Christian Boehmer Anfinsen, biochemik a laureát Nobelovy
ceny, řekl, že na základě vědeckých poznatků musíme
přijmout, že existuje určitá nepochopitelná moc, která
má nepředstavitelnou schopnost předvídání a vědění a rovněž
sílu, která způsobila, že začal existovat svět.
Fascinující svět vědy
otevírá před námi obraz
krásného, přesně
sestrojeného světa, který má
svůj smysl a cíl. Není třeba být
velkým učencem, abychom pochopili
souvislost příčin a účinků
v každé skutečnosti, která
nás obklopuje. Každý je schopen
bez námahy zpozorovat, že
většina skutečností, které kolem
sebe pozorujeme, poukazuje na
Příčinu, na osobního Boha, který
nás stvořil a vykoupil. Jedině
intelektuální nepoctivost nás
nutí vymýšlet prapodivné teorie,
které mají pramalou vědeckou
hodnotu, ale zato poskytují
komfortní klam, že Bůh neexistuje,
a nemá proto na nás žádné
nároky.
Věda o vesmíru
Významní vědci, kteří zkoumají
vesmír a zákony, jimiž se
řídí, docházejí k neobyčejným
závěrům. Ukazuje se totiž, že
představy o vesmíru jako o chaotické
hromadě suti roztroušené
v prostoru prostě neodpovídá
skutečnosti. Přesnost, s jakou je
vesmír vystavěný, nás posílá na
kolena, pokud jsme jen trochu intelektuálně
poctiví a dokážeme
uznat, že existuje někdo moudřejší
a mocnější než my.
Abychom pochopili nepředstavitelnou
přesnost zákonů, jakými
se řídí vesmír, můžeme si
posloužit následujícím obrazem:
vezměme měřicí pásmo s milimetrovou
stupnicí a natáhněme
je od jednoho kraje vesmíru na
druhý. Počet centimetrů na takovém
pásmu je neslýchaně veliký.
Na tomto pásmu je červeně
vyznačen jeden bod, který
zobrazuje zákon gravitace. Co
by se stalo, kdyby ten zákon
nebyl tak přesný? Kdyby gravitační
síla byla trochu větší nebo
trochu menší? Zdá se nám,
že by se nestalo vůbec nic, že
bychom byli trochu těžší nebo
lehčí. Přitom sebemenší změna
této hodnoty by znamenala katastrofu
celého vesmíru. Jedině
naše pýcha a arogance nám překáží
v uznání, že zákony vesmíru
nevznikly náhodou. Někdo
nesmírně moudřejší a mocnější
je musel důkladně promyslet
a uvést v činnost.
Arno Penzias, nositel Nobelovy
ceny v oblasti fyziky, řekl:
„Astronomie nás uvádí do unikátního
celku, do vesmíru, stvořeného
z ničeho, který zachovává
velmi přesnou rovnováhu
nezbytnou pro splnění podmínek,
jaké vyžaduje existence života,
která má vůdčí, můžeme
říci mimopřirozený plán.“ Z pohledu
tohoto vědce se stvoření
vesmíru opírá o všechny pozorovatelné
veličiny, jaké má astronomie
v současné době k dispozici.
Právě proto Christian Boehmer
Anfinsen, biochemik a laureát
Nobelovy ceny, přiznává:
„Myslím, že jen idiot může být
ateista. Musíme přijmout, že
existuje určitá nepochopitelná
moc, která má nepředstavitelnou
schopnost předvídání a vědění
a rovněž sílu, která způsobila,
že začal existovat svět.“
Přesto i lidé rozumově vyspělí
si volí ateismus a rezignují tak
na základní intelektuální poctivost:
„Nechci uvěřit v Boha. Proto
raději věřím v to, o čem vím, že
je to vědecky nemožné: samovolný
vznik světa, který vede k evoluci.“
Tak vyslovil svou intelektuální
volbu vynikající vědec
George Wald, biochemik a fyziolog,
laureát Nobelovy ceny
v oblasti medicíny.
Svědectví biologie
Navzdory až agresivně vystupujícím
sdělovacím prostředkům
a autorům některých školních
učebnic současná biologická věda
vylučuje možnost samovolného
vzniku života z neživé látky.
Laureát Nobelovy ceny v oblasti
biochemie Harry Compton
Crick prohlásil: „Poctivý člověk,
kdyby byl vyzbrojen veškerou
vědou, která je nám dostupná,
mohl by jedině uznat, že už
samotný původ života je v určitém
smyslu zázrakem. Tolik je
totiž podmínek, které musí existovat,
aby vznikl.“
Senzační báje o tom, že v „prvotní
polévce“ pod vlivem elektrického
napětí by se mohly objevit
molekuly, ze kterých by pak
vznikl život, odporuje poctivé vědě.
Profesor Crick jednoznačně
potvrdil: „Rozhodující většina
sekvencí aminokyselin vůbec nikdy
nemohla vzniknout cestou
pouhé syntézy v jakékoliv době.“
Jde o to, že aminokyseliny tvoří
řetězce jedině v přítomnosti enzymů
– a enzymy nevznikají samovolně
mimo živé organismy.
