život jejich prenatálního dítěte z důvodu podezření na možnou vývojovou vadu.
Toto rozhodnutí, jakkoliv rozumné, či zmanipulované, vždy mění dynamiku celé rodinné struktury a lidé často setrvávají v dalších destruktivních scénářích.
Při znaleckém posuzování obětí domácího násilí jsem si všimla vyššího výskytu žen se zkušeností s ukončením života prenatálního dítěte i pro možnou vývojovou vadu.
Psychoterapeutická práce s těmito lidmi prokazujícími posttraumatickou stresovou poruchu je zaměřována na znovunalezení kontroly, odčinění, odpuštění, zaintegrování.
S tématem ukončování života prenatálních dětí s podezřením na možnou vývojovou vadu pracuji již několik let.
Česká perinatologie chce pozitivní výsledky.
Ukončováním životů těchto prenatálních dětí výsledky dostávají do pozitivních čísel -
k nejpodstatnějšímu snížení perinatální úmrtnosti v ČR - o zhruba třetinu, cca 2 body promile - v uplynulých 15-20 letech, došlo "zásluhou" těhotenských screeningů a následným usmrcováním perinatálních dětí (které pak již perinatální statistiku "nekazí"). (Zdroj: jeden z článků P. Velebila o perinatální úmrtnosti).
Ženám je diagnostika předkládána jako velmi žádoucí a dostupná nutnost a možnost zvýšit kvalitu života bez dítěte s možnou vývojovouvadou:
https://www.facebook.com/harmonyprenataltest
Na škále traumatických situací je psychology vždy jako zásadně nejsilnější událost způsobující největší trauma hodnocena smrt dítěte pro rodiče. Je lhostejno, zda jde o smrt přirozenou, či vyžádanou.
Lidé po tomto prožitku jsou více ohroženi posttraumatickou stresovou poruchou:
http://www.psychiatria-casopis.sk/psychiatria/archiv-cisel/archiv/obsah-cisla-1-2013/povodna-praca/posttraumaticka-stresova-porucha-ptsd-po-porodu-diagnostika-terapie.html
Často o tomto tématu hovořím se zdravotníky, narážím však na silný obranný mechanismus, kterému pracovně říkám NE-porod NE-dítěte tzv. potracení plodu, v horším případě zdravotníci mluví o tzv. biologickém odpadu. Co by se stalo, kdyby zdravotníci ve svém myšlení připustili možnost pojmenování prenatálního dítěte prenatálním dítětem?
Velkou pozitivní motivací je pro mne spolupráce s Peterem Freyberghem, jehož cituji:
„Pokud bychom dokázali zajistit, aby každé dítě bylo milováno a chtěno od samého začátku, aby bylo ctěno a aby úcta k životu byla jednou z nejvyšších lidských hodnot, a pokud bychom dokázali optimalizovat prenatální a perinatální stadia života bez narušení základních potřeb, bez agrese a psychotoxických vlivů, výsledkem bude společnost bez násilí. Tak, jak jednáme se svými dětmi, budou naše děti jednat se světem. A to zahrnuje i dítě ještě nenarozené.“Prof. MUDr. PhDr. Peter Fedor-Freyberg, gynekolog, porodník a dětský psychiatr
Jakékoliv rozhodnutí rodičů je respektu hodné, pokud se rozhodují vědomě či instinktivně avšak silně podpoření společností ke všem možným způsobům péče o jakékoliv děti.
Převzato z:
FC - Michaela Mrowetz
3. prosinec 2013
Najdete na:
www.facebook.com/notes/michaela-mrowetz
@@@
Ludmila Lázničková
ve své ambualnci se snažím rodiče motivovat, aby testy na vývojové vady vůbec nepodstupovali. Kromě toho v CENAP pravidelně pořádáme seminář "Na začátku těhotenství", teď bude 16.12. Je to ale věčný boj, spousta lidí nechápe nebezepčnost těchto testů, než je podstoupí. Pak, když jim vyjdou testy špatně, a přesto je podpořím, aby si miminko ponechali, tak maminka prožívá hrozné nervy, čím víc se blíží termín porodu, porod často končí císařským řezem (prý byl nepostupující) a jsou potíže s kojením...
