Jde o osobní svědectví, jak se mladá katolická matka dostala do zajetí esoteriky
a nebyla si přitom vědoma, že se důvěřivě vystavila démonickým silám. Dnes plná vděčnosti
dosvědčuje, jak ji moc Ježíšovy milosrdné lásky vysvobodila ze sevření okultních sítí.
Prohloubila
tak svou víru natolik, že to způsobilo obrácení jejích dvou synů. Syn Jan dnes studuje
v Římě, protože se chce stát knězem a misionářem Rodiny Panny Marie.
Všechno začalo v roce
1991. Se svým manželem
a dvěma syny
jsme vedli zcela normální a nenápadný
rodinný život. Každodenní
povinnosti matky si vyžádaly
všechen můj čas. Protože
můj manžel byl evangelík, začala
jsem zanedbávat svou katolickou
víru a její praktikování. Nechodila
jsem již na mši svatou
a modlila jsem se stále méně.
Ale právě tehdy jsem si udělala
předsevzetí, že někdy později, až
na to budu mít více času, začnu
se opět starat o svůj život víry.
Právě za těchto okolností
jsme já a můj dvouletý syn onemocněli
neurodermatitidou. Protože
jsme se nechtěli podrobit
zdlouhavé léčbě pomocí kortikoidů
s mnoha vedlejšími účinky,
obrátila jsem se na doporučení
jedné známé na léčitelku. Ta
prý má božskou sílu, která proudí
z jejích rukou, a dosahuje v léčení
velkých úspěchů. Úspěch
se dostavil také u nás dvou. Tato
velmi sympatická žena vedla
se mnou dlouhé rozhovory
o příčinách nemocí, o utrpení
a o světovém názoru z pohledu
esoteriky. Ochotně jsem se s ní
pouštěla do debaty o těchto otázkách,
protože mě již od mládí
velmi zajímaly.
Byla jsem fascinována zázračným
uzdravením naší neurodermatitidy,
a protože jsem neznala
dostatečně Písmo svaté, zdálo se
mi vysvětlování léčitelky o karmě
zcela jasné a pochopitelné.
Dostala jsem se do styku s léčitelem
z Dálného východu, s jeho
učením o energiích, vlnění
a blokování energie, které jsou
údajně příčinou chorob. Od léčitelky
jsem se poprvé dověděla,
že chronické nemoci a rány
osudu mohou být následkem nesprávného
jednání v předcházejících
životech, jak to vysvětluje
nauka o převtělování.
I když jsem tyto názory později
odmítala, zatím se stále více
uvolňovaly moje vnitřní zábrany.
Bez problému jsem kombinovala
učení katolické církve s myšlenkovým
bohatstvím Dálného
východu. Esoterickou léčbou
jsem se nepozorovaně stávala
slepou a neschopnou rozlišovat
pravdu. Bylo mi najednou
nápadné, jak velmi mnoho
našich dobrých přátel, kterých
jsem si velmi vážila, a byli mezi
nimi jak katolíci, tak evangelíci,
se zabývalo různými esoterickými
praktikami a tzv. alternativní
medicínou. To mě samozřejmě
povzbuzovalo, abych tomu všemu
opravdu uvěřila.
Povzbuzena viditelnými úspěchy
léčení chtěla jsem lépe poznat
esoterické učení a účinky
jeho léčebných metod. Proto
jsem přečetla mnoho knih s touto
tematikou a účastnila jsem
se vystoupení osob obdařených
schopnostmi média. Věřila jsem
esoterickým vysvětlením chorob
jakožto následkům narušené rovnováhy
energie, blokád, karmy
podle nauky o reinkarnaci.
Tak jsem si také myslela, že
v učení o karmě jsem našla konečně
odpověď na otázku o příčinách
a smyslu utrpení. Protože
esoterika používá mnoho termínů
převzatých z křesťanství, nepoznávala
jsem v ní bludné učení.
Ve skutečnosti jsem se však
stále více vzdalovala od víry v Ježíše
Krista.
Esoterika učí, že božské nosí
člověk absolutně v sobě, to
znamená, že člověk je sám sobě
bohem a že na základě vlastního
úsilí může dospět k dokonalosti.
To neznamená nic jiného
než sebevykoupení. Tvor už není
závislý na Stvořiteli. Nepotřebuje
již Vykupitele ani odpuštění,
milost ani modlitbu. Místo našeho
trojjediného Boha, ke kterému
může mít každý svůj osobní
láskyplný vztah, představuje
nám esoterika neosobní, kosmický
pojem boha jako kosmickou
a univerzální životní sílu.