Bez života není život.
Objevy molekulární biologie
udivují vědce přesností, která
je zcela nemožná bez účasti
inteligentní stvořitelské síly.
Biochemik Albert Szent-Györgyi
von Nagyrapolt (Nobelova
cena v medicíně) takto hovoří
o fungování živých organismů:
„Aby mohly na sebe v řetězci
vzájemně působit, musí
být důkladně zbudované molekuly
na sebe ideálně přizpůsobené,
tak jako kolečka ve švýcarských
hodinkách. Vypadá
to téměř nemožné, že se takový
systém může rozvinout. Jakmile
se kterékoliv z jednotlivých ozubených
koleček změní, celý systém
se stává nefunkční. Názor,
že je možné ho náhodně vývojem
vylepšit, je stejně nesmyslný
jako tvrzení, že hodinky vylepšíme
tím, že s nimi udeříme
o zem a tím způsobíme, že jedno
kolečko se vyhne ze své osy.
Abychom získali lepší hodinky,
museli bychom současně vyměnit
všechna soukolí. Stejně tak
v živém organismu by se muselo
při každé změně jednotlivosti
změnit všechno. Nahodilá mutace
má nulovou pravděpodobnost.“
Příkladem velmi vyspělé technologie
v živých organismech je
elektrický pohon zabudovaný
v bakterii Escherichia coli, kterou
nosíme ve svém břiše a která
se pohybuje pomocí bičíků
a je přitom úplnou chemickou
továrnou. Hodinky, které odměřují
čas uvnitř cyanobakterií
Synechococcus elongatus představují
technologie, vedle kterých
nejvyspělejší nanotechnologie
používané při optickém
záznamu a výpočetní technice
vypadají jako technologie dlaždiče
vedle uměleckého klenotníka
(nanometr je přibližně tisícina
tloušťky lidského vlasu, 10-9m
– miliardtina metru). Jenom pýcha
a intelektuální nedůslednost
může způsobit, že myslící člověk
není ochoten uznat Stvořitele za
nejgeniálnějšího inženýra.
Z toho pohledu větší moudrost
prokázala nevzdělaná židovská
žena z 2. století před Kristem,
která řekla svému synovi:
Prosím tě, dítě, pohlédni k nebi
i na zemi, na všechno, co je zde vidět,
a věz, že to Bůh udělal ne z toho,
co bylo, a že i lidský rod takto
povstal. (2 Mak 7,28) Nejeden
dnešní profesor by se od matky
Makabejské měl čemu naučit.
Historická svědectví
Nejen přírodní vědy nám dokazují
existenci Boha jako osobní
Příčiny všehomíra. Také dějiny
nám představují Boha jako
milujícího Otce, který se po celou
dobu pečlivě stará o člověka,
kterého stvořil, a navazuje
s ním rozhovor. Biblické dokumenty
ukazují činnost Boha od
okamžiku stvoření světa a člověka,
přes povolání Abraháma
a vytvoření izraelského národa
až po uskutečnění všech mesiánských
předpovědí v osobě
Ježíše Krista a v činnosti církve,
kterou založil.
Žádný jednotlivý člověk ani
skupina lidí by nebyli schopní
naplánovat a uskutečnit takový
scénář událostí předpovězených
a splněných v průběhu několika
tisíců let. Bůh rozmlouvá s člověkem
a projevuje se jako Pán dějin
a lidstva, ve kterých není náhod
a které mají přivést ke spáse
každého člověka, jen když touží,
aby byl spasen.
Při uskutečňování svého plánu
spásy si Bůh mnohokrát posloužil
lidmi zvanými proroci.
Protože toužil vykázat lidem
jedinou cestu k sobě do nebe,
předpověděl mnoho charakteristických
vlastností svého Syna,
který se má stát touto cestou.
Proroctví tak vyloučila jakoukoliv
chybu nebo podvod, protože
nikdo kromě Ježíše nesplňuje
všechny tyto předem stanovené
požadavky.
Je třeba vzít v úvahu, že
v osobě Ježíše Krista se naplnily
dvě skupiny proroctví: proroctví,
která by snadno mohl splnit
každý člověk (např. vjezd do Jeruzaléma
na oslu), a taková, která
jsou nezávislá na jeho lidské
vůli (např. místo a doba narození
a druh smrti).
Každý čtenář Nového zákona
si všimne již na prvních stránkách
jednoho obratu: A to všechno
se stalo, aby se naplnilo slovo
Hospodina vyslovené skrze proroky.
(srov. Mt 1,22;2,5.15.17.23;
3,3)
V knize Joshe McDowella
Evidence that Demands a Verdict
je celá devátá kapitola věnována
podrobné analýze proroctví
a pravděpodobnosti jejich splnění
náhodnými osobami. Autor
uvádí 332 mesiánských proroctví,
která se vyplnila na Ježíši
Kristu. Pravděpodobnost náhodného
splnění jen osmi nejdůležitějších
byla vypočtena jako
1:1017. To je pravděpodobnost,
s jakou najdeme jedinou označenou
minci mezi 1017 neoznačených.
