Jill Marquisová neměla ani pětadvacet let, právě skončila vysokou školu a manželství vypadalo jako správná věc. Po několika letech však přišel pocit sklíčenosti. A právě, když si začala románek s jiným mužem, zjistila, že je těhotná.
"Chtěla jsem se rozvést," začíná své vyprávění. "A při mém pomýleném způsobu myšlení jsem si neuměla představit být těhotná a rozvádět se. Ovládali mě strach a panika. [...] Myslela jsem si, že můj život už takhle dál nemůže jít. Nikomu jsem o tom neřekla. Ani matce, ani sestrám, se kterými jsme si velmi blízké. Věděla jsem, že potřebuji žít svůj život po svém. "
Zavolala na první potratovou kliniku v telefonním seznamu a šla na vyšetření. Žádné poradenství. Žádný rozhovor o jejích důvodech rozhodnutí pro potrat. V nemocnici jí jen řekli, kolik bude potrat stát a kdy může přijít. Vrátila se tam o pár dní později a podstoupila interrupci.
O své zkušenosti říká:
"Neřeknou vám, že si můžete zvolit anestezii. Velmi to bolelo a nikdo vás na to nepřipraví. Nic nebylo milé nebo soucitné. Byl to zákrok jako na montážní lince. Fyzicky to velmi bolelo, a také emocionálně a duševně. Nikdo se o mě nezajímal, když mi slzy tekly dolů tváří. Bylo to jako dovnitř a ven. A já jsem opravdu přišla na to, že je to velký byznys. "
Marquisová si dále žila svůj život, hned druhý den stihla letadlo do New Yorku a šla do práce. Manželství se jí rozpadlo a nakonec se provdala za muže, se kterým chodila už během manželství. Bolest z jejího rozhodnutí pro potrat nikdy skutečně nevyšla na povrch, dokud podruhé neotěhotněla.
"Nikdo mi neřekl, že se to může vrátit, když na ultrazvuku uvidíte děti, které chcete mít. Dívala jsem se na obrázek miminka rostoucího ve mně a moje mysl křičela, že takové bylo děťátko, které jsem potratila. Děťátko, které jsem zabila. Dlouho jsem to v sobě potlačovala a zkoušela umlčet ten hlas. Když zpětně hodnotím své rozhodnutí, byla to najsobečttější věc, jakou jsem kdy udělala. Bylo to celé jen o mně, chtěla jsem si žít svůj život podle vlastních pravidel. "
Další věc, o níž vám nikdo nic neřekne je, že kvůli potratu si od svých budoucích dětí budete držet odstup. Strach, že by se jí Bůh odplatil za potrat ublížením některému z jejích dětí, jí nedovolil úplně se dětem oddat. Dokud se vnitřně nevypořádala s potratem, nebyla schopna být skutečně přítomná v životech svých dětí a vytvořit si s nimi pevné pouto.
Ještě existuje něco, o čem jí na potratové klinice nic neřekli - jak moc ji to zlomí. Že se celé roky bude snažit něčím zaplnit mezeru - ať už lidmi nebo alkoholem - protože tam uvnitř byla bolestivá prázdnota, se kterou si neuměla poradit. Podle jejích slov klinika ženám neřekne nic z toho - prostě proto, že to není jejím cílem. Jejím cílem je dostat od žen peníze, dostat ji na kliniku a pak pryč.
Pomoc kvůli popotratovým pocitům lítosti a viny Marquisová vyhledala, až když její dvě děti byly na střední škole. Věděla, že se nikdy nebude cítit lépe, dokud se nesmíří se svým rozhodnutím jít na potrat.
Série událostí ji přivedla k programu Surrendering the Secret, popotratovému výzkumu a podpůrné skupině. Rozhodla se oslovit pastora a přinést tuto službu i do svého kostela. Spolu s poradcem a dalšími ženami, které v minulosti podstoupily potrat, mohla projít výzkumem a zjistila, že většina jejích problémů z dospělosti vycházela z potratu a ze způsobu myšlení, že mnoho věcí v životě je nevratných. To, co by mělo být posvátné, není, od vztahů a manželství až po naše vlastní děti. Programu Surrendering the Secret vděčí za svou záchranu, protože zcela změnil trajektorii jejího života.