Tvrdí, že z nekonečnosti vesmíru
proudí univerzální životní
energie, která všechno proniká
a vše udržuje při životě, se kterou
musí být člověk ve shodě,
aby byl zdravý a šťastný. Toho
můžeme dosáhnout pomocí jógy,
meditací esoterických technik
v duchu filosofií Dálného východu.
Na dosažení tohoto cíle
potřebuje člověk několik životů.
Esoterické léčebné metody
praktikované pod rouškou
křesťanství
V prosince 2000 jsem uslyšela
o nové léčitelce v našem
městě, která prý má mimořádné
schopnosti k uzdravování. Na
základě svých pozitivních zkušeností
z roku 1991 jsem po ní
chtěla, aby mi vyléčila moji alergii.
Působila na mě velmi seriózním
dojmem. Byla to sympatická,
schopná žena, kromě toho
evangelička, takže jsem jí důvěřovala.
Její metody zahrnovaly
široké spektrum esoteriky: homeopatii,
Schüsslerovy soli, Bachovu
květinovou terapii, orientální
diagnostiku tváře, práci
s energiemi, reiki, zaklínání nemocí
a další metody. Opět se mi
u ní objevovaly smíšeniny esoterického
orientálního smýšlení
s důvěrně známými křesťanskými
prvky, což jsem považovala
za normální.
Tato léčitelka měla velké
úspěchy, protože měla schopnosti
média. Otevřeně hovořila
o tom, že byla v duchovním
kontaktu s anděly, kteří jí při léčení
pomáhali. Při všech terapiích
používala kyvadélko. Používání
kyvadla a styk s anděly mi
vysvětlovala jako Boží dar, který
obdržela, aby mohla léčit.
To byly pro mne zcela nové
zkušenosti. Léčitelka často hovořila
o své víře v Boha. V její
ordinaci jsem viděla Bibli a Ježíšovu
sochu. Zaslepená křesťanským
nátěrem a viditelnými
úspěchy v léčení a zálibou v orientálních
esoterických myšlenkách
nechala jsem se od ní léčit
já i celá moje rodina. Až příliš
pozdě jsem si uvědomila, že se
u této ženy ocitám v okultní oblasti,
protože její schopnosti byly
ve skutečnosti vyvolané mocnostmi
temna. Zpočátku jsem
však neměla pochybnosti o jejích
„božských darech léčit“.
Tehdy jsem totiž věřila tomu,
že všechno, co uzdravuje, musí
být dobré a pochází od Boha.
Nevěděla jsem ještě, že i ďábel
umí předstírat uzdravení. Jsou to
uzdravení jen zdánlivá, při kterých
se původní syndromy a problémy
zdají být vyléčené, ale ve
skutečnosti se jen přesouvají do
jiné oblasti. Po esoterické okultní
léčbě sice zmizí tělesné bolesti
nebo neurodermatitida, ale po
nějakém čase, někdy i delším, se
objeví nové problémy, které se
nemusí týkat jen těla, ale i duše:
často jsou to jiné choroby a psychické
problémy, strach, noční
můry, agrese, hádky, narušené
lidské vztahy, a dokonce narušené
vztahy k Bohu, které brání
v modlitbě anebo probouzejí odpor
k božským věcem. Ďábel nepozorovaně
maskuje svoje ničivé
záměry domnělými úspěchy.
Předstírá uzdravení, aby se člověk
na to spolehl a on tak získal
moc nad lidmi a mohl škodit jejich
duším.
Místo k lékaři jsme chodili
s našimi problémy k léčitelce.
U mého syna se najednou objevily
nevysvětlitelné bolesti hlavy,
kterých ho měla zbavit rovněž léčitelka.
Po několika návštěvách
mi léčitelka dala do ruky kyvadlo
s odůvodněním, že se nyní
musím naučit sama s ním zacházet.
Chtěla při mateřské dovolené
svoji ordinaci na čtvrt roku
zavřít. V době její nepřítomnosti
jsem měla pomocí kyvadla určovat
dávkování homeopatického
léku, aby se prý drahé léčení
mého syna nemuselo přerušit.
Nejprve jsem k práci s kyvadélkem
cítila nechuť. Ale léčitelka
se snažila zbavit mě pochybností
a odporu. Vysvětlovala mi,
že kyvadlo je zcela neškodné
a není na něm nic mimořádného.
Je to jen kontakt s vlastním
vědomím, které tímto způsobem
naznačuje, co tělo nebo duše potřebuje.
Uvěřila jsem jí.
Musela jsem se rychle rozhodnout,
protože jsem ji mohla
zastihnout už jen několik dní.