Takový počet mincí by
pokryl vrstvou půl metru vysokou
teritorium, jakým je Bělorusko
nebo stát Texas.
Je vůbec Bible reálným historickým
dokumentem? Poslechněme
si specialisty. Profesor Nelson
Glueck, ředitel Americké
školy orientálních výzkumů v Jeruzalémě,
říká: „Třicet let provádím
vykopávky a v jedné ruce
držím Bibli a v druhé ruce kapesník
a ještě se mi nestalo, aby
Bible obsahovala omyly z historického
hlediska.“ Ještě silnější
je výrok doktora Clifforda Wilsona,
bývalého ředitele Australského
archeologického institutu:
„Neznám ani jeden archeologický
objev, řádně potvrzený, který
by byl v rozporu s Biblí. Písmo
svaté je nejdůkladnějším historickým
pramenem, jaký svět
kdy vlastnil.“ A co více, Millar
Borrows, profesor univerzity
v Yale, prohlásil: V mnoha případech
vyvrátila archeologie pohledy
novodobých kritiků Bible.
Mám mnoho příkladů o tom, jak
archeologie prokázala, že kritika
se opírá o nereálná a smyšlená
schémata.
Archeologie potvrdila, že
žádná z událostí, které stojí
v Bibli, nejsou mýty ani zbožné
legendy nebo básně, ale konkrétní
kulturní i historické skutečnosti.
Intelektuální poctivost
vyžaduje, abychom uznali Bibli
za pravdivý dokument o pravdivých
setkáních pravdivého Boha
s člověkem.
Věcné důkazy
zmrtvýchvstání
Vrcholným bodem Boží lásky
k člověku bylo to, že Boží Syn
přijal lidské tělo, aby vlastní krví
vykoupil lidstvo a obmyl každého
člověka od hříchů. Kromě
potvrzených očitých svědectví
svědků, kteří byli Ježíšově smrti
osobně přítomni a pak ho viděli
živého, máme k dispozici dva
věcné důkazy faktu zmrtvýchvstání.
Jsou to Turínské plátno
a rouška z Manoppello, jemný
šátek z průhledné tkaniny.
Na obou je obraz umučeného
a zmrtvýchvstalého Krista, který
žádná lidská ruka nemohla
zhotovit.
Profesor Klaus Berger, vynikající
německý biblista, řekl:
„Podle židovské tradice k důkazu
před soudem bylo nutné svědectví
dvou svědků. Tyto svědky
máme v osobě Petra a Jana,
ale máme také dva důkazy –
dva kusy plátna: Turínský rubáš
a tvář z Manoppello. To
jsou dva věcné důkazy zmrtvýchvstání.
Zmrtvýchvstání je fakt,
není to žádná teologická metafora.
Zmrtvýchvstání je skutečnost.
I o tom mluví obraz z Manoppello.“
Nejmenší detaily na turínském
plátně potvrzují autentičnost
této neobyčejné relikvie:
rány do všech podrobností odpovídají
popisům v evangeliu,
mince na očích svědčí o době
ukřižování, podobně jako pyl
z květů, které rostly v Palestině
v 1. století po Kristu. Způsob
zobrazení není možno uskutečnit
žádnou dostupnou technologií.
NASA potvrdila: „Pro nás
vědce by možnost zfalšování obrazu
na plátně byla větší zázrak
než samo zmrtvýchvstání. Znamená
to totiž, že v 21. století nejsme
schopni vyrovnat se falzifikátorovi
z 15. století.“
Intelektuální poctivost vyžaduje
přijetí rozhodnutí. Nepoctivost
naopak vede nejen k odmítání
očividných důkazů, ale
i k více či méně záměrnému falšování,
jak tomu bylo v případě
karbonových zkoušek Turínského
plátna v roce 1988.
Shrnutí
Každý člověk má svobodnou
vůli a má právo zvolit zlo a smrt
a odmítnout lásku a život. Bůh
v nekonečné lásce nám však
předkládá mnoho důkazů a znamení
své lásky, takže poctivý
člověk, nezávisle na svém vzdělání
či zbožnosti, má možnost
se snadno přesvědčit a uvěřit,
že Bůh existuje a odměňuje ty,
kteří ho hledají. (srov. Žid 11,6)
Proto i my, obklopeni takovým
zástupem svědků, odhoďme všechnu
přítěž i hřích, který se nás tak
snadno přichytí, a vytrvejme v běhu,
jak je nám uloženo, s pohledem
upřeným na Ježíše, který vede
naši víru od počátku až do cíle.
Místo radosti, která se mu nabízela,
podstoupil kříž, nedbaje na potupu;
proto usedl po pravici Božího
trůnu. Myslete na to, co všecko
on musel snést od hříšníků, abyste
neochabovali a neklesali na duchu.
(Žid 12,1–3)
Miłujcie się 1/2012
Světlo 38/2012
Překlad -lš-