Uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha.
(Zj 21,2)
Často je církev nazývána také Boží stavbou. Sám Pán se přirovnal ke kameni, který stavitelé odhodili, ale který se stal svorníkem. Na tomto základě budují církev apoštolové a z něho má církev svou pevnost a soudržnost. Tato stavba je označována různými názvy; Boží dům, ve kterém bydlí jeho rodina, Boží příbytek v Duchu, „Boží stan mezi lidmi“, ale především svatý chrám, který svatí otcové opěvují jako zpodobený v kamenných svatyních a který liturgie právem přirovnává ke svatému městu, novému Jeruzalému. Do této stavby jsme jako živé kameny zde na zemi vestavěni také my. Evangelista Jan nazírá toto svaté město, jak při obnově světa sestupuje z nebe od Boha, připravené jako nevěsta „okrášlená pro svého ženicha“.
(LG 6)
