Dávám sem zase něco z vlastní tvorby :-) - je to o mě - tak doufám že se vám to bude líbit a že se třeba vyjádříte i v komentářích - i tohle zpět obnovuji :-)
Na venek s úsměvem po ulici kráčím,
přitom pod úsměvem smutek vláčím.
Když se mě někdo ptá: Jak se máš?,
řeknu... Tak dobře vždyť to znáš.
Štve mě tahle přetvářka den co den,
chci aspoň jeden z mnoha snů si splnit.
Vědět, že ten úsměv by se mohl někdy přeci jen vrátit.
