Je to už delší dobu, co jsem byla na návštěvě u jedné sestřičky a když jsem odcházela, věnovala jsem ji jedno CD od Marianek.
Za nějaký čas, když jsme se opět potkaly, zeptala jsem se, jestli už si to CD, co jsem ji dala, poslechla. Odpověď byla, že ne, že ještě nebyl čas. Trochu mě to zamrzelo a říkala jsem si, že už ji nikdy žádné CD nedám.
Minulý týden jsem opět měla možnost navštívit v Praze onu sestru, které jsem před časem věnovala to výše zmíněné CD. Jak jsme tak povídaly o všem možném, tak najednou mi začala povídat příběh o své neteři, která to má nyní v životě velmi těžké.
Najednou mi ta sestřička také řekla, že to CD od Marianek, které jsem ji kdysi dala, že ho dala právě této své neteři, která je z něj velmi unešená a prý se vždy velmi těžší, až si bude moci toto CD pustit. Říkala, že je to pro ni obrovská radost a posila, poslouchat ty písničky, které na CD jsou.
Toto povídání mi udělalo velkou radost a hned jsem si říkala, že této pani pošlu ještě i druhé CD, jež Marianky nahrály. Jedno jsem zrovna měla v autě, tak to nebyl žádný problém.
Druhý den jsem pak jela se sestřičkou na mši svatou a v autě v rádiu jsem měla dané také CD od Marianek, napadlo mě, že bych ji mohla jednu písničku pustit a udělala jsem to. Když jsem se s ní potom loučila, řekla mi, že ji ta písnička zněla celou dobu na mši svaté v uších. Nenapadlo mě nic lepšího, než CD z rádia vytáhnout a dát ji ho.
Když jsem pak přijela domů, tak za nějakou chvíli mi přišla sms zpráva, kde mimo jiné bylo, že už to darované CD poslouchá a že je to „krása a pokoj“. Potěšilo mě to dvojnásob.
A proč to píšu? Uvědomila jsem si, že ne vše, co člověk daruje, nebo co dobrého udělá, musí být hned oceněno a doceněno. Tenkrát mě to mrzelo, že ten dar zůstal „ležet bez poslechnutí“, ale nyní se o to víc raduji, že se neztratil úplně, ale že přinesl užitek někomu, kdo to potřeboval.
A není to podobně v našem životě i s jinými věcmi, které uděláme, nebo s časem, který věnujeme někomu jinému? Nemáme někdy pocit, že to vše nemá cenu a je to zbytečné, protože ten druhý to neocenil, nepřijal….?
DÍKY BOŽE, že jsi mi ukázal a dal zakusit, že všechno, co uděláme pro druhé není zbytečné a to i přesto, že mnohdy nevidíme výsledek hned. DÍKY BOŽE, že i to naše „málo“ co dáváme, dokážeš proměnit ve velkou věc!