"Opravdu jsem přesvědčena, že mnoho mých rozhodnutí bylo důsledkem toho potratu," vysvětluje. "Předstírala jsem, že život je krásný, že všechno je skvělé. Mám dobré děti, manžela, i manželství. Ale praktikovala jsem tzv.. společenské pití, které mělo na dlouhou dobu ve mně něco znecitlivět. Když jsme si našli naši církev, čím více jsem poznávala Krista, tím více jsem se dozvídala o trvalém vztahu s ním, o díře v mém životě a o tom, že ji nemohu zaplnit ani lidmi, ani vínem. Zapojila jsem se do služby žen a Bůh mi dal příležitost vést tento druh služby. Věděla jsem, že bych nemohla vést ženy při jejich službě, kdybych nebyla na své cestě k bytí jako celku. "
Když se doslechla, že
Knock TV chce natočit show zaměřenou na program Surrendering the Secret a ženy po potratu, pomyslela si, že je to skvělá myšlenka - až do chvíle, kdy ji její přítelkyně Pat požádala, aby při tom pomohla.
"Moje reakce byla, ó, ne.". Ale Pat řekla: "Znamenalo by to, že se budeš muset otevřít a musíš s tím být vypořádaná." V mém nitru zněla kladná odpověď, ale musela jsem se na to zeptat svého manžela Dana a dětí. Jejich reakce byly fenomenální. Moje tehdy šestnáctiletá dcera prohlásila: "Mami, ty přece musíš. Proč vůbec váháš? "
Zkušenost podělit se o svá tajemství v televizi byla "úžasná, odporná a nádherná zároveň." Ale spolu s ostatními ženami cítila, že je důležité, aby se se svými příběhy podělily - pro jiné a také pro vlastní uzdravení.
Marquisová věří, že každá žena uvažující o potratu si uvědomí, že tím problém nevyřeší, ale ve skutečnosti to "přinese takovou zkázu, o jaké jste ani netušily, že existuje". Chce, aby ženy znaly fakta.
Jak dokázaly mnohé studie, potrat může u žen, které ho podstoupily, způsobit psychické problémy. Studie British Journal of Psychiatry z roku 2011 zjistila, že u žen po interrupci je o 61% vyšší riziko poruch duševního stavu, o 261% vyšší riziko problémů s alkoholem a o 313% vyšší riziko užívání drog. Také se dokázalo o 61% vyšší riziko společenské fobie a o 59% vyšší riziko sebevražedných sklonů.
Ženy trpící po potratu by měly vědět, že existuje uzdravení a milost.
"Pokud máte neidentifikovatelný pocit, který vás trápí a nevíte, co je za tím, Bůh vás přes to přenese a já vám to přeji," říká. "Vidím to sama v mém vlastním životě. Nemusíte chodit zlomená. Bůh chce všechny ty kousíčky vašeho života, aby je mohl opět spojit, uzdravit vás, abyste opět byly jeden celek. "
Dnes, po tom všem, čím si prošla,
Marquisová pomáhá jiným ženám vyléčit se z následků potratu. Ten vnímá jako symptom většího problému naší společnosti. Je přesvědčena, že tím, že lidé udělali ze sexu jednorázovou záležitost a vyňali ho ze sféry intimního aktu manžela a manželky, udělali i z dětí něco jednorázového.
"Vzali jsme posvátný akt a udělali ho laciným. Pak se stalo levným i všechno ostatní. [Potrat] nám prodávají jako právo žen. Že je to naše tělo, se kterým si můžeme dělat, co chceme. Že je to jen plod. A právě toto je lež ze samého dna pekla. Je to dítě od momentu početí. Byly jsme stvořené, abychom přiváděly děti na svět a každá z nás to na nějaké úrovni pochopí, ale popíráme to. Potratem popíráme, kdo jsme. Jsme víc, než to, ale v podstatě jsme přesně k tomu předurčené. A když úmyslně ten život vezmeme, ničí nás to. "
Příběh Marquisové a dalších žen po interrupci, které hledají uzdravení prostřednictvím programu Surrender the Secret, si můžete prohlédnout na
zde - na KnockTV.
Zdroj:
http://www.lifesitenews.com/news
Převzato z
www.lifenews.sk/,
článek ze 16. 9. 2013 naleznete
zde.