Buďto pomůžu svému synovi použitím
kyvadla při užívání účinného
léku, nebo se v drahé léčbě
nebude moci pokračovat. I když
se ve mně všechno bouřilo, vzala
jsem kyvadélko do ruky. Vnitřně
jsem již dříve dala souhlas zlu,
aby skrze mne působilo. To, že
za okultními metodami stojí zlí
duchové, to jsem ještě nevěděla.
Pak už šlo všechno velmi rychle.
Najednou jsem získala schopnosti
média. Jednoduše byly zde!
Schopnosti média
Léčbu svého syna jsem skutečně
dovedla do konce, jak mi
to léčitelka vysvětlila. Jan byl
úplně zbaven bolestí hlavy a můj
odpor k používání kyvadla zcela
zmizel. Začala jsem s ním běžně
pracovat. Nejprve jsem ho používala
při lécích, potravinách
a pak při všem možném. Fascinovalo
mě, jak je možno navázat
kontakt s podvědomím. Prostřednictvím
otázek, které jsem
si stanovila, a odpovědí, které
jsem dostala, vzniklo ve mně
podezření, že to nemůže být jen
podvědomí, co způsobuje výkyvy
kyvadla. Začala jsem totiž s kyvadlem
pohybovat mezi písmeny,
a tak jsem získávala celé věty,
které měly smysluplný obsah
a týkaly se mého života. Kyvadlo
tak získalo v mých rukou novou
kvalitu. Často mě však začaly bolet
dlaně, hlavně v noci. Získala
jsem další schopnost. Přes moje
ruce proudily teplé vlny a to mi
působilo nezvyklé mravenčení.
Pocítila jsem, že ruka začala automaticky
psát, když jsem jí to
dovolila. O této schopnosti jsem
už dříve četla. Při automatickém
psaní vede lidskou ruku nadpřirozená
síla a ruka píše sama od
sebe. Nejprve se mi to zdálo trochu
nebezpečné, ale vždyť u léčitelky
jsem viděla různé věci,
které údajně všechny pocházejí
od Boha.
V duchu jsem řekla Ježíšovi,
že budu dávat pozor na to, co
moje ruka napíše. Pokud to bude
něco zlého, nebo to nebude
mít žádný smysl, tak v tom nebudu
dále pokračovat. Ale jestliže
by na papíře bylo napsáno
něco dobrého a svatého, budu to
pokládat za Boží vůli, že tímto
způsobem se mnou navázal kontakt.
S naivní důvěrou jsem tedy
dala svou ruku k dispozici. Napsala
několik slov v neznámém
jazyku. První srozumitelná věta
zněla: Chvála, oslava, velebnost
a všechna sláva našemu Pánu.
Přijala jsem ta slova jako něco
svatého a psala jsem dále,
protože jsem nepoznala, kdo
je tímto „naším Pánem“. Věřila
jsem ve své nevědomosti, že je
to chvalozpěv na našeho trojjediného
Boha.
Můj „anděl“
Náhle se mi představil jeden
„anděl“. Řekl mi své jméno a své
postavení v hierarchii andělů.
Psal mojí rukou, že ho ke mně
poslal Bůh. Vysvětloval mi, že
mi Bůh dá stigmata, proto mě
několik týdnů bolí dlaně. Tento
falešný anděl mi diktoval krásné
modlitby, které nevyvolávaly
žádné pochybnosti. Komunikace
s „andělem“ probíhala pomocí
kyvadla, automatického psaní
nebo jako přenos myšlenek.
Nesmíš
pracovat s kyvadlem
Po určité době mi nějaký
vnitřní hlas řekl: Nesmíš pracovat
s kyvadlem! A kyvadlo přestalo
působit, i když jsem to opakovaně
zkoušela. V tu dobu se stáhl
stranou i „anděl“. Léčitelka mi
vysvětlila, že jsem velmi nadaná
duše a že všechny tyto schopnosti
pocházejí od Boha. Přestávky
ve styku s „nebem“ jsou prý normální.
Někdy je to jen zkouška.
Mám prý místo kyvadla zkusit
proutky neboli biotenzor. A skutečně,
„anděl“ se opět vrátil do
mého života.
Ještě jsem nechápala, že to
byl Ježíš, kdo mě varoval: „Nesmíš
pracovat s kyvadlem!“ Zlý
duch mě chtěl tělesně i duševně
zničit. Já jsem si však byla jistá,
že všechno pochází od Boha.
Mojí chybou bylo, že jsem se
neobrátila na kněze, abych získala
radu a pomoc církve. Neměla
jsem k tomu odvahu. Bála
jsem se, že mě kněz nepochopí
a bude mě pokládat za duševně
labilní osobu, která se musí léčit.
Bůh věděl o mojí neznalosti
a viděl i moji dobrou vůli, že
jsem uzdravováním chtěla získávat
duše pro něho. Snad proto
mi ve svém milosrdenství pomohl
najít cestu k sobě.
