Zamyšlení nad evangeliem první neděle adventní- cyklus A
Ježíš řekl svým učedníkům: „Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka.
Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě ženy budou mlít na obilném mlýnku:jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde.
Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ (Mt 24, 37-44)
V době Noemově se lidé pohoršovali nad „bláznovstvím stavět loď na suchu“. Noe nezamlčel nikomu Boží varovná slova o hrozící katastrofě potopy, ale nikdo mu neuvěřil. Doba stavění archy byla tím pro jedny dobou přípravy na ohrožení, pro druhé byla dobou hédonistického užívání světa.
Je tomu dnes jinak? Kristus Pán jasně předpověděl konec světa a to ať je brzký, nebo vzdálený milióny let. Církev Božího lidu je ve svých božských prvcích lodí k záchraně. Pyšní a poživační lidé mají podobné důvody k posměchu jako současníci Noemovi.
Církevní loď je nepraktická; je bez světské moci, na suchu; jejími kapitány, kormidelníky i ostatními námořníky jsou chybující lidé; spoléhá se jen na Boží zaslíbení jako skutečné vedení Duchem.
Jen malá část lidstva důvěřuje tomuto Božímu vedení a zaslíbení a vstupuje na loď nohou i srdcem. Patřím k této části lidstva?
Dnešní liturgický text nás také vybízí k bdělosti a připravenosti na smrt.
Advent je pro křesťana důvodem k radosti. Smrt, či konec světa není pouze věcnou skutečností, ale má i osobní ráz: „Milovaný Pán přijde ke mně! Pán, Božský bratr a přítel, který mi daruje svou věčnou lásku!“ V umírání k nám nepřichází jen silniční nehoda, rakovina, srdeční mrtvice, zubatá, či osud, nýbrž Pán s pozváním ke svatební věčné hostině!
V připravenosti a bdělosti na smrt zdůrazňuje Pán zvláštním způsobem, že je nutné, abychom se vnitřně osvobodili od přílišných světských starostí a od omamných opojení smyslů.
Životní starosti sice patří k životu, stejně jako práce, odpočinek, radost a bolesti. Varování Pána se však týká nemíry těchto starostí. Křesťan sice bude mít vždycky vrchovatou ošatku starostí: musí spravovat svěřené světské záležitosti rodiny, povolání, kultury,
techniky, společnosti aj., ale nemá tím vším zaplnit lidské srdce natolik, aby se utopilo v pozemském blátě a nedovedlo se už vznést k věčným cílům. Jak těžké je pro nás zachovat správnou míru ve svém vztahu k lidem a věcem.
„Uč nás, Pane, počítat naše dny, abychom došli moudrosti srdce!“ (Ž 89,12)
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
