Představa mnohých lidí o životě křesťana a jeho spáse je přibližně následující:
Člověk se narodí, je pokřtěn jako dítě nebo jako dospělý, roste ve víře a plní Boží přikázání. Mezi nimi samozřejmě na prvním místě Desatero.
Pak člověk umře. Pak se spočítají jeho dobré skutky a špatné skutky a pokud těch dobrých je víc, jde do nebe, v opačném případě skončí v pekle.
Morální život je tak záležitost plnění příkazů, zákazů a nařízení, která nám obvykle brání dělat věci, které bychom jinak dělali - a často a rádi. Kromě Desatera nám s příchodem Ježíše Krista přibyla ještě hromada dalších přikázání, mezi nimi povinnost milovat své nepřátele, takže jsme na tom ještě hůř, než kdyby Kristus vůbec nepřišel...
A tak se celý život snažíme být dobří, chodíme do kostela, modlíme se a po smrti snad s odřenýma ušima dostaneme svoji odměnu - věčný život.
Drazí přátelé - tak toto je úplná blbost.
Existují dva základní modely, pohledy na to, jak člověk může dosáhnout spásy.
Model, který jsem právě popsal, nazývám scénář "krysa v bludišti". Takovou nebohou krysu vypustíte do bludiště. Když špatně odbočí, vleze do uličky s podlahou nabitou elektrickým proudem a dostane pěknou ránu. Časem se víceméně správnou cestu naučí. A na konci dostane žrádlo - svoji vytouženou odměnu. Některé krysy se učí rychle, jiné pomaleji, pár z nich jsou naprostí lúzři, co si dobrou cestu nezapamatují nikdy.
Podle některých lidí jsme krysy v bludišti. Když špatně odbočíme, dostaneme od Boha ránu - buď teď, nebo později. A když se naučíme v labyrintu správně chodit, dostanem na konci ono zrní - tedy věčný život.
Je tohle náš příběh? Jsme zmatená zvířata v kosmickém bludišti?
Přišel Ježíš vykoupit tuto zvířecí farmu, náš žvoucí cirkus, tragikomickou zoo?
Ne. Pokud je nebe odměna za to, kam (ne)vlezem, vůbec se Boží Syn nemusel nějakou spásou obtěžovat. Za pět kilo dobrých skutků dostanem pět kilo věčné radosti. A je to.
Všecko je jinak. I kdybychom sto let každý den chodili do kostela, modlili se deset růženců a byli hodní, nikdy si nebe zasloužit nemůžeme. Nebe není obchod, není to něco, co by nám Bůh dlužil. Nebe si nemůžeme vydřít.
Bez Boží pomoci bychom byli špinaví lúzři, co nic dobrého udělat nedokážou. Boží Syn pro nás zemřel, aby nám dal nové šaty, uzdravil naše srdce, dal nám svého Ducha, abychom to, co je dobré a krásné, správně viděli, rozumem chápali, po tom toužili a snadněji to konali. Křtem jsem byli oblečeni v Krista, s ním jsme hříchu zemřeli, s ním také vstaneme k věčnému životu. Jsme synové v Synu, královské děti. Ne krysy, ale princezny a princové.
Tu odměnu jsme dostali na začátku, při křtu. Bůh nás přijímá za vlastní, do duše nám vtiskne svou pečeť. Věčný život "máme" už teď. Celý život ho musíme střežit, abychom ho neztratili. Musíme žít "na úrovni", jak se na královské děti sluší.
Víte, když se do královské rodiny narodí dítě, nemusí si to bohatství, krásný život a dobré vzdělání "zasloužit". Ani nemůže. Může královskou korunu a dědictví svým bláznovstvím ztratit, ale to, že se někdo narodí jako princezna, není jeho zásluha.
Krásně to vyjadřuje křest malých dětí. On ten cvrček neumí ani mluvit, natož aby rozuměl nějaké teologii. Dokonce i víru vyznávají rodiče a církev místo něho. A přesto ve křtu dostane VŠECKO. Dar víry, naděje a lásky, tři božské ctnosti, které v něm klíčí jako semínka mohutných sekvojů. Očištění od hříchů... Dar Božího synovství, věčný život.
Až to malé dítě vyroste, samo se musí nakonec rozhodnout, jestli ten Boží dárek rozbalí. Jeho křest je v pravém slova smyslu završen až v momentu osobního rozhodnutí pro Krista!
Právě křest dětí krásně ukazuje, že spása je dar, nikoli zásluha. Je to velký balík, který celý život rozbalujeme a objevujeme všechny v ní ukryté poklady. A nakonec zjistíme, že tím darem není nějaká "věc" či "místo" - jako by spása byla jen přesunem z jedné krabice (Země) do jiné krabice (nebe) - ale sám Bůh.
Všechny pohádky jsou pravdivé. Jsme princové a princezny a v našem srdci dřímá touha po nebi, kde potkáme Krále.
Karel Skočovský - ToB, Snubní tajemství
Rubrika: Duchovní život, 7. 10. 2013
Převzato z
https://tob.signaly.cz/,
článek naleznete
zde.