Osvobození od esoteriky
Můj návrat do katolické církve
probíhal postupně a opatrně.
Nejdříve jsem se těšila z mediálních
schopností, které jsem již
měla. Už jsme nemuseli chodit
k lékaři. Ale současně ve mně
rostla touha být znovu „normální“
a vnímala jsem své schopnosti
jako zátěž. Už jsem je nechtěla
mít. Můj život z víry byl
stále intenzivnější. Čím více
jsem praktikovala víru, tím problematičtější
se pro mě stávalo
sjednotit evangelium s esoterickým
učením a silami, prouděním
sil, karmou a esencemi. Falešný
„anděl“ mě však ujišťoval, že je
to pro mne Bohem určený prostředek,
jak přivádět lidi k Ježíši.
Celé týdny jsem úpěnlivě prosila
Ježíše a Marii, aby mě chránili
před bludnými cestami a aby
mi ukázali jednoznačně Boží vůli.
„Anděl“ se však přitom choval
tak, abych neměla žádné podezření.
Tři a půl roku se vydával
za „anděla světla“ a přitom se neprozradil.
Choval se ke mně jako
„svatý přítel“ a nikdy na mě nečinil
nátlak. Protože jsem však
nechtěla hledat nic jiného než
Boží vůli, Bůh mi ve své dobrotě
vnukl myšlenku, abych si svoje
charisma dala potvrdit některým
knězem.
Byla jsem pak ochotná přijmout
esoterické léčitelství jen
s jasným souhlasem církve. Po
mnoha modlitbách jsem konečně
poznala jednoho kněze. Ten
mě varoval před rafinovanými
podvody ďábla a radil mi: Modlete
se, aby vám Bůh poslal do
cesty omilostněného kněze, který
by z vnuknutí Ducha Svatého
vnesl do této věci jasno.
Tímto knězem měl být
P. James Manjackal. V roce
1994 měl v Hamburku duchovní
cvičení, na která jsem se přihlásila.
Od tohoto charismatického
kněze jsem očekávala rozhodující
pomoc. Tři dny před začátkem
exercicií mě silně svrběla
ruka. Doufala jsem, že mi Bůh
zjeví ještě něco důležitého. To,
co jsem tehdy napsala, znamenalo
rozhodující obrat v mém životě.
Text zněl: Jsem démon. Nyní
tě musím opustit, proto se ti přiznávám,
abych tě vyděsil. Ty jsi
nikdy nedokázala léčit. Všechno
bylo zbytečné.
P. James mi potvrdil, že tímto
andělem byl skutečně zlý duch.
Musím se nyní celou svou vůlí
zříct zlého ducha a obnovit
svou víru v Ježíše Krista. Silou
své kněžské autority a ve jménu
Ježíše Krista zlomil P. James démonická
pouta.
Definitivní osvobození přišlo
po upřímné lítosti při svaté zpovědi.
I když jsem po exerciciích
všechny esoterické předměty,
pomůcky a návody zničila, ještě
po nějakou dobu mě „anděl“
napadal. Své služby a úspěchy
nedává nikomu zadarmo. Dříve
nebo později si vybere svou cenu.
Nechce naše štěstí ani dobro.
Ale právě v tu dobu mi byl
Ježíš obzvláště blízko.
Ježíš je mým jediným Vykupitelem.
Po všech těchto zkušenostech
jsem nyní svůj život postavila
jen na Ježíši Kristu, svém
Zachránci a Vykupiteli. Nejenže
mě osvobodil z pout satana, ale
daroval mi novou hloubku víry.
Objevila jsem potřebu číst Písmo
svaté, objevila jsem krásu modlitby,
především klanění. Vznikla
ve mně touha po každodenní
mši svaté, a tak jsem znovu objevila
význam svaté Eucharistie.
Moje srdce se široce otevřelo
pro lásku k Panně Marii, naučila
jsem se modlitbě růžence,
přehodnotila jsem svůj postoj
k Svatému otci a uvědomila jsem
si, že musím změnit svůj osobní
způsob života. Také jsem přestala
s antikoncepcí.
Dnes jsem šťastnou katoličkou
a všem chci vyprávět o kráse
a plnosti naší víry. Když svou
víru opravdu praktikujeme, jsme
chráněni před úklady nepřítele,
který se umí vydávat za anděla
světla, ale dříve nebo později
ukáže svou pravou tvář. Chci
děkovat Bohu, svému Zachránci,
až do konce svého života, chválit
ho a stále více milovat.
Víťazstvo srdca 86/2012
Zkráceno
Světlo 39/2012